O ASPIE
Základní informace
Aspíci netrpí tím, že mají Aspergerův syndrom (AS), ale velmi často trpí tím, jak se k nim chovají neurotypové (lidé, kteří nemají poruchu autistického spektra).
Dospělí s AS jsou jiní (někdy nedokážou snadno komunikovat, působí neohrabaně, obtížně a neohrabaně) a kvůli tomu se mohou setkávat s četnými problémy a obvykle jsou v dětství, dospívání i později šikanováni.
Někteří jsou schopni „předstírat, že jsou normální“, a podaří se jim zapadnout a najít si zaměstnání, ale často za cenu velkého stresu. Jiným se však nedostává žádné pomoci ani podpory a stávají se uzavřenými a izolovanými, neschopnými zvládat každodenní život, natož zaměstnání, a upadají do depresí a zoufalství, přestože jsou vysoce inteligentní a touží po přijetí a začlenění. Dopad na tyto dospělé a rodiny, které se o ně starají, je zničující a dlouhodobý.
Tak tomu ale být nemusí, protože lidé s AS jsou vysoce inteligentní, čestní, spolehliví a schopní intenzivního soustředění a při troše pochopení mohou uspět ve vyšším vzdělávání, udržet si práci a žít samostatně.
Nápad založit skupinu pro lidi s Aspergerovým syndromem, kterou by založili lidé s Aspergerovým syndromem, vzešel od Sarah už v červenci 2011. Díky mnoha výzkumům, tvrdé práci a odhodlání ASPIE otevřela své dveře jen o pár měsíců později, 28. září 2011, a od té doby je otevřena každou středu. Původně skupina sídlila v prostorách laskavě zapůjčených charitě na Tythingu, ale v dubnu 2012 jsme si pronajali naši současnou nemovitost v Sansome Walk, ve které jsme se opravdu zabydleli a která se stala naší vlastní.
Současnost
ASPIE poskytuje prostor, kde se mohou setkávat dospělí s AS, partneři/rodiče/přátelé), kde se cítíme vítáni, přijímáni a podporováni. Vzájemně se povzbuzujeme k tomu, abychom se znovu zapojili a zapojili do různých diskusí a aktivit, které nám umožňují obnovit naši sebedůvěru a sebeúctu a dosáhnout našich vlastních individuálních cílů, ať už se jedná o práci na vzdělání, odbornou přípravu, zaměstnání nebo prostě užívání si života. V podstatě jsme sociální svépomocná a motivační skupina pro dospělé s Aspergerovým syndromem.
K tomu napomáhají různé aktivity, do kterých se členové mohou zapojit, a máme vlastní poradce, kteří se členy pracují individuálně i společně, aby zlepšili sociální a komunikační dovednosti, pomohli jim pochopit sebe a neurotypický svět – co je pro neurotypy přirozené a pro aspíky ne, rozdělení priorit a hospodaření s časem atd. Členy je 40-50 aspíků ze všech 6 hrabství West Midlands ve věkovém rozmezí od 18 do 70+, kteří se scházejí, aby byli s podobně smýšlejícími lidmi.
Můžete se k nám přidat, ať už máte oficiální diagnózu, jste na čekací listině nebo jste se dokonce sami diagnostikovali. Můžete přijít sami nebo s kamarádem/partnerem/rodičem, který vás doprovází, NEBO poslat svého zástupce, aby se na nás nejdříve podíval! Chceme, aby se každý opravdu cítil jako součást skupiny, a vítáme názory členů na to, jak bychom měli skupinu vést, jakým směrem se ubírat a co dělat. Přesto můžete také přijít a jen tak sedět a pozorovat, co se děje!“
Co říkají naši členové…
„Děkuji vám, že jste mi změnili život.“
„Chodím do ASPIE teprve několik měsíců, ale už teď to pro mě znamenalo velkou změnu, a tím i pro můj život. Možnost každý týden ‚dýchat‘, uvolnit se a být sám sebou mezi podobně smýšlejícími lidmi, aniž bych měl pocit, že musím hrát divadlo nebo se cenzurovat, výrazně snížila hladinu mého stresu, což zase snížilo mou celkovou úzkost a umožnilo růst mé sebedůvěry ve skupině i mimo ni.“
„Měl jsem z účasti ve skupině obavy, protože jsem se obával, že ztotožnění se s ostatními aspíky mi poslouží jen k další izolaci od ‚neurotypiků‘, ale zvýšená sebedůvěra, kterou mi to dalo, mi skutečně pomohla. Konečně cítím sounáležitost, kterou jsem hledal na mnoha jiných místech, a zdaleka se nechci od členství v takové skupině distancovat, jsem hrdý na to, že jsem členem ASPIE!“
„Dalo mi to důvod jít ven a komunikovat s lidmi. Opravdu mi to zachránilo život. Nemáme moc přátel mimo ASPIE. Pomohlo mi to s depresemi a úzkostmi.
„Největší exkluzivní klub na světě. Raději bych byl tady než kdekoli jinde.“