Od roku 2000 vyučovalo v Mexiku přes 200 Amišů

Slyšeli jste někdy o Amiších v Mexiku? Je to docela pozoruhodný příběh. Ne, žádné mexické komunity amišů neexistují (alespoň už ne). Ale díky svému působení na skupinu duchovních příbuzných jsou amišové v posledních dvou desetiletích v Mexiku pravidelně přítomni.

Mennonité ze Staré kolonie jsou anabaptistickou skupinou s některými kulturními podobnostmi s amiši, včetně prostého oblečení a německého dialektu. Žijí převážně v Mexiku a dalších latinskoamerických zemích.

Old Colony Mennonites původně přišli do Kanady z Ukrajiny v 70. letech 19. století, ale ve 20. letech 20. století se kvůli požadavkům na státní školství přestěhovali do Mexika.

Jsou blízkými duchovními příbuznými amišů a mennonitů, ale na rozdíl od většiny svých náboženských příbuzných v Severní Americe trpěli kvůli slabému vzdělávacímu systému, což ještě zhoršovala jejich relativní izolace a strach z vnějších vlivů.

Konkrétně se potýkali s vážnými problémy v oblasti gramotnosti a matematiky. Mnozí z nich si neuvědomovali důležitost vzdělání, někteří rodiče dokonce zanedbávali pravidelné posílání svých dětí do školy.

Kolonie se zase potýkaly s nedostatkem kvalifikovaných učitelů, protože jejich školy produkovaly tak málo vzdělané lidi.

Biskup Staré kolonie Diedrich Peters vysvětluje tento samovolně se prohlubující problém v knize Volání do Mexika:

V církvi to vyvolává obavy, jak naše školy nakonec dopadnou. Zdá se, že se blížíme době, kdy naše vlastní kolonie již nebudou schopny zajistit vlastní učitele. Což není překvapivé, protože se nikdo necítí být pro tuto práci vybaven. Popravdě řečeno, takové slabé školy mají problém vychovat skutečné učitele.

Pokud se někdo přece jen odhodlá přijmout místo učitele, je to často proto, že se ho sousedé z vesnice neustále snaží přemluvit a on je chudý. Bez zájmu o školu, bez jakéhokoli sklonu k ní, bez znalostí a vzdělání, bez zkušeností s výukou a bez sebekázně a praxe vede mnohý učitel školu jen z rutiny a zvyku. Proto jsou slabé školy stále slabší. (s. 90-91)

Nízká celková úroveň vzdělání má negativní dopady nejen na jejich ekonomické vyhlídky, ale také na duchovní život jejich společenství, protože nejsou schopni číst a rozumět Bibli.

Jak poznamenává Peters: „Jak mohou zkoumat Písmo ti, kteří ho neumějí ani číst, ani mu rozumět? Těžko mohou rozumět, i když je jim Slovo předčítáno nahlas“ (s. 91).

Pomoc od Amišů

Za pomoci Mennonitského ústředního výboru se Amišové o této situaci dozvěděli v polovině 90. let. Díky úsilí některých motivovaných jednotlivců začali pomáhat tím, že na jih vyslali amišské učitele, aby učili děti ze starých kolonií.

Ačkoli je ne všichni vítali, program se v následujících letech rozrostl a zaznamenal úspěchy. Amišové z nejméně půl tuctu států se programu účastnili jako učitelé nebo v podpůrných rolích domácích rodičů či domácích sester.

Jedná se pravděpodobně o nejlepší příklad mezinárodního misijního programu, který můžete mezi amiši (kteří nemají tendenci dělat mnoho mezinárodních misií, alespoň ne práci, která zahrnuje mezinárodní cestování, i když existují výjimky) najít.

Rebecca Millerová, členka amišské církve v Ohiu, napsala v roce 2016 o původu lidí ze Staré kolonie a o tomto pozoruhodném projektu (Rebecca později sama odjela do Mexika učit).

Dokumentaci najdete také v dalších spisech, které vytvořili amišové, včetně výše odkazované knihy Called to Mexico.

Mennonite World Review přináší aktuální informace o programu v novém článku:

Počínaje návštěvou osmi amišů Starého řádu u mennonitů Staré kolonie v Mexiku v roce 1995 pomáhal Mennonitský ústřední výbor oběma skupinám zkoumat, jak se vzájemně podporovat.

„Vnímali jsme, že zpočátku lidé ze Staré kolonie váhali, zda máme přijet,“ řekl Leroy Stoltzfus, dlouholetý pracovník MCC, když vzpomínal na tuto první cestu. „Přemýšleli, jestli nám mohou důvěřovat. Naše amišská skupina viděla jejich silné stránky a potřeby a my jsme se rozhodli, že budeme pomáhat tak, jak nám to Bůh umožní.“

O dvacet let později jsou amišští učitelé ve školách ve Staré kolonii trvale přítomni. Takto jich sloužilo více než 200.

Studenti z kolonie, kteří se učili od amišských učitelů, nyní sami přecházejí na učitelská místa a zavádějí amišské vyučovací postupy.

Amišové se ukázali jako vhodní k tomu, aby pomáhali mennonitům ze Staré kolonie zvyšovat úroveň vzdělávání a zároveň zůstali odděleným národem.

Podobnosti mezi Mennonity ze Staré kolonie a Amiši ze Starého řádu se staly úrodnou půdou, ze které bude vzkvétat program pro učitele z řad Amišů ze Starého řádu.

Dvě věci, které mě zde napadly, jsou počet účastníků – více než 200 učitelů za zhruba 19 let trvání programu – a skutečnost, že studenti začali vyučovat s využitím amišských vyučovacích postupů. To pomůže zajistit dlouhodobý úspěch tohoto programu.

Amišové se pro tuto roli hodili z velké části proto, že byli dobrým příkladem – „oddělený lid“, který vybudoval úspěšnou strukturu církevního školství, díky níž se jejich děti staly jak dobrými členy církve, tak produktivními členy společnosti.

Amišové mají historické a kulturní podobnosti a respekt k víře starých mennonitů z kolonií, ale je jasné, že tam musí existovat určitá míra důvěry, že se nejedná o „konverzní“ misie, ale spíše o misie konané v duchu bratrské lásky. Nepochybně to muselo od mennonitů vyžadovat určitou odvahu, aby se otevřeli pomoci zvenčí.

Na závěr se podělím o tento úryvek ze závěru Rebečina příspěvku z roku 2016:

K roku 2015 působili amišští učitelé v sedmi různých koloniích v Mexiku a v jedné v Texasu.

Někteří z učitelů jsou tomuto projektu velmi oddaní a vyučují tam již mnoho let. Školy fungují bez problémů a děti se dychtivě učí.

Výzvou je nyní zajistit dobrou četbu, protože mají velký hlad po čtení. Nejsou zde žádné poštovní schránky, žádné dopravní značky ani názvy a čísla silnic, protože je nikdo nedokázal přečíst. Na stěnách nemají žádná hesla ani kalendáře a nejsou tu ani žádné knihy s recepty. Všechny recepty se učí nazpaměť.

Jaké je to požehnání vidět tyto nevinné děti vyrůstat a nyní jsou schopny číst a rozumět biblickému učení. Mohou se učit správnému od špatného a žít čistý bohabojný život, protože mohou číst Ježíšova slova a řídit se jimi.

Četl jsem příběhy o dětech, které dokázaly naučit číst své rodiče. Nyní mají také večerní školu pro dospělé a v létě kurzy angličtiny. Plňme své povinnosti a modleme se za všechny zúčastněné, aby se věci vyvíjely ve prospěch Království.