Není to žádné dítě osudu: proč je Beyoncé přeceňovaná

„Vždycky bojuji s tím, kolik toho o sobě prozradím,“ svěřila se Beyoncé Knowles s velkou vážností ve svém dokumentu Život je jen sen z roku 2013.

Jak je to se vším kromě kuchyňského dřezu, Bey?

Od té doby, co dvaatřicetiletá zpěvačka v upoutávce na svou autobiografii pro HBO podrobně popsala „bitvu svého života“ jako „zůstat aktuální a oduševnělá“, obdařila svět patnáctiminutovou Superbowl Halftime show, „královnou B“ na obálce Vogue, zbrusu novou kampaní Pepsi s retrospektivním pohledem na kariéru, chlípnou polonahou obálkou GQ a vizuálním albem s 31 skladbami překvapení.

Beyoncé je jistě nesmírně talentovaná umělkyně, ale co je moc, to je moc. Je načase znovu zapnout naše kritické schopnosti a zeptat se, zda je takovou vizionářkou, jak naznačuje většina dechberoucích zpráv o jejím životě a práci?

Její taktické kariérní kroky ji proslavily, ale také odhalily, že není ničím víc než nesmírně úspěšným produktem, který chrlí moudra a posiluje, zatímco tlačí Pepsi a vypočítavý narcismus.

– Proč je zadek Kim Kardashian hrozbou pro nás všechny
– Natalie Dormer:

Nebojím se to říct: Nejvíc sexy šprtka ze seriálu Hra o trůny

Nebojím se to říct. Všichni příliš chválíme Beyoncé. Tady je důvod.

Nepíše si vlastní písničky

Poslechněte si TOHLE. Zní vám to povědomě? To proto, že je to v podstatě singl Beyoncé a Jay-Z Crazy in Love z roku 2003. Jen napsaný o 30 let dříve a pravděpodobně mnohem lepší.

Zatímco její vrstevnice jako Katy Perry, Adele nebo Lady Gaga si hrdě píší většinu své hudby, Beyoncé nenapsala ani jeden ze svých hitů. Místo toho sampluje písně jiných interpretů (například v písni Bootylicious použila skladbu Stevie Nicks Edge of Seventeen) a přebírá cizí autorské triumfy a katapultuje je mezi megahity (Irreplaceable napsal slavný, ale méně známý R&B interpret Ne-Yo).

Přičemž mnoho z jejích nejpamátnějších singlů – Bootylicious, Crazy in Love, Deja Vu, Beautiful Liar, Telephone – byly duety, na nichž se často podílel její manžel. Zajímavé.

Je zahleděná do sebe

Kanye West dostává flašky za to, že je arogantní, ale když Beyoncé sdílí perly jako „Jsem mocnější, než je moje mysl schopna vůbec strávit a pochopit“, nějak jí to prochází. V rozhovoru pro časopis GQ z února 2013 prozradila, že má doma místnost s archivem s řízenou teplotou, kde jsou uloženy všechny její rozhovory a fotografie, a že ji sleduje kameraman, který dokumentuje každý její pohyb jen pro potomky.

V prosinci vydala překvapivé album, které se – velký šok – jmenuje stejnojmenně. Album, kvůli kterému ji mnozí oslavovali, že mění pravidla hry, je „vizuální album“, protože slyšet její hlas zjevně nestačí. Místo toho musíme také sledovat, jak se prohání v řadě kostýmů, za které by se nemusela stydět ani Miley Cyrus. Což mě přivádí k dalšímu bodu …

Pouštíme jí příliš mnoho

Bey zřejmě těží ze zvláštního druhu dvojího metru, pokud jde o ni a ostatní umělkyně. Ačkoli Miley Cyrus je peskována za to, že nosí příliš odhalující oblečení a zpívá o sexu a drogách, Beyoncé to může dělat a zpívat texty jako „já se tím chlastem špiním, dej mi ho“.

Aspoň že Miley ještě nemá děti, které by se za její výstřelky vrcholně styděly. Dcera Bey Blue Ivy musí nést následky toho, že slyší své rodiče takhle explicitně zpívat o jejich sexuálním životě: „He popped all my buttons and he ripped my blouse/ He Monica Lewinsky-ed all on my gown/ Oh Daddy, Daddy, he didn’t bring the towel/ Oh baby, baby, we better slow it down.“

Když Beyoncé loni na Obamově inauguraci synchronizovala státní hymnu, reakce veřejnosti byla jen z poloviny tak kritická, jako když Ashlee Simpson v Saturday Night Live synchronizovala jednu ze svých béčkových písní. Nevadí, že Knowlesová efektivně předstírala vlastenectví při neuvěřitelně důležité události, situaci poměrně rychle napravila tím, že o několik dní později předvedla „divoké“ živé provedení a lidé se vehementně omlouvali za to, že o ní kdy pochybovali.

Její písně nejsou zapamatovatelné

Beyoncé má skvělý hlas, ale na Adele nemá. Její texty jsou chytlavé, ale v žádném případě nevyvolávají takové problémy a emoce, jaké jsou patrné v písni Beatles, Radiohead, Lorde nebo dokonce Eminema. Ve skutečnosti zpívá hlavně o tom, jak být sexy, jak se dostat přes pochybné muže a … jak být sexy. Museli byste být vážnými fanoušky, abyste dokázali vyjmenovat jediný megahit Beyoncé za posledních pět let, který skutečně zapůsobil jinak než Single Ladies.

Neumí se dělit

Když Beyoncé v únoru 2013 vystoupila na pódiu během poločasové show SuperBowlu, fanoušky potěšilo překvapivé znovusjednocení dívčí skupiny Destiny’s Child, která Beyoncé vynesla na výsluní. Vzhledem k tomu, že hlasitost mikrofonu Michelle Williamsové a Kelly Rowlandové byla tak nízká, mohlo se však stejně dobře jednat jen o další vystoupení Beyoncé se slavnými doprovodnými tanečnicemi.

Bez ohledu na to bylo od Bey opravdu milé, že svým kolegyním ze skupiny Destiny’s Child dopřála trochu času v záři reflektorů – ze čtrnácti přetažených, energii plýtvajících minut na pódiu byly Kelly a Michelle věnovány jen tři. Jak velkorysé!

Myslíte, že během těchto tří minut mohly Kelly a Michelle předvést některé z mnoha písní, díky nimž byla jejich kapela tak nezapomenutelná? Ne. po krátké verzi písně Independent Women se jich Bey zdvořile zeptala: „Can y’all help me sing this one?“ (Můžete mi pomoct zazpívat tuhle?) a pak se vrhla na svůj megahit Single Ladies. Píseň o tom, že je lepší být sám. Kelly a Michelle polohlasně zpívaly spolu s ní a celou dobu si nejspíš říkaly, kdy se jí její ego tak vymklo z rukou.

Během mého působení v časopisu People v New Yorku jsem měla to potěšení setkat se s Michelle Williamsovou, která otevřeně mluvila o svém boji s depresemi v důsledku pocitu méněcennosti vedle svých úspěšnějších kolegyň z kapely. Takhle se o to otíráš, Beyoncé.

Myšlenka, že se popová ikona nerada dělí o světla reflektorů, se ještě utvrdila, když se nedávno objevilo video, na němž se mladá Beyoncé během rozhovoru vysmívá Kelly Rowlandové. Kelly se na něm představuje jako „druhá zpěvačka Destiny’s Child“ a Knowles reaguje přehnaným koulením očima a hlasitým odkašláním.

Tvrdí o sobě, že je feministka, ale ve skutečnosti je jen pokrytec

V rozhovoru pro deník The Daily Mail z roku 2010 se Beyoncé označila za feministku a otevřeně vystupuje v boji za posílení postavení žen, vystupuje na osvětových akcích, jako byla v roce 2013 akce Chime for Change. Pak to všechno zkazí tím, že pózuje spoře oděná na obálkách pánských časopisů a své turné pojmenuje Paní Carterová v narážce na příjmení svého manžela.

Pak jsou tu její písně, které jako by naznačovaly všechno možné, jen ne nezávislý a zarytý feministický pohled.

V hitu Destiny’s Child Cater 2 U Bey přiznává, že její život by bez muže „neměl smysl“, a nabízí: „Nech mě, abych ti pomohla/sundala ti boty… Nech mě, abych tě nakrmila/ Nech mě, abych ti napustila vodu do vany/ Po čemkoli toužíš/ Budu usilovat“. Pak je tu Dance For You, kde celý klip stráví špinavým tancem pro nezúčastněného muže a přitom zpívá slova jako „Tonight I’m gonna dance for you…loving you is really all that’s on my mind…sit back and watch.“
Nezapomeňme na její poslední nabídku z vizuálního alba – píseň Partition – kde Beyoncé předvádí striptýz v kleci a zároveň přiznává: „I just wanna be the girl you like/The kind of girl you like“. Fantastické stanovení cílů pro mladé ženy.

Je to jen marketingová profesionálka

Beyoncé má na své straně spoustu věcí – slavného manžela, slavné přátele, dokonalé tělo, dobrý vzhled, rozkošné dítě, skvělý hlas, bohatství – a je expertkou na jejich využívání. Uspořádá tajné album a zajistí, aby vyčnívalo z davu tím, že bude vizuální přehlídkou. Celou píseň a videoklip věnuje své roční dceři, ale nikdy neukáže tvář dítěte. Navazuje kontakty jako nikdo jiný a má přátele na vysokých místech, mezi nimi i vůdce svobodného světa.

Pečlivě si vybírá produkty, které zastupuje, a dbá na to, aby nejen dobře platily, ale také podporovaly a posilovaly její image. Její poslední reklama na Pepsi sloužila jako retrospektiva její úspěšné kariéry, prohlubovala její světovou nadvládu a sotva představovala nápoj, který se snažila prodat. Hýří, chlubí se a podporuje se s takovou zuřivostí, že je snadné zapomenout, že za jejími strategickými rozhodnutími stojí chytrý PR tým.

Bottom line?

Beyoncé je plodná umělkyně a svou slávu si nepochybně zaslouží. Avšak ve chvíli, kdy o ní začneme básnit, že je hlasem generace, žijící bohyní a průkopnicí hudby, jsme zašli příliš daleko. Je to profesionálka ve hře a jako společnost jsme až příliš ochotní pít její specifickou značku Kool-Aidu.

Odmítnutí odpovědnosti: Autorka tohoto článku v žádném případě nenaznačuje, že jí výčitky vůči Beyoncé brání v tom, aby si v autě pouštěla Single Ladies.