Pathways to anaclitic and introjective depression

Deprese může být konceptualizována multidimenzionálně vzhledem k výrazným individuálním rozdílům ve vývojové zranitelnosti a fenomenologii. Blatt (Blatt, Quinlan, Chevran, McDonald, Zuroff, 1982; Blatt, Quinlan, Pilkonis, & Shea, 1995) ověřil dva podtypy deprese. Anaklitická deprese zahrnuje nadměrné interpersonální obavy, včetně pocitů osamělosti, slabosti, bezmoci a obav z opuštění. Introjektivní deprese označuje obavy o úspěch a vyznačuje se sklonem k sebekritice a sebehodnocení. Současný výzkum zkoumal toto rozlišení identifikací možných rozdílných vzorců připoutání pro jednotlivé podtypy deprese. Předpokládalo se, že zatímco bezpečná vazba bude negativně souviset s depresí, nejistá vazba bude předpovídat anaklitické a introjektivní podtypy, přičemž perfekcionismus bude tento vztah zprostředkovávat. Vzorek 245 účastníků vyplnil Dotazník depresivních prožitků, Beckův inventář deprese, Multidimenzionální dotazník perfekcionismu a dvě měření připoutanosti. Regresní techniky odhalily, že anaklitická deprese byla předpovězena zaujatým připoutáním (snaha o přijetí druhými, aby podpořila nízkou sebeúctu), přičemž sociálně předepsaný perfekcionismus (snaha splnit vysoké standardy druhých) tento vztah částečně zprostředkoval. Introjektivní deprese byla předpovězena úzkostně vyhýbavou vazbou (fearful-avoidant attachment) nízkou vlastní hodnotou a očekáváním odmítnutí), přičemž perfekcionismus orientovaný na sebe sama (nerealistické standardy kladené na sebe sama) působil jako částečný mediátor. Zjištění dále potvrzují platnost těchto depresivních subtypů tím, že naznačují jejich odlišné cesty vazba-perfekcionismus. Výsledky jsou v souladu s teorií attachmentu a mají důsledky pro teorii i terapii.