Předplaťte si The Brown Daily Herald Newsletter

Anthony Bogues se považuje za mnoho věcí: kritického intelektuála, vědce, spisovatele a kurátora.

V průběhu posledních 19 let Bogues ztělesňoval každou z těchto rolí, když zastával různé pozice na univerzitě: Na Brownovu fakultu nastoupil v roce 2000 a v letech 2003-2009 působil jako vedoucí katedry afrických studií. Naposledy univerzita jmenovala Boguese ředitelem Centra pro studium otroctví a spravedlnosti v roce 2012.

Boguesovo jmenování inauguračním ředitelem CSSJ v roce 2012 naplňuje hlavní cíl stanovený ve zprávě řídícího výboru univerzity pro otroctví a spravedlnost z roku 2006, a to vytvořit centrum zaměřené na rozvoj výzkumu dědictví otroctví a spravedlnosti.

Přes svou zavedenou kariéru profesora na univerzitní půdě Bogues říká, že sám sebe nepovažuje za akademika, a to kvůli tendenci akademické obce být odtržen od reálného světa.

„Akademická obec je prostor, kde můžete pracovat jako kritický intelektuál, ale zároveň se musíte řídit skutečnými protokoly a disciplínami akademie, takže nakonec máte úzké otázky,“ řekl Bogues. „Více mě zaměstnává snaha přemýšlet o světě, ve kterém žijeme, přemýšlet o historii, myšlenkách a kulturních projevech a přemýšlet o způsobech, jakými lidé afrického původu utvářeli svět.“

Bogues, který je uznávaným vědcem v oblasti karibských a afrických studií, říká, že svou práci využívá k pochopení toho, jak prosazovat rasovou a ekonomickou spravedlnost na univerzitě i mimo ni.

Cesta na univerzitu

Když Bogues vyrůstal na Jamajce, řekl, že ho pohltila literatura – romány, poezie a filozofie od autorů jako Marcus Garvey, aktivista černošského nacionalistického a panafrického hnutí, až po irského básníka W. B. Yeatse. Tato literatura podle něj Boguese inspirovala k aktivistické činnosti.

Bogues „patřil ke generaci, která se stejně jako já vynořila v 60. letech a velmi se zabývala otázkami dekolonizace a rovnosti,“ řekl Brian Meeks, vedoucí katedry afrikanistiky. „Když nikdo jiný nečetl radikální literaturu, on jí měl plné obrovské regály. Velmi se zabýval tím, jak pomocí teoretického myšlení něco změnit a změnit.“

Boguesův aktivismus začal na jeho střední škole, kde se snažil změnit školní osnovy dějepisu a literatury tak, aby více reprezentovaly Karibik, a vytvořit demokratičtější strukturu školy. Kromě toho Bogues na střední škole vedl veřejné demonstrace proti policejní brutalitě, s níž se potýkaly černošské komunity z řad dělníků a lidí s nízkými příjmy, napsal v e-mailu zaslaném listu The Herald.

Na základě touhy zpochybňovat status quo Bogues uvedl, že se po střední škole chtěl věnovat kariéře spisovatele. Být spisovatelem se však na Jamajce netěšilo velké úctě, částečně kvůli finančním omezením spojeným s touto kariérou, uvedl Bogues. Proto se místo toho rozhodl stát se rozhlasovým a televizním novinářem.

„Od mládí jsem vždy cítil, že síla slova a schopnost psát o světě prostřednictvím slov je velmi důležitá,“ řekl Bogues.

Přibližně deset let pracoval Bogues jako novinář v Londýně, než se v roce 1979 vrátil na Jamajku a začal pracovat jako televizní producent pro Jamaica Broadcasting Corp.

Bogues byl ale stále rozhodnutý něco změnit, a tak se koncem 80. let stal aktivistou Lidové národní strany na plný úvazek. Cílem této demokraticko-socialistické strany bylo snížit míru nezaměstnanosti a zvýšit přístup ke vzdělání pro všechny lidi, zejména pro ty z nižších socioekonomických vrstev. V roce 1989 strana vyhrála všeobecné volby a Bogues se stal šéfem štábu tehdejšího premiéra Michaela Manleyho.

Bogues vydržel v této funkci pouze tři roky. Z politiky se rozhodl odejít poté, co mu jeden bankéř ze Spojených států řekl, že Jamajka jako „zadlužený národ“ nemá „žádnou suverenitu“.

„V tu chvíli jsem se rozhodl, že musím z politiky odejít, protože jsem tam byl jen proto, abych změnil společnost, a pokud to není možné, pak musím v této nové konjunktuře globálního neoliberalismu dělat něco jiného,“ napsal Bogues v e-mailu pro The Herald.

„Rozhodl jsem se jít do školy a studovat, protože svět se mění,“ dodal.

Bogues získal v roce 1994 doktorát z politické teorie na Západoindické univerzitě. V roce 2000 přijel na Brownovu univerzitu na letní stáž do Knihovny Johna Cartera Browna, kde se věnoval výzkumu haitské revoluce. Po předložení tohoto výzkumu byl Bogues požádán, aby se připojil k fakultě univerzity, kde zůstal téměř dvě desetiletí.

Vedení CSSJ

Od té doby, co byl jmenován ředitelem CSSJ, vidí Bogues, jak se jeho práce v Centru a jeho vědecká práce spojují a vedou konverzaci o souvislostech mezi dědictvím otroctví a spravedlností v současnosti.

„Můžete diskutovat o otroctví, jako by to bylo něco, co historicky pominulo a pominulo, a uznat to nebo se omluvit a tím to končí. Nebo si můžete říct, že otroctví má odkaz i dnes, který nadále strukturuje náš každodenní život,“ řekl Bogues. „Musíme se ptát: ‚Jaké myšlenky v našem národním diskurzu dnes formovalo otroctví a jak se s nimi vypořádat?“

Dosud byl Bogues svědkem toho, že jeho práce v CSSJ ovlivnila řadu institucí. Na Brownově univerzitě Bogues spolupracoval s dalšími katedrami, například s katedrou klasických věd, na vytvoření seminářů o historii transatlantického obchodu s otroky. Bogues uvedl, že doufá, že tyto workshopy budou pokračovat i v letošním roce.

Prostřednictvím iniciativ, jako jsou společné workshopy, Bogues uvedl, že CSSJ ovlivňuje způsob, jakým lidé dnes přemýšlejí o otroctví a jeho dědictví.

Bogues a CSSJ také spolupracovali s muzei po celém světě, aby zpochybnili předsudky v kurátorské praxi. Bogues například uvedl, že jedno francouzské muzeum si vyžádalo jeho radu, aby zajistilo, že výstava týkající se haitské revoluce nebude utvrzovat žádné stereotypy o Haiťanech.

V budoucnu chce Bogues pokračovat ve změně způsobu, jakým dnes Brown, Rhode Island a národní komunity nahlížejí na dědictví otroctví a myšlenky spravedlnosti.

„Je ambiciózně odhodlán znovu zařadit karibskou filozofii a černošské radikální myšlení do amerického myšlení,“ řekl Matthew Guterl, profesor afrikanistiky a amerikanistiky. „Velká část jeho práce souvisí s vytvářením nových archivů a nových způsobů vidění a chápání černošské radikální minulosti. Jako členové komunity máme velké štěstí, že ho máme na Brownově univerzitě, protože je takovým pokladem, a já jsem vděčný za každý den, kdy se od něj mohu učit.“