Nadpozemská krása stezky Alakai Swamp na Kauai

Přibližně tři a půl kilometru dlouhá stezka se vine po promenádě, jejíž část protíná bažinatou bažinu na náhorní plošině nad pobřežím Napali.

Krb na dřevo ve špinavé, sotva izolované státní chatě v Lodge at Kokee na Kauai mě první noc nestačil zahřát, a tak jsem si oblékl všechno, co jsem měl v batohu: tričko s dlouhým rukávem, tenkou mikinu s kapucí, dva páry ponožek a bundu do deště.

Vyšlo to, protože přesně to jsem měl na sobě následující ráno na naší první túře ve státním parku.

Byl konec března a my jsme stáli ve výšce 4 000 metrů nad mořem na tmavém, prázdném parkovišti u vyhlídky nad údolím Kalalau. V půl sedmé ráno toho nebylo moc k vidění a byla zima. Asi tak padesátistupňová zima. Škoda, že jsem neposlechla manžela, který si na cestu přibalil dlouhé spodní prádlo.

Na mých 40. narozeninách jsme byli v Kokee, severně od kaňonu Waimea na drsné západní straně Kauai. Měli jsme v plánu uniknout ruchu a davům lidí v Honolulu a ubytovat se v tomto státním parku, který se rozkládá na ploše 4 345 akrů a může se pochlubit asi 45 kilometry turistických stezek vedoucích původními lesy a podél okrajů kaňonů. Dalším bonusem byl fakt, že zde nebyl signál ani Wi-Fi.

Jednalo se pouze o víkendový výlet, takže jsme se sbalili co nejlehčeji a do batohů jsme nacpali turistické potřeby, jako jsou dalekohledy na pozorování ptáků, fotoaparáty, müsli tyčinky, Aleve, lékárnička a několik litrů vody.

Na našem seznamu povinných výletů byla stezka Alakai Swamp Trail, což je zhruba sedmimílový výlet – v závislosti na tom, odkud začnete – skrz bujné lesy. Asi tři a půl míle této stezky, která zahrnuje i stezku Pihea Summit Trail začínající u vyhlídky Pu’u o Kila, kde jsme zaparkovali auto z půjčovny, se klikatí po promenádě, jejíž část protíná bažinatý močál na náhorní plošině nad pobřežím Napali.

To je vlastně důvod, proč jsme sem přijeli: projít tento jedinečný vlhký les – ekosystémovou zónu označovanou jako „montane“ – který se nikde jinde na Kauai nenachází. (Na Havaji jsou pouze dvě další takto přístupné bažiny: jedna na Oahu a druhá na Molokai.)

Bažina se nachází na vyvýšené planině poblíž hory Waialeale, jednoho z nejvlhčích míst na planetě. Kvůli podmáčené půdě a silným větrům je zde vegetace, včetně stromů ohia a olapa, zakrslá, některé mi nesahají ani po ramena.

Tato bažina je zvláštní a tajemné místo, které Havajci uctívají už po staletí. Ve skutečnosti je bažina zmíněna ve zpěvu, který uctívá Waialeale: “ z Alakai vyzařuje síla v hrozné nádheře.“

Dokonce i královna Emma, která se v roce 1870 vrátila na Kauai, aby se zotavila po smrti svého jediného syna a manžela, podnikla náročnou cestu na koni k legendární bažině. Toto prostředí královnu natolik okouzlilo, napsal Edward Joesting v časopise Kauai:

Byl jsem okouzlen.

Výlet jsme zahájili hned za vyhlídkou na stezku Pihea Summit Trail, nenáročnou procházku po erodované polní cestě, která vede po okraji údolí Kalalau, původním lesem ohia s keři aalii až na vrchol pojmenovaný Pihea. Po cestě se otevírají úchvatné výhledy na svěží údolí Kalalau s amfiteátrovou hlavou, které se nachází o 4 000 metrů níže.

Měli jsme také štěstí. Ačkoli v této oblasti spadne ročně asi 70 palců srážek, z nichž většina se soustředí mezi říjnem a květnem, cesta byla relativně suchá a teploty se rychle oteplily natolik, že jsem mohl odhodit svrchní vrstvy a vydat se na túru jen v tílku.

Procházeli jsme několika stoupajícími a klesajícími úseky lemovanými zelenými listy kapradin amau, se kterými jsem se setkala také na stezce Halemaumau v národním parku Hawaii Volcanoes na ostrově Hawaii. Po několika kilometrech jsme došli na značenou křižovatku, která ukazovala na vrchol Pihea (4 284 m n. m.), který je obklopen třepetajícími se stromy olapa, keři puahanui a výhledem na údolí Kalalau. Napravo vedla stezka k bažině.

Nezabralo nám příliš času, než jsme se dostali k promenádě, systému prken ze sekvojového dřeva opatřených kuřecím drátem, který zajišťuje trakci. Stát začal promenádu budovat v roce 1991, aby minimalizoval dopad turistů na toto nedotčené prostředí, které se pyšní více než 50 různými druhy původních rostlin. Na některých místech se stezka rozšiřovala až na 30 stop, přičemž turisté pošlapávali původní rostliny a keře. A mnozí z nich se při bloudění lesem a bažinami ztráceli a nemohli najít cestu ven. Trvalo téměř 10 let, než byla dokončena stavba promenády, která umožňuje více než 600 lidem, kteří stezku každý měsíc projdou, užívat si tento jedinečný ekosystém, aniž by ho poškodili nebo se ztratili.

Tuto část stezky jsem měl nejraději, procházel jsem se mezi stromy ohia a kapradinami hapuu a poslouchal štěbetání ohrožených ptáků, jako je apapane bělolící a amakihi zelený (oba havajští medojedi). Vyzbrojen svým výkonným dalekohledem jsem zahlédl tyto okouzlující malé ptáky, stejně jako zvědavé elepaio (monarcha muškař) a červenohnědého iiwi (havajský medojed).

Neměli jsme však to štěstí, abychom spatřili kriticky ohroženého puaiohi (malý kauajský drozd), který se vyskytuje pouze zde. Ve skutečnosti se 75 procent jeho hnízdní populace vyskytuje na pouhých 4 čtverečních mílích lesa. Tato státem vyhlášená rezervace divoké přírody již nedávno přišla o medojeda havajského (Kauai oo). Byla by škoda přijít i o puaiohi.

Přibližně v polovině cesty k bažině jsme došli k sérii asi 200 strmých dřevěných schodů, které nás vedly stále níž a níž do lesa, kolem původní lobelky oha wai se zakřivenými fialovými a bílými květy, dolů k potoku Kawaikoi. Překročili jsme přítok a vydali se po hřebeni směrem k bažině.

Tato část stezky vedla po starém telefonním vedení, které během druhé světové války vybudoval signální sbor americké armády. Většina sloupů byla u základny uříznuta nebo spadla, což tomuto místu dodává na podivnosti.

A je opravdu nadpozemské.

Na rozlehlém rašeliništi se usadila mlha a kolem vás víří chuchvalce mraků. Mlčky jsme kráčeli po promenádě mokrým lesem, po husté šedé hlíně a mezi zakrslými stromy, směrem k vyhlídce Kilohana, malé plošině, která se tyčí ve výšce 4 030 metrů nad severozápadním pobřežím Kauai. Cesta k ní nám trvala asi pět hodin. (Pozorování ptáků nás trochu rozptylovalo!) Zastavili jsme se na oběd a vdechovali úchvatný výhled na údolí Wainiha a zátoku Hanalei ve tvaru půlměsíce posetou bílými kapkami.

Když jsme tam seděli a obdivovali průzračný výhled, který je obvykle zahalen v mracích, vyskočil nedaleko na větev přátelský ‚elepaio a naklonil k nám svou malou hnědou hlavu. Než jsem stačil popadnout fotoaparát, ptáček zmizel, sletěl ze strmých útesů a zmizel z dohledu.

Přestože jsem propásl možnost zachytit snímek tohoto vzácného okamžiku, vzpomínka na tohoto malého ptáčka – a na všechno ostatní, co jsme zde zažili – mi opravdu stačila.
Pihea Trail a Alakai Swamp Trail na vyhlídku Kilohana, státní park Kokee, konec Kokee Rd., Kauai. kokee.org, hawaiistateparks.org.

Dobrodružství, Životní prostředí, Z našeho časopisu, Kaua’i What To Do, Kauaʻi