Maria „Belle“ Boydová

Maria Isabella „Belle“ Boydová byla jednou z nejznámějších špionek Konfederace. Narodila se v květnu 1844 v Martinsburgu ve Virginii (dnes Západní Virginie) v prosperující rodině se silnými jižanskými vazbami. Během občanské války byl její otec vojákem Stonewallovy brigády a nejméně tři další členové její rodiny byli usvědčeni z toho, že byli konfederačními špiony.

Po potyčce u nedalekých Falling Waters 2. července 1861 obsadily Martinsburg federální jednotky. Dne 4. července Belle Boydová zastřelila opilého vojáka Unie, který, jak napsala ve svých poválečných pamětech, „oslovil mou matku a mne tak urážlivými výrazy, jaké si jen lze představit. Už jsem to nemohla vydržet… my dámy jsme musely jít ozbrojené, abychom se co nejlépe ochránily před urážkami a pohoršením“. Za tento čin ji nepotkala žádná odplata, „velící důstojník… s přísnou nestranností prošetřil všechny okolnosti a nakonec prohlásil, že jsem ‚jednala naprosto správně'“. Tak začala její kariéra „rebelské špionky“ ve věku 17 let.

Na počátku roku 1862 byla její činnost dobře známa armádě Unie a tisku, který ji přezdíval „La Belle Rebelle“, „Siréna ze Shenandoah“, „rebelská Johanka z Arku“ a „Amazonka ze Secesie“. Deník New York Tribune dokonce popsal celý její oděv: „…zlatá palmetka pod její krásnou bradou, pásek rebelského vojáka kolem pasu a sametová páska přes čelo se sedmi hvězdami Konfederace, které z ní vrhaly své bledé světlo… jedinou další ozdobou, kterou potřebovala k dokonalé kráse, byla yankeeská ohlávka obepínající její krk.“

Boydová často navštěvovala tábory Unie, sbírala informace a působila také jako kurýr. Podle jejích vzpomínek (které byly přehnané) se jí při návštěvě příbuzných, jejichž dům ve Front Royal ve Virginii sloužil jako velitelství Unie, podařilo kukátkem odposlouchávat válečného radu.

Když se dozvěděla, že vojska generálmajora Unie Nathaniela Bankse dostala rozkaz k pochodu, jela patnáct mil, aby informovala generálmajora Konfederace Thomase J. „Stonewalla“ Jacksona, který se nacházel nedaleko v údolí Shenandoah. Domů se vrátila pod rouškou tmy. O několik týdnů později, 23. května, když zjistila, že se Jackson chystá zaútočit na Front Royal, běžela na bojiště, aby generálovi na poslední chvíli poskytla informace o rozmístění vojsk Unie. Jacksonův pobočník, poručík Henry Kyd Douglas, popsal, že viděl „postavu ženy v bílém, jak rychle klouže z města… zdálo se, že… nedbá ani na plevel, ani na ploty, ale mává čepcem, když se blíží“. Boyd později napsal: „Federální pikety… na mě okamžitě střílely… můj útěk byl velmi prozřetelný… kulky z pušek létaly kolem mě hustě a rychle… tak blízko mých nohou, že mi házely prach do očí… četné kulky mi hvízdaly kolem uší, několik jich skutečně prorazilo různé části mého oděvu.“ Jackson město dobyl a její zásluhy a statečnost ocenil v osobním dopise.

Boydové flirtování s důstojníky Unie však bylo jejím nejsilnějším zdrojem vlivu. Současníci si všimli, že „aniž by byla krásná, je velmi přitažlivá… poměrně vysoká… má vynikající postavu… a obléká se s velkým vkusem“. Při jedné příležitosti se dvořila vojákovi Severu, kterému, jak napsala, „vděčím za několik velmi pozoruhodných výlevů, několik zvadlých květin a v neposlední řadě za spoustu velmi důležitých informací… Musím přiznat, že květiny a poezie byly v mých očích poměrně bezcenné“. Boydová pokračovala: „Dovolila jsem, aby mou mysl ovládla jediná myšlenka – myšlenka, že dělám vše, co může žena udělat pro věc své vlasti.“

Boydová byla šestkrát nebo sedmkrát zatčena, ale podařilo se jí vyhnout vězení až do 29. července 1862, kdy byla nakonec uvězněna ve věznici Old Capitol ve Washingtonu, D.C. Po měsíci byla propuštěna v rámci výměny vězňů, ale v červenci 1863 byla znovu zatčena. Boydová nebyla vzornou vězeňkyní. Mávala z okna konfederačními vlajkami, zpívala Dixie a vymyslela jedinečný způsob komunikace s příznivci venku. Její kontakt střílel lukem a šípem do její cely gumový míček a Boydová do něj zašívala vzkazy. V prosinci 1863 byla propuštěna a vykázána na Jih. Dne 8. května 1864 odplula do Anglie a byla znovu zatčena jako konfederační kurýr. Nakonec uprchla do Kanady s pomocí důstojníka námořnictva Unie, poručíka Sama Hardingeho, a nakonec se dostala do Anglie, kde se 25. srpna 1864 s Hardingem vzali.

Boydová zůstala v Anglii dva roky, psala své paměti Belle Boydová v táboře a ve vězení a dosáhla úspěchu na jevišti. Do Ameriky se vrátila jako vdova a matka v roce 1866, kde pokračovala ve své jevištní kariéře a přednášela o svých válečných zážitcích; své představení uváděla pod názvem „The Perils of a Spy“ a sebe jako „Kleopatru ze Secese“.

V roce 1869 se provdala za Johna Swainstona Hammonda, Angličana, který bojoval v armádě Unie. V listopadu 1884, po šestnácti letech a čtyřech dětech, se s Hammondem rozvedla. O dva měsíce později se provdala za Nathaniela Highe mladšího, o sedmnáct let mladšího herce. Zemřela v chudobě na infarkt ve věku 56 let 11. června 1900 během turné v Kilbournu (dnes Wisconsin Dells) ve Wisconsinu. Je pohřbena tamtéž, na hřbitově Spring Grove.

Podle Mary Lou Grohové. Zdroje: autobiografie Belle Boydové, Belle Boyd, In Camp and Prison; Spies of the Confederacy od Johna Bakelesse, vydaná J. B. Lippincott Co; The War the Women Lived od Waltera Sullivana, vydaná J.S. Sanders & Co.; Spies and Spymasters of the Civil War by Donald E. Markle, published by Hippocrene Books; Mighty Stonewall by Frank E. Vandiver, published by Texas and A&M Press; a The Secret War for the Union by Edwin C. Fishel, published by Houghton Mifflin Co.

.