Původ buddhismu

Buddhismus je jedním z nejstarších a největších světových náboženství. Je to však také tradice, která se ukázala jako nesmírně aktuální pro současnost. Toto náboženství, které založil Siddhártha Gautama, se od svých počátků v severovýchodní Indii rozšířilo do celého světa a na každém kroku přijímalo nové formy. Níže uvedené otázky jsou upraveny z knihy Dalea S. Wrighta Buddhismus:

Kdy a kde buddhismus vznikl?

Stejně jako křesťanství a islám, poslední dvě z pěti hlavních světových náboženství, která vznikla, má buddhismus identifikovatelného zakladatele, Siddhártu Gautamu, kterému se začalo říkat Buddha. Gautama se narodil ve vesnici v nízkém himálajském podhůří severovýchodní Indie – dnes hned za hranicemi Nepálu. Když však Gautama dosáhl plnoletosti, vydal se na náboženskou pouť a pěšky putoval po širé pláni řeky Gangy, aby vyhledal nejslavnější duchovní učitele té doby. O šest let později, když dosáhl osvícení v Bódh Gáji nedaleko posvátného města Benáres (Váránasí), se Gautama stal Buddhou, což znamená Osvícený, a zahájil tak dlouhé období buddhistické tradice.

Ačkoli tradiční data Buddhova života jsou 566-486 př. n. l. nebo 563-483 př. n. l., podle toho, do které tradice nahlédneme, historici se dnes spíše shodují na tom, že Buddhův život zabíral polovinu 5. století př. n. l. a k jeho smrti došlo někdy před rokem 400 př. n. l. Spolehlivých historických důkazů pro jakoukoli teorii, která se pokouší datovat Buddhův život, je však málo. Jisté je, že buddhismus vznikl v severovýchodní Indii více než čtyři století před příchodem křesťanství a postupně se rozšířil do jižní Asie, střední Asie, východní Asie a jihovýchodní Asie, aby se stal jedním z nejúspěšnějších světových náboženství.

Jaké jsou posvátné texty buddhismu?

Buddhistické posvátné spisy se dělí na tři druhy, které se souhrnně nazývají tripitaka neboli „tři koše“: „koš kázně“ (vinaja), „koš rozprav“ (sútry) a „koš dalších nauk“ (abhidharma). Druhý z nich, sútry, je největší a nejdůležitější. Sutry (v sanskrtské verzi) nebo sutty (v pálijském jazyce) jsou údajně záznamy promluv nebo kázání, které Buddha pronesl v různých prostředích.

Sutry jsou snadno rozpoznatelné podle počátečních řádků; začínají vždy stejnými větami: „Tak jsem slyšel. Kdysi Buddha pobýval na takovém a takovém místě a byl ve společnosti té či oné skupiny lidí“. Pak nám sdělují, čemu Buddha tyto lidi při té příležitosti učil. Tím, kdo byl svědkem těchto shromáždění a kdo později sděloval, co Buddha říkal, byl Ánanda, Buddhův bratranec a nejbližší žák.

…Gautama se stal Buddhou, což znamená Osvíceným…

Je však důležité si uvědomit, že v té době bylo zvykem náboženské a filozofické učení sdělovat spíše ústně než písemně. To, co bylo při těchto příležitostech zapamatováno, si mniši a mnišky zapamatovali, učili to ostatní a pak to předávali další generaci mnišských pamětníků. Ačkoli je pravděpodobné, že některé z nich byly v průběhu následujících staletí zapsány, buddhistický kánon súter jako celek byl písemně zaznamenán až v prvním století před naším letopočtem, tedy několik set let po Buddhově smrti. Není pochyb o tom, že některé z těchto textů byly v průběhu času pozměněny; různé kulturní úpravy a další „vylepšení“ by byly pravděpodobně zavedeny, aniž by si toho někdo všiml. Sútry však vykazují důslednost v učení a jsou psány osobitým stylem a víme, že nároky na přesnost zapamatování byly v té době velmi vysoké. Přesto je snadné si uvědomit, že silná historická tvrzení o tom, co Buddha při nějaké konkrétní příležitosti před téměř dvěma a půl tisíciletími skutečně řekl, by bylo obtížné odůvodnit. Ačkoli jsou tyto otázky historické pravosti pro dnešní intelektuály možná důležité, neměly žádný podstatný vliv na zásadní vliv, který buddhistické sútry měly na tradici.

To, co nám však poskytují, je nádherný obraz Buddhy a jeho blízkých žáků, plný poutavých příběhů o tom, jaký život žili.

„Posvátné texty“ mají v buddhismu zcela jiné postavení než texty západních náboženství: hebrejská Bible, křesťanská Bible a muslimský Korán. Částečně tento rozdíl souvisí s tím, že v buddhismu jich je právě tolik – ve skutečnosti více, než může zvládnout jeden člověk. Pálijský kánon – rané sútry v pálijském jazyce, které jsou jen podmnožinou celku – obsahuje stovky súter, které v moderních tištěných verzích čítají přes padesát svazků. A přestože do jisté míry existuje „jádro“ súter, které tvoří společné dědictví pro všechny buddhisty, každá forma buddhismu přijala svou vlastní verzi buddhistického kánonu a většinou to buddhisty v historii jejich vzájemného působení nijak netrápilo.

Je také pravda, že sútry vznikaly dál po mnoho staletí a v několika různých jazycích. Sútry v pálijském kánonu jsou ty, které s největší pravděpodobností přinášejí něco blízkého tomu, co Buddha mohl učit. To však neznamená, že se jedná o nejvlivnější nebo nejautoritativnější texty v celém rozsahu buddhistické tradice. Přesto nám tyto rané sútry poskytují osobitý pohled na epochu zakladatele buddhismu. Tyto texty jsou uspořádány do čtyř sbírek podle délky: dlouhé, středně dlouhé a dvě krátké sbírky súter. Všechny byly přeloženy do češtiny a jsou snadno dostupné pro zajímavé, i když obtížné čtení. Velmi často se opakují, používají výrazné řečové figury a jsou plné číselných seznamů – to vše má pomoci těm, kteří mají za úkol si je zapamatovat. Poskytují nám však nádherný obraz Buddhy a jeho blízkých žáků, plný poutavých příběhů o tom, jaký život žili. Oplývají humorem, poezií, legendami a ironií a jsou jednou z největších sbírek rané lidské literatury.