Patnáct let po svém posledním zápase má Angel Manfredy štěstí, že žije

Pro Angela Manfredyho to byla pekelná jízda. Manfredy, syn portorických přistěhovalců narozený v Indianě, dříve známý jako „El Diablo“ (Ďábel), žil na hraně a otevřeně přiznává, že měl být mrtvý. Večírky plné drog, závislost na kokainu, alkohol, ženy, veřejné škrcení jeho přítelkyně, které vyústilo ve vězení, a 12 autonehod, které vyvrcholily téměř smrtelnou bouračkou a znetvořením, jsou trvalou připomínkou jeho pekelných časů. V ringu se Manfredy setkal se šesti mistry světa, které porazil, a jeho vítězství nad Arturem Gattim mu koncem 90. let přineslo slávu. Ve čtyřech zápasech o titul mistra světa proti Floydu Mayweatherovi mladšímu, Stevie Johnstonovi, Diegu Corralesovi a Paulu Spadaforovi neuspěl, ale je hrdý na pás WBU, který vlastnil. Objevení víry díky hlubokému náboženskému prožitku přivedlo utrápenou duši zpět z pokraje sebezničení.

Jeden bratr se stal architektem a druhý odešel k americkému námořnictvu. Proč jste si vybral právě box?“

Jako dítě si pamatuji jen zápasy. Narodil jsem se v Gary a moji bratři si přiváděli své kamarády, aby se se mnou poprali. Pak jsme se přestěhovali do východního Chicaga. Jednoho dne, když jsem se s někým popral na ulici a porazil ho, jsem přišel domů a táta se podíval na všechny ty krvavé ruce a řekl: „Zase ses pral? Tak pojď, půjdeš se mnou. Bylo mi devět let, když mě vzal do tělocvičny. Do boxu jsem se zamiloval. Vyhrál jsem juniorské olympijské hry a tituly CYO. Vedl jsem si dobře, ale můj styl se hodil spíš pro profesionály. V osmnácti jsem se stal profesionálem, protože jsem rád sledoval Cháveze, Durana, Sugara Raye Leonarda a Haglera.

Kdy došlo k této konverzi?

K konverzi došlo až po zápase Steva Johnstona o titul mistra světa WBC v lehké váze . Ve stejný den, kdy se konal zápas Trinidad – De La Hoya, jsem měl doma večírek . Když všichni odešli domů, zůstali jsme se ženou tři dny fetovat kokain . Tři dny jsem nespal, tři dny jsem nepil vodu a tři dny jsem nejedl. Byl jsem ve své ložnici a moje žena byla dole. Klečel jsem na kolenou a jediné, co jsem slyšel, byl hlas, který se nesl pokojem a říkal: „Je čas“. Podíval jsem se na sebe a řekl: „Čas na co?“. Zpět se ozval hlas: ‚Je čas vzít si život‘. Vypadalo to jako konec. Slyším hlasy svého otce, který mi říká ‚hloupá, pitomá, nikdy z tebe nikdo nebude a nikdy ničeho nedosáhneš‘. Ve skříni jsem měl pětačtyřicítku a musel jsem se rozhodnout. Slyšel jsem další hlas: ‚Dáš svůj život, nebo si ho vezmeš? V tu chvíli jsem se musel rozhodnout. Přemýšlel jsem: ‚Vezmu si život tou pětačtyřicítkou, nebo dám svůj život Ježíši? Vteřinu před tím, než jsem to udělal, vběhla do dveří moje žena. Ukázal jsem na ni a řekl: ‚Dnes budeme sloužit Pánu‘. Neměl jsem v ruce zbraň, ale ona říkala, že slyšela výstřel. Od toho dne jsme začali sloužit Pánu. Tehdy jsem přišel s písní ‚Mám Ježíše‘. Až o tři a půl roku později jsem přišel do Apoštolské letniční církve a zjistil jsem, že křest smývá hříchy. Bůh ke mně promluvil a řekl: ‚Neboj se, přijde k tobě. Už přichází!“

Před zápasem se Steviem Johnstonem jsi měl myšlenky na obrácení k Bohu?“

Bůh slyšel utrpení v mém srdci, když lidé křičeli ‚Diablo! Diablo! Když jsem byl v šatně na zápas s Mayweatherem, nechtěl jsem vyjít ven s maskou ďábla. Když jsem vyšel, držel jsem ďábelskou masku v ruce. Oznámil jsem divákům: ‚Vezměte si masku ďábla! Jestli je to ten, koho chcete, vezměte si masku ďábla! Já nejsem ďábel. Jsem Angel Manfredy. Snažil jsem se lidem dát najevo, že nejsem žádný ďábel. Po zápase jsem se vrátil s další maskou ďábla. Stále jsem měl co do činění s démony. Chtěl jsem, aby lidé věděli, co maska ďábla představuje. Pro mě představovala, že mohu být zabit a zničen. Nebude to pro tebe snadný boj. Do tohoto boje přináším všechno. Jdu si pro vítězství. To maska ďábla představovala. To je vše, co jsem představoval.

Jak moc se považuješ za šťastného?“

Dnes vedu velmi vděčný a skromný život. Bez Ježíše bych tu nebyl. Už dávno jsem měl zemřít. Všechny ty drogy, které jsem bral, všechny ty ženy, které jsem měl. Měl jsem být mrtvý. V žádném případě bych neměl být naživu. Byl jsem „El Diablo“. Tím jsem žil. Tím jsem se řídil. Tím jsem se řídil. To je vše, co jsem dělal. Byl jsem hříšník. Byl jsem ten největší hříšník, jaký existoval. Nikdo na světě nikdy neudělal to, co jsem udělal já, ale nemohlo mě to naplnit. Až když jsem našel Ježíše, když jsem se znovu narodil, našel jsem pravdu. Ježíš Kristus je jediný, kdo nás může zachránit od hříchu.“

Vyhrál jste titul WBU v superlehké váze, ale mnozí ho stále považují za neuznaný pás. Jaký z toho máš pocit?“

Pás nedělá šampiona. Šampion dělá pás. Když jsem porazil Artura Gattiho, byl šampionem IBF. IBF je uznávanější než WBU, ale dokázal jsem světu, že nezáleží na tom, jaký máte pás. Pás dělá šampion. Jsem jediný šampion WBU, který ho obhájil sedmkrát a z toho dvakrát na HBO. Nosím prsten šampiona WBU s diamanty. Je to jako prsten ze Super Bowlu. Když mě lidé vidí a zdraví, říkají: ‚Ahoj šampione! Jak se máš, šampióne? Neříkají: ‚Ahoj, šampione WBU‘. Neříkají to, protože vědí, že jsem porazil Gattiho. Jsem skutečný mistr světa, protože jsem porazil mistra světa. Pásy nic neznamenají. Pás dělá šampion.

Krátce, co si vybavujete ze zápasu s Floydem Mayweatherem?

Florida byla na mé straně. Celé publikum bylo na mé straně. Po celou dobu zápasu dav křičel ‚Diablo! Diablo! Nedokázal jsem se dostat na 130 liber. Chtěl jsem bojovat s Mayweatherem ve 135, ale on se mnou nechtěl bojovat v lehké váze, protože viděl, že jsem hrozba. Nezlobím se kvůli tomu, ale zápas s Mayweatherem byl předčasně zastaven. Nešel jsem k zemi. Byl jsem na nohou. Hodně úderů mi proklouzlo. Dal tři nebo čtyři, ale neměl ten zápas zastavit. Zápas ve mně zanechal špatnou pachuť. V ringu mi řekl, že mi dá odvetu, ale nikdy k ní nedošlo.“

A zápas s Arturem Gattim?“

Řekl jsem Gattimu, co se stane, ještě než k němu došlo. Řekl jsem mu, že nepůjde na dálku. Řekl jsem mu, že mě nebude schopen porazit. Stalo se to, co jsem řekl. V roce 1998 jsem porazil v té době nejlepšího bojovníka na světě. Porazil jsem šampiona IBF ve dvanáctikolovém zápase. Měli mi dát ten pás všanc. Měl jsem být také šampionem IBF. Gatti se mnou nechtěl bojovat ve váze 130 liber, protože si myslel, že jsem silnější. Tak chtěl zápasit v lehké váze do 135 liber. Chtěl být větší než já. Myslel si, že to v zápase rozhodne, protože on se s váhou 130 liber trápil. Nevěděl, že i já se snažím dosáhnout váhy. Když řekl lehká váha, řekl jsem si: „Nádhera, jdeme do toho!“. Zápasili jsme v jeho rodném městě. Viděl to celý svět.

Váš poslední pokus o titul mistra světa přišel proti šampionovi IBF v lehké váze Paulu Spadaforovi.

Dali mi rukavice, abych si je vyzkoušel v den zápasu, a ty mi neseděly. Nemohl jsem v nich ani zatnout pěst. Na lehkou váhu mám hodně velké ruce. Do rukavic se mi nevešla pěst. Takže během celého zápasu se Spadaforou jsem nebyl schopen dát dostatečně silný úder, protože jsem nemohl zatnout pěst. Dali mi pár rukavic Everlast. Každý ví, že nenosím rukavice Everlast, ale Reyes. Rukavice mi neměli dát v den zápasu, 20 minut před začátkem zápasu. Rukavice vám měli dát den před zápasem, aby se ujistili, že vám sedí na ruce. To ale neudělali. Zmanipulovali ten zápas.

Jaká byla vaše největší výplata?

Za zápas s Floydem Mayweatherem jsem dostal milion dolarů. Jde o to, že Mayweather o tom nevěděl. Mayweather se mnou nechtěl zápasit, kdyby zjistil, že jsem vydělal milion dolarů. Takže HBO mi dala tři šeky. Dali mi šek na tréninkové náklady, bonus za zápas a dali mi šek za zápas. Nevypadalo to, že jsem vydělal milion dolarů, ale když dáte všechny tři šeky dohromady, byl to milion dolarů.

Tvrdíte, že kdyby se to Floyd dozvěděl, nebojoval by s vámi?

Ano. Lou Di Bella, který tehdy vedl HBO, mi řekl: ‚Mayweather s tebou nebude bojovat, pokud zjistí, že jsi vydělal víc než on. Takže ‚Pretty Boy‘ byl chamtivý ještě předtím, než se z něj stal ‚Money‘ Mayweather. Takový byl. Nikdo se to neměl dozvědět. Ani on by to neměl vědět. Dodnes to nemá vědět celý svět. Až natočím svůj dokument a autobiografii, pak řeknu pravdu o tom, co se stalo. Měl jsem s HBO slíbenou smlouvu na 30 milionů dolarů, pokud porazím Mayweathera. Taková byla moje smlouva. Moje smlouva byla obnovena, když jsem porazil Ivana Robinsona. Proto jsem měl další tři zápasy o titul mistra světa. Svět se divil, proč jsem měl tolik zápasů o titul mistra světa v hlavní televizi. Především jsem měl sledovanost. Musel jste být hodnocený zápasník. Pokud jste chtěli být v hlavní televizi, jako je HBO PPV, museli jste mít dobrou sledovanost. Na to musíte mít sledovanost a já ji měl. Proto mi ponechali smlouvu, když jsem porazil Ivana Robinsona. Ale jakmile jsem prohrál další zápasy o titul mistra světa, smlouva nebyla naplněna.

Kdy jsi začal brát drogy?

Člověče, kdy jsem začal? Začal jsem kouřit trávu a pít, když mi bylo 12 let. Pak jsem v patnácti začal brát kokain. Proto jsem prohrál svůj první profesionální zápas, protože jsem před zápasem kouřil trávu a pil pivo s kamarády.

Znovu jsi prohrál a na tvém kontě jsou dvě prohry z pěti zápasů.

Měl jsem autonehodu, to se stalo. Neměl jsem to přežít. Doktoři říkali, že už nikdy nebudu schopen bojovat. Projel jsem přímo telefonním sloupem. Museli mě z auta svařit, aby mě dostali ven. Neměl jsem žít. Doktoři říkali, že už nebudu schopen bojovat. V duchu jsem se s tím odmítal smířit. Vrátil jsem se do ringu. Byl jsem neporažený, vyhrál jsem 23 zápasů v řadě a o tři roky později jsem se stal mistrem světa .

Bral jste někdy při tréninku drogy?

Drogy jsem bral jen bezprostředně po zápasech. Pak byl čas na večírek! Během tréninku jsem nikdy drogy nebral. Box byl v té době mou první láskou. Nedovolil jsem, aby mi cokoli stálo v cestě k boxu. Jedinkrát se to stalo během tréninkového kempu na zápas se Steviem Johnstonem. Měsíc před tím zápasem jsem bral kokain. Po tom zápase jsem odevzdal svůj život Bohu, změnil se a pracoval na novém začátku.

Co děláte teď?

Jsem trenérem boxu v tělocvičně Rickyho Carra a pracuji každý den od 5.00 do 16.00 hodin. U mě máte dva za jednoho.

Každý uslyší Boží slovo, když ho trénuji. Uslyší pravdu. Sloužím jim.