Na obranu rostlin

Pro začátek, Amborella má tracheidy, ale žádné cévní elementy, takže její cévní systém se podobá spíše gymnospermům než angiospermům. Její drobné květy jsou neseny v paždí stálezelených listů. Nemá okvětní lístky, pouze listeny uspořádané do spirály z okvětních lístků. Samičí květy se skládají ze 4 až 8 volných karpelů a nevytvářejí tyčinku. Samčí květy nevypadají jinak než jako spirálovitý shluk tyčinek nesených na krátkých vláknech.

Pokud vás anatomie rostlin nepřesvědčí, pak genetické analýzy vypovídají mnohem přesvědčivěji. Sekvenování DNA důsledně řadí Amborellu na základnu rodokmenu kvetoucích rostlin. Opět to neznamená, že by tento keř byl v žádném případě „primitivní“, ale spíše to, že se jeho linie oddělila dlouho předtím, než se vyvinulo to, co bychom snadno rozpoznali jako kvetoucí rostlinu. Amborella nám tak nabízí pohled do počátků kvetoucích rostlin. Porovnáním znaků přítomných u odvozenějších nahosemenných rostlin se znaky Amborelly mohou vědci lépe pochopit, jak si tato nejdominantnější skupina rostlin našla své místo na tomto světě.

Další zajímavá věc se stala, když se vědci podívali na DNA Amborelly. Zjistili totiž víc než jen geny Amborelly. Uvnitř mitochondriální DNA se nachází nebývalé množství cizí DNA z řas, lišejníků a mechů. Ve skutečnosti celý kus DNA odpovídal celému mitochondriálnímu genomu mechu! Vědci se nyní domnívají, že jde o případ extrémního horizontálního přenosu genů mezi Amborellou a jejími sousedy rostoucími na ní i v jejím okolí. Jak ve volné přírodě, tak při pěstování je Amborella pokryta jakýmsi „biofilmem“. Zda takový přenos genů napomohl konzervativnosti této linie v průběhu času, se teprve ukáže.

Na tomto místě se možná ptáte, jak se tato linie udržela více než 130 milionů let. Z větší části je to pravděpodobně zásluha náhody. Existuje však jeden aspekt její ekologie, který v této debatě skutečně vyniká, a tím je její geografické rozšíření. Amborella je endemitem Grande Terre, hlavního ostrova Nové Kaledonie. To je z hlediska biodiverzity velmi zvláštní místo.

Nová Kaledonie je malým fragmentem kdysi velkého superkontinentu Gondwana. Nová Kaledonie, která byla v té době součástí Austrálie, se od Gondwany odtrhla, když se tento superkontinent začal asi před 200-180 miliony let rozpadat. Nová Kaledonie se pak asi před 66 miliony let odtrhla od Austrálie a od té doby nebyla spojena s jinou pevninou. Teplé a stabilní klima umožnilo, že se zde po celou tu dobu udržely některé z nejunikátnějších rostlinných a živočišných druhů. Amborella je jen jednou z nesčetných endemických rostlin, které jsou domovem Nové Kaledonie. Například 43 druhů tropických jehličnanů, které rostou na těchto malých ostrovech, se nevyskytuje nikde jinde na světě. Celá oblast je refugiem dávno ztraceného světa.

Být ohniskem biodiverzity neušetřilo Novou Kaledonii před hrozbami moderního člověka. Těžba, zemědělství, urbanizace a klimatické změny hrozí zničit většinu toho, co činí toto místo tak jedinečným. Ztráta druhu, jako je Amborella, by byla vážnou ranou pro biologickou rozmanitost, ochranu přírody i celý svět. Nemůžeme připustit, aby tento druh existoval pouze v pěstitelské péči. Nová Kaledonie je jedním z míst, které se musíme zoufale snažit zachovat. Setkání s tímto druhem ve mně zanechalo stopy. Možnost pozorovat živou amborellu zblízka je něco, na co nikdy nezapomenu, protože moje šance spatřit tento druh ve volné přírodě je poměrně malá. Jsem moc ráda, že místa jako botanická zahrada v Atlantě usilují o poznání a zachování tohoto druhu ve volné přírodě i v kultivaci. Amborella tu zatím zůstane. Ať to tak zůstane.