Nejneuvěřitelnější lékařské přínosy Indie světu

Indie je již nyní ve světě medicíny gigantem díky obrovskému množství lékařů, které produkuje v porovnání se zbytkem světa, a to nejen kvůli poměru počtu obyvatel. Pokud však sáhnete hlouběji do historie, zjistíte, že Indie měla v oblasti medicíny ve skutečnosti vždy přední pověst. Uznávala používání léků na nemoci mnohem dříve než kdokoli jiný na světě a i dnes se základ většiny moderních léků stále odvíjí od moudrosti indických lékařských postupů z let minulých.
V dnešním seznamu pro unavené se podíváme na některé z největších a nejneuvěřitelnějších přínosů, které Indové v oblasti medicíny učinili.

I. Ájurvéda
Ajurvéda, známá také jako věda o dlouhověkosti, je starobylá a tradiční forma medicíny, která je dnes nejen rozšířená, ale také neuvěřitelně uznávaná a úspěšná. Tento systém léků je založen výhradně na bylinách a bylinných sloučeninách. Přestože se Atréja a Agnivesa zabývali principy ájurvédy již 800 let př. n. l., za první ájurvédskou kompilaci je považována Čaraka Samhita. Byl prvním lékařem, který předložil pojmy trávení, metabolismus a imunita. Zkoumal lidské tělo a nabízel různé léky na četné nemoci.
Víte, že: Často se setkáváme s mylnou představou, že Indové používají koření a bylinky do jídla kvůli jeho konzervaci – to je však pravda jen zčásti. Byliny a koření ve skutečnosti tvoří základ ájurvédy a byly snahou spojit preventivní medicínu s každodenním jídlem. Ájurvéda pochází z 1. tisíciletí př. n. l. a položila základy moderní medicíny.

II. Siddha
Zatímco na severu ájurvéda vzkvétala, jih Indie se na ni nemohl spolehnout, protože byliny nebyly dostupné po celý rok. Proto svatí siddhové přišli v roce 5 př. n. l. s vlastním řešením – léky siddha. Bohaté a jednoduché léky Siddha se vyráběly z kombinace každodenního koření a ovoce, přičemž se k nim používaly také některé kovy, minerály a chemické produkty.
Víte, že: Věřilo se, že přípravky ze rtuti mohou lidskému tělu poskytnout imunitu proti rozkladu. Dnes je však zřejmé, že konzumace rtuti je smrtelná.

III. Chirurgie
Susruta, nazývaný „otec chirurgie“, byl významný indický chirurg, jemuž je připisována kniha Susruta Samhita. V knize údajně popsal více než 300 chirurgických postupů a asi 120 chirurgických nástrojů (všechny vynalezl sám). Pro lepší pochopení také rozdělil operace do osmi kategorií. V knihách popsal všechny formy chirurgie – od kostí přes tkáně až po různé orgány. Popsal také příznaky nemocí a nabídl jejich prognózu. Jeho dílo bylo nakonec přeloženo a dostalo se do arabského světa, odkud se pak o mnoho let později dostalo do Evropy.
Víte, že: Při sešívání používal mravenčí hlavy, které držely kůži pohromadě, a to, co známe jako anestezii, nahradil vínem!“

IV. Plastická chirurgie
Ačkoli se může zdát, že jde o moderní vynález, plastická chirurgie se ve skutečnosti prováděla v Indii již 2000 let před naším letopočtem. Metoda se prý neliší od metody používané dnes. Ve skutečnosti se některé nástroje a pomůcky pro chirurgii popsané v knize vyvíjejí ještě v 21. století.
Víte, že: Tehdejší účel nebyl zdaleka tak estetický nebo povrchní, šlo spíše o vylepšení deformovaných částí těla, především uší, nosů, a použití kůže z jiných částí těla k témuž bylo tehdy také normou.

V. Lék na lepru
Existují dva případy, kdy jsou zmiňovány vůbec první léky na lepru, a mimochodem, oba pocházejí z Indie. Který z nich je přesnější, je však sporné. Zatímco Kearns a Nash tvrdí, že první zmínka o léku na lepru je ve slavné Susrutově knize o chirurgii, Oxford tvrdí, že rituální léky na lepru byly popsány v Arth-Vedě (daleko před rokem 2000 př. n. l.), což bylo před Susrutovou dobou. Ať tak či onak, jedno je jisté: lék na lepru skutečně vznikl v Indii.
Víte, že: Na lepru se pohlíželo jako na démonické prokletí, kterému byli lidé vystaveni nejdéle i v Indii, než byla nalezena léčba.

VI. Léčba viscerální leishmaniózy
V roce 1929 objevil Upendra Nath Brahmachari močovinu Stibamin, lék na viscerální leishmaniózu, známější jako černá horečka. Díky svému objevu byl nominován na Nobelovu cenu za medicínu. Přestože cenu nezískal, jeho objev vedl k úplnému vymýcení černé horečky na celém světě, s výjimkou několika málo málo málo rozvinutých zemí.

Víte, že: V Indii se černé horečce začalo říkat nemoc chudých, která se zdánlivě vyskytovala pouze v komunitách nižších vrstev, kde chybělo základní vybavení a hygiena. Bylo to hlavně proto, že hliněné chatrče s jednou místností a slaměnými došky, které obývali zemědělští dělníci, představovaly dokonalou živnou půdu pro písečné mouchy, které kladly vajíčka do štěrbin ve stěnách chatrčí a dařilo se jim v prostředí s vysokou vlhkostí vzduchu, zejména v období monzunů.

VII. Jóga
Může se to zdát jako zvláštní volba pro lékařský příspěvek, ale vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejvíce život podporujících praktik, které existují, věřili jsme, že si zaslouží místo. Jóga je první forma cvičení, kterou člověk zná. Byla praktikována za účelem udržení kondice a dosažení duševního klidu, a tím i prodloužení zdraví těla.
Cílem jógy, která kombinuje různé ásany a sebekázeň, bylo zbavit tělo stresu a zároveň udržet celkovou kondici těla. Jóga si v posledních letech získala obrovskou popularitu, praktikuje se po celém světě, a tak je celosvětově prospěšná.

Víte o nějakém dalším neuvěřitelném přínosu pro medicínu, který si podle vás zaslouží zmínku? Pomozte nám v komentáři níže.

Pokud se vám tento článek líbil, doporučujeme vám přečíst si jej: