O 93 let později:

DETROIT – 18. květen 1927 se vryl do historie malého michiganského města.

Městečko Bath, které je známé tím, že se zde odehrála nejhorší masová vražda ve škole v dějinách USA, leží asi 100 km severozápadně od Detroitu.

V roce 1927 se městečko s asi 300 obyvateli stalo obětí hrůzného útoku ve škole. Útok provedl bývalý člen školní rady Andrew Kehoe, který se chtěl pomstít za prohrané volby.

Při svém řádění zabil 45 lidí a 58 jich zranil.

Proč město Bath?

V roce 1922 byla v Bathu otevřena škola Bath Consolidated School, která sdružovala všechny studenty regionu pod jednou střechou. Tento krok znamenal zlepšení vzdělání, ale byl také dražší a Bath kvůli němu zvýšil daně z nemovitostí.

Kehoe jako farmář a pokladník městské školní rady nebyl s tímto rozhodnutím spokojen.

Chtěl nižší daně a bojoval proti novému školskému systému a opakovaně obviňoval superintendenta Emoryho Huycka ze špatného finančního hospodaření.

Kehoe byl v roce 1925 jmenován úředníkem obce Bath, ale ve volbách na jaře 1926 byl poražen. Kombinace prohraných voleb spolu se zprávou, že jeho farmě hrozí zabavení, zřejmě vyvolala jeho plán na odvetu.

Kehoeova manželka navíc onemocněla tuberkulózou a on přestal splácet hypotéku. Ve městě měl pověst šetrného a vznětlivého člověka.

Přečtěte si další článek ClickOnDetroit:

Jak to Kehoe dokázal?

V průběhu několika měsíců podnikal Kehoe různé cesty do školy a nacpal ji dynamitem.

Studoval elektrotechniku na Michiganské státní univerzitě a po škole pracoval jako elektrikář v Saint Louis.

Na podzim roku 1926 odjel Kehoe do Lansingu a koupil dvě krabice dynamitu. Dynamit se běžně používal na farmách, takže to nevyvolalo žádné obavy.

Dynamit byl zapojen tak dokonale, že po katastrofě policie nevěřila, že pracuje sám. Podle Charlese Lanea, státního požárního inspektora, bylo elektrické vedení vedoucí k dynamitu a prachovým náložím nastraženým v budově školy tak dobře provedené, že si nebyl jistý, zda je mohl instalovat jeden člověk.

Nalezlo se dost nevybuchlého dynamitu a prachu na to, aby naplnily malý nákladní automobil, a Lane vyjádřil pochybnost, že by Kehoe mohl noc co noc chodit do školní budovy s malým množstvím výbušniny, jak by bylo nutné, kdyby byl bez pomoci.

Kehoe naložil kufr a zadní sedadlo svého auta kovovými úlomky. Vybavil ho také novými pneumatikami, aby se vůz při převozu výbušniny nerozbil.

V den neštěstí

18. května kolem 9:45 vybuchl Kehoeův dynamit v severním křídle školy a zabil 38 lidí. K odpálení dynamitu byl naplánován budík.

Slečna Bernice Sterlingová, učitelka prvního stupně, řekla agentuře AP: „Viděla jsem těla svých dětí vrhaná proti stěnám nebo okny. Pak už si moc nepamatuji, co se dělo. Výbuch mě omráčil a nemohla jsem toho moc dělat, dokud nepřišla pomoc.“

V té době Kehoe poté, co zavraždil svou ženu a zničil svou farmu, nasedl do auta naloženého výbušninami a odjel do školy.

Sousedé si všimli požáru a spěchali na farmu, ale rychle se otočili a zamířili k výbuchu ve škole.

PŘED 73 lety:

Přibližně 30 minut po první explozi, během rozhovoru se školním inspektorem, Kehoe, který parkoval před školou, odpálil nálož v nákladním autě a zabil sebe, inspektora a tři další osoby v okolí.

Později policie zjistila zkrat v elektroinstalaci, který zabránil tomu, aby byl útok ještě horší. V jižním křídle budovy bylo nalezeno dalších více než 500 kilogramů dynamitu, který nevybuchl.

Posledky katastrofy

Celkově útok zabil 45 lidí a dalších 58 zranil. Tragédie si vyžádala 1/4 dětí ve městě.

Následujícího dne vyšetřovatelé prohledali Kehoeovu vyhořelou farmu a v popelu našli tělo jeho ženy s rozdrcenou lebkou.

Vyšetřovatelé se domnívali, že Kehoe svou ženu zabil ze strachu, že prozradí jeho plány, a možná ji zabil i několik dní před útokem.

Těla obětí byla uložena do dočasné márnice zřízené na školním dvoře, zatímco sanitky odvážely zraněné do nemocnic v Lansingu.

V jiné části suterénu školy policie našla nádobu s benzinem, která byla uzpůsobena tak, aby expanze plynu vytlačila výpary trubkou do jiskřiště, kde mohly explodovat.

Vyšetřovatelé se domnívali, že to byl Kehoeův záložní plán pro případ, že by bomby nefungovaly.

Útok se dostal na titulní stránky novin po celé zemi. Od pobřeží k pobřeží byl Kehoe označován za maniaka a šílence.

O jeho tělo se přihlásila jeho sestra a bylo pohřbeno v neoznačeném hrobě v Clinton County.

TAKÉ VIZ: 4. května 1846: Michigan se stal prvním státem, který zrušil trest smrti

Ve dnech následujících po útoku řada sousedů vyprávěla vyšetřovatelům o podezřelém chování, které pozorovali před masakrem.

Jeden ze sousedů, Sidney Howell, vypověděl, že po požáru Kehoeova domu varoval jeho a tři chlapce, aby opustili farmu, a řekl jim: „Raději odsud vypadněte, raději jděte dolů do školy“.

David Harte, který bydlel naproti Kehoeovi, uvedl, že se domníval, že spiknutí bylo připravováno již několik měsíců.

Přinejmenším deset dní, řekl Harte, byl Kehoe zaměstnán na své farmě natahováním drátů.

Bernice Sterlingová, učitelka v mateřské škole, si vzpomněla, že jí Kehoe dal několik mrazivých rad, když ji požádal, aby mohla využít lesy patřící Kehoemu k pikniku.

Kehoe na její žádost reagoval slovy: „Pokud se chystáte uspořádat piknik, uděláte nejlépe, když ho uspořádáte hned.“

Kehoe jí odpověděl, že se chystá uspořádat piknik.

Po týdenním svědectví byla školní rada zproštěna viny a porota dospěla k závěru, že Kehoe jednal na vlastní pěst.

Přes ruiny Kehoeova domu našla policie na plotě připevněnou ceduli s nápisem: „Zločinci se rodí, ne vznikají“.

Bath se začíná obnovovat

Po útoku dostával Bath dary z celé země. Škola byla obnovena 5. září 1927 a vyučovalo se v obecním sále.

Lansingský architekt Warren Holmes daroval plány nové školy. Dne 15. září 1927 věnoval michiganský republikánský senátor James Couzens osobně 75 000 dolarů na stavbu nové školy.

Školská rada rozhodla o demolici poškozené části školy za účelem výstavby nového křídla. To bylo po senátorovi pojmenováno „Zemědělská škola Jamese Couzense“.

V roce 1975 byla škola zbourána a místo bylo upraveno jako památný park. V roce 1991 byl na místě instalován michiganský historický znak s bronzovou pamětní deskou připomínající jména obětí.

Od roku 2002: V roce 2002 se Roger Weber vydal do Bathu, aby si promluvil s přeživšími

V roce 2002 se Roger Weber z Local 4 (nyní v důchodu) vrátil do Bathu, aby si připomněl 75. výročí katastrofy. Hovořil s přeživšími, kteří stále žijí v městečku.

Martha Hortonová, která výbuch přežila, uvedla, že všichni byli ve stavu paniky. Když k výbuchu došlo, byla uvězněna ve druhém patře školy.

TAKÉ VIZ: Z trezoru: „Šest dní v červenci“ – reportáž z detroitských nepokojů v roce 67

„Byli jsme jakoby zvednuti ze židlí. Pastor sestoupil dolů a pak jsme propadli panice,“ řekl Horton. „Ve většině případů vzpomínáme na naše padlé vojáky. Měli bychom si vzpomenout na tyto děti, které byly tak nevinné a musely takto zemřít.“

Jiný přeživší vzpomíná, že viděl rodiče, jak se modlí k nebi za své děti. Řekl, že se o této katastrofě po události často nemluvilo.

„Nikdy jsme si nevyměnili vzpomínky. Bylo to prostě uzavřené. Možná to byla chyba,“ řekl. „Možná kdybychom se poradili, tak by se to vytáhlo. Ale my jsme s těmi vzpomínkami prostě tak nějak žili.“

Podívejte se na celou reportáž Rogera Webera níže:

V roce 2009 se NPR vrátila do Bathu a našla několik lidí, kteří útok přežili a stále tam žijí. Tito přeživší ve svých devadesáti letech řekli: „Stále se na sebe díváme jako na přeživší. Takže se o sebe navzájem staráte jinak, protože víte, že se může stát naprosto nemyslitelné, i když jdete do školy.“

Arnie Bernstein, autor knihy Bathský masakr z roku 2009: America’s First School Bombing (První americký bombový útok na školu) , poznamenala, že „tehdy nebylo takové mediální šílenství jako dnes.

„Média přišla a odešla. Tři dny poté, co se to stalo, Lindbergh vzlétl a odletěl do Paříže, a tím to skončilo,“ řekl.