Nehoda autobusu v Altonu

BY admin
|
Ilustrace NTSB o tom, která okna autobusu byla v době nehody otevřená a která zavřená.

Tragédie v údolí Rio Grande

Tragédie se stala v texaském Altonu 21. září 1989, kdy jednadvacet studentů na cestě do školy zahynulo při srážce dodávkového vozu se školním autobusem, který se stočil do výkopové jámy naplněné vodou.

Fotografie titulní strany novin Monitor ze dne nehody autobusu v Altonu.
Titulní strana novin Monitor ze dne nehody. Z deníku The Monitor, 21. září 1989.

Nehoda

Ráno 21. září 1989 proletěl dodávkový vůz jedoucí na sever značkou stop, narazil levou zadní částí do školního autobusu jedoucího na západ a vytlačil ho ze silnice. Autobus plný dětí narazil do přilehlé štěrkovny a ponořil se do více než desetimetrové hloubky. Přestože otevřené místo představovalo známé nebezpečí, nebyly zde žádné ploty ani zábrany. Jedenaosmdesát cestujících se ve vodě snažilo uniknout z autobusu, který se rychle plnil špinavou vodou. Někteří našli zadní nouzový východ, jiným se podařilo otevřít posuvná okna, některým pomohli spolužáci. Dvacet jich toho rána zahynulo a další dítě zemřelo po nehodě na následky zranění.

Reklama na banneru k nehodě autobusu v Altonu.

„Všichni křičeli, když autobus mířil do kališní jámy, o které jsme všichni věděli, že je plná vody. Když autobus padal, podíval jsem se na řidiče autobusu a viděl jsem, že mu zbělel obličej.“ – Přeživší Edna Ortizová

Fotografie autobusu Alton ve vodě po nehodě.
Fotografie autobusu ve vodě z Progress Times. Z Progress Times, 27. září 1989.

Poté

Národní rada pro bezpečnost dopravy shromáždila informace o nehodě, které by poskytly důkazy v případě odpovědnosti. Do malého městečka se sjížděli právníci, ale mnohé z těchto rodin byly zahlceny nabídkami od cizích lidí poté, co zažily nejhorší osobní neštěstí svého života. Řidič dodávky byl obviněn z jednadvaceti případů neúmyslného zabití, ale ke všem obviněním se přiznal a byl propuštěn na kauci 75 000 dolarů. Trestní řízení skončilo osvobozujícím rozsudkem pro nedostatek důkazů. Kolem nehody se rozvířily občanskoprávní spory, ale majitel dodávkového vozu Valley Coca-Cola zaplatil pohřeb, lékařské výdaje a dokonce i psychiatrickou léčbu. Nedošlo k žádnému utajování ani vyhýbání se firemní odpovědnosti. Společnost Blue Bird Company (výrobce autobusu) vyplatila obětem a rodinám 23 milionů dolarů na vyrovnání a podpořila tvrzení koronera, že nehodu bylo možné přežít, jen kdyby se studentům podařilo z autobusu vystoupit.

„Přesto pro obyvatele Altonu zůstávají jizvy a vzpomínky, od jeho zneužití bezohlednými právníky až po závist a chamtivost. Byla to tragédie, která se exponenciálně stupňovala.“

Legacy

Státní zákonodárci předložili návrh zákona, který vyžaduje ochranné zábradlí kolem všech otevřených jam v blízkosti silnic, a v roce 1991 jej schválili. Nový zákon, který prosazovala Texaská železniční komise, vyžadoval, aby společnosti postavily zábrany kolem všech otevřených jam, jinak jim hrozily pokuty ve výši 10 000 dolarů. Zlepšila se také bezpečnost autobusů – autobusy mají nyní střešní a boční východy, okna jsou zvětšená a zadní výstupní dveře se otevírají bez ohledu na gravitaci. A na místě památníku stojí kříž pro každou oběť, díky němuž si je komunita může uchovat ve svých srdcích a myslích.

Obálka knihy Altonská autobusová nehoda.

.