Navigace

Antelope Audio se zaměřují na špičkovou kvalitu za nižší cenu. Přináší jejich třetí generace Orion 32+ to, co potřebujete?

Za posledních zhruba deset let se Antelope Audio stali významnými hráči ve světě audio rozhraní. Jejich nabídka zahrnuje protokoly připojení USB, Thunderbolt a HDX, stejně jako samostatné mikrofonní předzesilovače, master clocky a A-D/D-A převodníky, nemluvě o zajímavém výběru modelovacích mikrofonů. A přestože v sortimentu Antelope nejsou žádné „levné“ produkty, jednou z jejich předností je nabízet nejmodernější specifikace a kvalitu zvuku za relativně přijatelné ceny.

Dobrým příkladem je zde recenzovaný Orion 32+ Gen 3. Poskytuje 32 kanálů A-D a D-A převodu s připojením k hostitelskému počítači přes rozhraní Thunderbolt nebo USB2 a dosahuje hodnot dynamického rozsahu 121 dB na vstupech, 120 dB na linkových výstupech a pozoruhodných 129 dB na stereofonních monitorových výstupech. Využívá technologii Antelope Acoustically Focused Clocking s vestavěnou pecí, která udržuje taktovací krystal na konstantní teplotě. Digitální vstupy a výstupy jsou k dispozici v optickém formátu MADI a ADAT i stereofonním koaxiálním S/PDIF, celkem 64 vstupů a výstupů je k dispozici přes Thunderbolt a dva výstupy word-clock, které umožňují sdílet akustické zaměření s dalším digitálním hardwarem. Třešničkou na dortu je výkonný interní FPGA, který pohání všestranný systém efektů s nízkou latencí.

Z hlediska specifikací a funkcí je tedy Orion 32+ potenciálním konkurentem produktů jako Symphony I/O MkII 32×32 od Apogee a Lynx Aurora (n) – je však mnohem cenově dostupnější a ve skutečnosti tyto konkurenty překonává tím, že poskytuje jak 32 kanálů analogových I/O, tak komplexní digitální I/O současně. Je podporován pod operačními systémy Windows i Mac OS, přičemž vlastní ovladač Thunderbolt slibuje velmi nízkou latenci na obou platformách. Pokud tedy hledáte jediné rozhraní, které by sloužilo jako ústřední bod výkonné studiové sestavy, ušetří vám Orion peníze, aniž by to bylo na úkor kvality?

Out Of The Box

Třetí generace Orion 32+ je chytře prezentované zařízení pro montáž do racku 1U v decentním černém provedení. Jeho přední panel je poměrně minimalistický a jedinými ovládacími prvky, které nabízí, je hrstka tlačítek. Pět z nich, uspořádaných do banky vpravo, nabízí okamžité vyvolání přednastavených konfigurací, zatímco červené tlačítko Antelope otevírá ovládací nabídku, která umožňuje nastavit zdroj hodin a úrovně trimování na I/O pomocí inkrementačních a dekrementačních tlačítek vlevo od displeje. Při běžném používání se jimi nastavuje vzorkovací frekvence, která se zobrazuje na displeji LCD, který je téměř stejně velký jako dvě 16kanálové měřicí banky vedle něj. Nejsou zde žádné sluchátkové výstupy ani hardwarové ovládací prvky monitoru, ale stisknutím a podržením tlačítka napájení získáte přístup k různým domácím a globálním nastavením.

Zadní panel je podle očekávání mnohem obsazenější, s osmi konektory DB25 nesoucími 32 linkových vstupů a výstupů a dvojicí čtvrtpalcových konektorů pro další stereofonní výstupy monitoru. Rozmanité digitální I/O jsou přítomny na všech obvyklých konektorech, ale i v tomto modelu třetí generace je Orion 32+ stále vybaven staršími konektory USB typu B a Mini DisplayPort Thunderbolt 2 namísto současnějších variant typu C. Kabel USB (A na B) je součástí dodávky, ale Antelope bohužel patří do velkého klubu výrobců rozhraní, kteří mají pocit, že je v pořádku nedodávat kabely Thunderbolt k rozhraní Thunderbolt. Mimochodem, zjistil jsem, že recenzovaný Orion nebyl rozpoznán přes USB, pokud jsem ho předtím nepřipojil přes Thunderbolt, pokud jsem ho mezitím fyzicky nevypnul vypnutím síťového napájení.

On The Launch Pad

Poprvé jsem se s produktem Antelope Audio setkal v prosinci 2014, kdy jsem recenzoval jejich Zen Studio. Po pěti letech je software ovládacího panelu dodávaný s Orion 32+ rozpoznatelně stejný, i když samozřejmě prošel určitým vývojem. Jedním z nejvítanějších vylepšení je, že nyní lze volně měnit jeho velikost.

Stejně jako dříve nelze tento software ovládacího panelu otevřít přímo. Místo toho začnete poklepáním na program Antelope Launcher, který zkontroluje aktualizace softwaru a firmwaru a předloží vám seznam připojených zařízení. Naštěstí již není povinné instalovat každou aktualizaci, ale spouštěcí program o to stále velmi stojí a často vyvolává dialog Mac OS s žádostí o povolení. I když chápu touhu Antelope mít u všech uživatelů nejnovější verzi všeho, ty, kteří si raději vytvoří stabilní systém a zůstanou u něj, to může unavovat.

Jednou věcí, která mě na začátku zmátla, bylo to, že spouštěč jako by prezentoval tři připojené Oriony – a pokud jsem měl zaškrtnutou volbu automatického spouštění, načetl tři instance ovládacího panelu. To zřejmě není chyba, ale vedlejší účinek mocné funkce, totiž toho, že rozhraní Antelope lze ovládat dalšími počítači připojenými ke stejné síti, přičemž počet možných zobrazených Orionů závisí na konfiguraci sítě. Bohužel tato vlastnost a s ní související chování nejsou v dokumentaci vůbec popsány a já stále nemohu tvrdit, že jí správně rozumím. Zpracování chyb by také mohlo být o něco přívětivější: pokud z nějakého důvodu nemůže spouštěcí program komunikovat s Orionem, má tendenci generovat hlášení typu „‚NoneType‘ object is not subscriptable“.

Při otevření samotného ovládacího panelu vás přivítá barevný virtuální patchbay zobrazující všechny dostupné vstupy v horní polovině a výstupy v dolní polovině. Vstupy lze připojit k výstupům tak, že je kliknutím vyberete a poté přetáhnete na příslušné místo určení. Pro urychlení procesu můžete kliknutím na Shift vybrat bloky vstupů a výstupů, a pokud je váš barevný zrak dostatečně dobrý na to, abyste od sebe odlišili různé typy vstupů a výstupů, je to asi tak přehledné, jak se dá očekávat. Pro ty, kterým se směrování lépe vizualizuje na mřížce, je k dispozici vyskakovací maticové zobrazení.

Jednou z neobvyklých vlastností rozhraní Antelope je, že existují nezávislé cesty záznamu a přehrávání pro připojení Thunderbolt i USB, které se v patchbay zobrazují jako samostatné bloky. To neumožňuje připojit dva počítače současně, ale znamená to, že vzhledem k tomu, že výchozí konfigurace je nastavena pro použití rozhraní Thunderbolt, pokud se připojíte pomocí USB, nebudete vlastně nic slyšet, dokud neupravíte některé směrování. Bylo by dobré, kdyby to zaprvé bylo jasněji zdokumentováno a zadruhé by se rozhraní dodávala s továrním nastavením, které by umožňovalo okamžitou změnu konfigurace pro použití USB (což je díky tlačítkům na předním panelu zcela možné). Všimněte si, že ačkoli je k dispozici 64 Thunderbolt Rec and Play patch pointů – tedy umožňujících adresovat všechny MADI kanály současně, nebo 32 analogových a 32 digitálních vstupů a výstupů najednou -, těch USB je méně. Je to proto, že Orion 32+ je zařízení s rozhraním USB 2, nikoliv USB 3, a tudíž podléhá omezením šířky pásma. Výchozí limit je 24 vstupů a výstupů přes USB; dialog Nastavení obsahuje možnost zvýšit tento limit na 32, ale ne všechny systémy budou při tomto nastavení fungovat.

Fyzické vstupy a sběrnice pro záznam/přehrávání DAW nejsou jedinými přípojnými body, které se v patchbay objevují. Jsou zde také vstupy a výstupy do čtyř mixážních pultů s poměrem stran 32:2 a do 16 kanálů zpracování „AFX“, přičemž FPGA se používá také k zajištění globálního reverbu, který lze použít v rámci prvního ze čtyř mixážních pultů. Samotné mixéry se většinou chovají konvenčním způsobem, až na to, že chování panoramy je zvláštní. Při posunu monofonního zdroje směrem dovnitř se nestane nic slyšitelného, dokud se nepřiblížíte ke středu, načež signál náhle skočí do středu a je dvakrát hlasitější. Společnost Antelope přiznala, že takhle by to fungovat nemělo, takže doufejme, že se chystá oprava.

AFX

Antelope Audio jsou velmi hrdí na systém AFX, který považují za hlavní prodejní bod svých audio rozhraní. Koncepčně se neliší od platformy UAD společnosti Univeral Audio nebo Pro Tools HDX v tom, že procesory běží na hardwaru v rozhraní, a ne na procesoru hostitelského počítače. V hrubých rysech se nabídka AFX do jisté míry překrývá s řadou UAD „Powered Plug-ins“ a stejně tak je zaměřena především na emulace klasického studiového hardwaru. Existují však některé významné rozdíly a společnost Antelope sama nepoužívá pro označení AFX termín „plug-in“.

Jedním z rozdílů je, že zatímco systémy UAD a HDX využívají ke zpracování více čipů SHARC DSP, rozhraní Antelope používají jediné pole programovatelných hradel (FPGA). Výhodou je, že odpadají problémy s rozdělením zátěže zpracování mezi jednotlivé čipy; jednoduše přidáváte zásuvné moduly, dokud celému systému nedojde šťáva. Překvapilo mě, že není k dispozici žádný měřič, který by ukazoval, jakou část výpočetních prostředků FPGA zabírá, ale Antelope tvrdí, že to není možné realizovat kvůli způsobu, jakým jejich zásuvné moduly sdílejí prostředky. Na druhou stranu, zatímco UA a Avid umožňují zvýšit DSP zdroje systému přišroubováním jednotek Satellite nebo přidáním dalších karet HDX, v nabídce Antelope Audio není žádný přímý ekvivalent.

Pluginy AFX se vkládají na 16 kanálů, z nichž každý má osm insertních slotů. Tyto kanály jsou adresovány prostřednictvím vyhrazených vstupních a výstupních patch pointů v routovací matici Orion, což je uspořádání, které je dostatečně flexibilní, aby podporovalo poměrně širokou škálu možných konfigurací. Jedním ze zřejmých přístupů by bylo směrování 16 hardwarových vstupů do patch pointů AFX; pak byste mohli buď nahrávat signály zpracované AFX směrováním výstupů AFX do patch pointů Thunderbolt nebo USB Rec, nebo je nechat připojené přímo k hardwarovým vstupům a výstupy AFX směrovat pouze do mixážních pultů, takže by zůstaly pouze v monitorovací cestě. Případně můžete 16 patch pointů Thunderbolt Play nasměrovat na vstupy AFX a zacházet s nimi jako s 16kanálovým efektovým procesorem adresovaným z vašeho DAW. Směrováním vstupů MADI nebo ADAT do vstupu AFX byste z něj mohli vytvořit výkonnou samostatnou digitální efektovou jednotku, a pokud byste chtěli být opravdu vynalézaví, mohli byste dokonce směrovat více výstupů AFX do jednoho z mixážních pultů Orion a výstup tohoto mixážního pultu pak propojit s další dvojicí kanálů AFX a realizovat tak zpracování sběrnice. Jediným zřejmým funkčním omezením je, že neexistuje struktura send/return, ale bylo by také hezké, kdyby existoval globální vizuální přehled, který by vám umožnil na první pohled si prohlédnout celé nastavení AFX – v současné době můžete zobrazit pouze jeden kanál najednou.

Orion 32+ zní stejně dobře jako rozhraní, která stojí mnohem víc, a umí toho dvakrát víc než oni.

Dobrý ročník

Antelope Audio neustále přidává nové AFX do nabídky a ta nyní zahrnuje celkem více než 50 různých procesorů. Ne všechna jejich rozhraní však podporují všechny procesory a ve skutečnosti asi polovina kolekce není pro Orion 32+ k dispozici. Není zde podpora pro systém modelování mikrofonů Antelope Edge, protože ten vyžaduje speciální hardwarový vstupní stupeň, který zde není přítomen, ale majitelé Orionů také přicházejí o všechny emulace kytarových zesilovačů a modely mikrofonních předzesilovačů této firmy, což se zdá být škoda. Je pravda, že Orion nemá žádné vstupy pro mikrofonní nebo nástrojové předzesilovače, ale není to tak, že by se nedal použít k nahrávání mikrofonů nebo kytar; jen je obvykle nejprve nasměrujete přes konzoli. Dalo by se předpokládat, že uživatelé budou chtít mít také možnost dodatečného zesílení (nebo předzesílení?) signálu. Je také zarážející, že kromě globálního AuraVerbu nejsou v současné době pro žádné rozhraní s podporou AFX k dispozici efekty založené na zpoždění nebo reverbu – dokonce ani emulace kytarových zesilovačů Antelope nemodelují reverbové tanky.

Z AFX, které jsou k dispozici, je jich k Orionu zdarma přibaleno šest: výše zmíněný AuraVerb, který zaujímá vlastní vyhrazenou pozici v mixážním pultu, a dále velmi schopný EQ, kompresor, de-esser, expander a gate. Jsou dobře specifikované a účinné, ale nijak výrazně se neliší od obecných procesorů, které najdete v mnoha jiných mixážních zařízeních, například od RME a MOTU. Nadšení kolem AFX se soustředí spíše na procesory, které emulují klasický i moderní studiový hardware.

Na poli dynamiky i ekvalizace je seznam nabízených emulovaných zařízení docela lákavý a zahrnuje některá zařízení, která jsem dosud v softwaru neviděl, například kompresor RCA BA-6A a ekvalizér Lang PEQ2. Kategorie EQ zahrnuje také několik emulací konstrukcí Neumann a Studer spolu se známějšími obdobami SSL, API a Neve, zatímco mezi Vintage kompresory najdete virtuální modely Grove Hill Audio Liverpool a Retro/UA 176 valve, stejně jako klasické typy UREI, dbx a Fairchild. (První jmenovaný je jedním z mála AFX od Antelope, které jsou oficiálně licencovanými rekonstrukcemi; většina ostatních jsou kreativně pojmenované pocty.) Doba recenzování byla příliš krátká na to, aby bylo možné plně prozkoumat 19 modelů Vintage EQ a 15 modelů Vintage Compressor instalovaných v recenzovaném systému, ale ty, které jsem vyzkoušel, byly shodně působivé. Obzvlášť se mi líbily modely s emulovanými ventilovými obvody, jako je tento Lang EQ a kompresor inspirovaný Gatesem/Retro „Stay-Levin“; to, co začíná jako nádech vřelosti, se při zvyšování vstupního knoflíku příjemně vyvíjí do tloušťky a sytosti.

Integrace & Diferenciace

Zvukově si tedy myslím, že AFX od Antelope rozhodně obstojí jak s konkurenčními nativními plug-iny, tak s alternativami založenými na DSP. Jejich cena je také zhruba v souladu s nabídkou UA, obvykle se uvádí po 195, 245 nebo 295 dolarech, a výrazné úspory lze dosáhnout buď nákupem balíčků, nebo vyčkáním na pravidelné výprodejové akce společnosti Antelope. Otázka, zda se jedná o dobrý poměr ceny a výkonu, se tedy neodvíjí od toho, jak dobré jsou, ale od toho, jak jsou užitečné; a klíčovou otázkou je zde integrace DAW. Podstata Powered Plug-inů od UAD a procesorů SoundGrid od Waves spočívá v tom, že je lze provozovat dvěma různými způsoby: nezávisle na DAW jako „front end“ s nízkou latencí pro tracking, podobně jako AFX, nebo je načíst do insert slotů v DAW, kde se chovají stejně jako nativní plug-iny, pokud jde o uživatele. Tato integrace do DAW má obrovský význam pro užitečnost externě hostovaného zpracování a pro některá svá rozhraní dává Antelope k dispozici plug-in nazvaný AFX2DAW, který umožňuje AFX používat v DAW. Bohužel pro Orion 32+ to zatím není k dispozici, a přestože modely Vintage Equaliser a Compressor od Antelope znějí velmi dobře, dokud tomu tak nebude, nepřinesou plnou hodnotu.

Během recenzního období jsem se také setkal s podivným chováním souvisejícím s AFX: občas všechny kompresory prostě přestaly komprimovat a jednou jsem se dostal do situace, kdy kliknutí na načtení nových AFX do slotů nic neudělalo a musel jsem ukončit ovládací panel. Antelope říkají, že jsou si vědomi prvního problému a pracují na nápravě, ale obecně, i když se jejich software v průběhu let rozhodně zlepšil, stále mám pocit, že neodpovídá kvalitě jejich hardwarového provedení. Zejména existuje řada akcí prováděných jedním kliknutím, jako je například vyvolání předvoleb, které zcela resetují buď celé nastavení panelu, nebo jeho velkou podmnožinu, a to bez varování a bez možnosti vrácení zpět. Bylo by srdcervoucí nastavit propracovaný cue mix a konfiguraci AFX, jen abyste se omylem dotkli jednoho z tlačítek presetu a o vše přišli dříve, než jste uložili! Situaci nepomáhá ani písemná dokumentace Antelope, která je zcela základní a málokdy pomůže při řešení problémů. V profesionální situaci, kdy čas jsou peníze, bude možná třeba vyvážit část úspory nákladů při koupi Orionu časem stráveným luštěním softwarových kiksů nebo kontaktováním technické podpory s otázkami, které by měly být zodpovězeny v manuálu.

Constellation Prize

Vrátím se tedy k otázce, kterou jsem položil na začátku této recenze: Představuje Orion způsob, jak ušetřit peníze, aniž byste museli slevit z kvality? Z hlediska hardwaru je moje odpověď bezvýhradně kladná. Orion 32+ zní stejně dobře jako rozhraní, která stojí mnohem více, a umí toho dvakrát tolik. Z hlediska kvality zvuku bych byl stejně rád, kdybych měl ve studiu Orion 32+, jako kterýkoli z konkurenčních produktů zmíněných na začátku této recenze. Poskytuje vynikající výkon s nízkou latencí při připojení přes Thunderbolt, s užitečnou možností USB 2 jako zálohou; a na rozdíl od těchto modulárních konkurentů nabízí pokročilý systém zpracování efektů a 64 kanálů MADI a 16 kanálů ADAT I/O navíc k základním 32kanálovým funkcím A-D/D-A, a to vše v jediném 1U racku. Pokud vám bude softwarová část systému ergonomicky vyhovovat a bude spolehlivě fungovat na vašem počítači Mac nebo PC, představuje vynikající poměr cena/výkon, a pokud máte zájem o zařízení tohoto typu, měli byste si jej vyzkoušet ve svém studiu, abyste zjistili, zda je tomu tak.

.