Muzikál „Anastasia“ s velkým rozpočtem, který se zapsal do historie | Chicago News | WTTW

Edward Staudenmayer, Lila Coogan, Stephen Brower a soubor muzikálu „Anastasia“. (Foto: Evan Zimmerman, MurphyMade)

Stephen Flaherty a Lynn Ahrens jsou skladatelé a textaři, kteří stojí za takovými slavnými muzikály, jako jsou „Ragtime“ (jedno z nejdůležitějších, ale příliš často opomíjených představení posledních desetiletí) a „Once on This Island“. A Terrence McNally, vynikající dramatik, adaptoval jak knihu E. L. Doctorowa pro „Ragtime“, tak román Manuela Puiga pro muzikál „Polibek pavoučí ženy“.

Tady se tedy nabízí otázka: Jak mohli tito tři velcí talenti tak úplně zkazit „Anastázii“, broadwayský muzikál „inspirovaný“ animovaným hudebním filmem z roku 1997, který je nyní na krátkém národním turné v Nederlander Theatre?

Jak je možné, že tento tým protřelých muzikálových veteránů proměnil příběh, jehož kořeny tkví v jedné z nejvýznamnějších geopolitických proměn v dějinách 20. století – v ruské revoluci, která vedla k pádu Romanovského impéria a vzniku Sovětského svazu – v nablýskanou, pokleslou zábavu, která se pohybuje někde na pomezí komorní parodie a převráceného disneyovského příběhu o Popelce? Nemuseli přinést dílo na způsob Čechova nebo Stopparda, ale vzhledem k tématu a historickému pozadí by se jistá úroveň kultivovanosti dala očekávat.

Lila Coogan a společnost „Anastázie“. (Foto: Evan Zimmerman, MurphyMade)

Jistě, jedná se o velkorozpočtovou podívanou, kterou zdobí tolik okázalé scénografie, že vás napadne, zda si producenti nevypůjčili korunovační klenoty z Kremlu. Velkolepé kulisy Alexandra Dodge (které se mění z ruského Petrohradu a přejmenovaného Leningradu v prvním dějství na druhé dějství v Paříži s luxusní vilou, nočním klubem, Eiffelovou věží a Alexandrovým mostem přes Seinu) jsou skvěle doplněny projekcemi Aarona Rhyna (včetně pohádkově živé a závratné jízdy vlakem z Ruska) a osvětlením Donalda Holdera. A nádherné kostýmy a šperky Lindy Cho by klidně mohly být vytaženy z trezoru v Ermitáži.

Nádherná pastva pro oči však zdaleka nestačí na to, aby vykompenzovala do značné míry zapomenutelnou hudbu a spoustu karikaturních postav, jejichž osobnosti jsou jen umocněny chybnou režií Darka Tresnjaka a přízemní choreografií Peggy Hickey.

Victoria Bingham a Joy Franz (foto: Evan Zimmerman, MurphyMade)

Silně vykonstruovaný příběh začíná v Petrohradě roku 1906, kdy se carevna vdova (Joy Franz) loučí se svou milovanou sedmiletou vnučkou Anastázií (Victoria Bingham) před odjezdem do Paříže. Přesuneme se do roku 1916, kdy dospívající Anastázie (Taylor Quick) flirtuje při valčíku na palácovém plese. V mžiku dojde k mohutné explozi a ohnivé kouli, která rozbije okna, když na palác zaútočí bolševici. A zatímco rodina prchá, Anastázie běží pro cennou hrací skříňku. Ačkoli byla postřelena (a považována za mrtvou), jak se ukáže, možná jako jediná z Romanovců přežila.

Znovu se přesuneme do roku 1927, kdy fáma, že Anastázie mohla přežít, vytvořila příležitost pro podvodníky, včetně Vlada (Edward Staudenmayer), bývalého člena dvora, a jeho mladého pomocníka bez domova Dmitrije (Stephen Brower), aby našli věrohodného podvodníka a získali možnou finanční odměnu od postarší císařovny vdovy, která si hoví v luxusu v Paříži.

Když oba muži narazí na mladou pouliční metařku Aňu (Lila Cooganová), inteligentního sirotka se silnou vůlí, který před lety při nehodě utrpěl amnézii, začnou si myslet, že našli ideálního kandidáta, a sní o emigraci do Paříže. Mezitím je Anya konfrontována s Glebem (Jason Michael Evans), bolševickým úředníkem, který ji varuje před osudem podvodníků, kteří by destabilizovali sovětský režim. Zároveň ho pronásleduje její podobnost s rodem Romanovců.

Lila Coogan (foto: Matthew Murphy, MurphyMade)

V Paříži, uprostřed módní společnosti ruských emigrantů složené ze stýskajících si aristokratů, umělců a intelektuálů, Vlad naváže kontakt s bývalým vzplanutím, hraběnkou Lily (Tari Kelly), dvorní dámou vdovy, a Dmitrijovi se stýská po Aňe, zatímco se připravuje její představení vdově během návštěvy baletu (příšerný kousek z „Labutího jezera“). Vdova je unavená ze setkávání s podvodníky, kteří hledají štěstí, ale Anyino chování, kromě jiných věcí, které zde není třeba prozrazovat, naznačuje, že je skutečná, stejně jako její případné rozhodnutí o budoucnosti.

Cooganová vnáší do Anyi vítězně neafektovanou kvalitu a skvěle využívá její silný, i když o něco méně než krásný hlas. A Brower jako Dmitrij odvádí solidní práci, když se z pouličního kluka stává čestný mladý muž. A Evans jako Gleb odvádí věrohodnou práci jako muž s rozpolcenou loajalitou. Mnozí z ostatních herců jsou spíše karikaturami než postavami, což připomíná, jak by Carol Burnettová mohla vymyslet komický skeč o této době.

Jason Michael Evans (foto: Matthew Murphy, MurphyMade)

Co se týče hudby, mezi více než dvěma tucty písní je několik krásných („Teče Neva“, „Cesta do minulosti“, „Jednou v prosinci“), ale celkově působí překvapivě genericky, což je u Flahertyho a Ahrense nanejvýš neobvyklé.

Sama „Anastázie“ zde působí jako největší podvodník, historie je smutnou obětí trivializace a potenciálně smysluplný milostný příběh se ve všem tom chaosu ztrácí.

„Anastázie“ se hraje do 7. dubna v Nederlander Theatre, 24 W. Randolph. Vstupenky (27 až 123 dolarů) si můžete zakoupit na telefonním čísle (800) 775-2000 nebo na webu broadwayinchicago.com. Délka představení je 2 hodiny a 35 minut s jednou přestávkou.

Sledujte Hedy Weissovou na Twitteru: @HedyWeissCritic

Další články od Hedy Weiss:

Court’s Soul-Baring Revival of ‚For Colored Girls‘ Finds New Power in Classic Work

Black Ensemble Shines Light on Gospel Great Mahalia Jackson

Fathers and Sons at the Heart of New Musical Take on ‚A Bronx Tale‘