AQUAGENNÍ PRURITUS: POD VODOU "LEŽÍ" | RegTech

Sir,

Aquagenic pruritus je kožní onemocnění charakterizované vznikem silného svědění při kontaktu s vodou bez pozorovatelných kožních lézí. Příznaky se mohou projevit bezprostředně po kontaktu s vodou a mohou přetrvávat hodinu i déle. V některých rodinách je sklon k aquagennímu pruritu zřejmě dědičný. Někdy může být příznakem primární polycytemie nebo polycytemie vera. Je také spojován s několika stavy, jako je juvenilní xantogranulom, myelodysplastický syndrom, T-buněčný nehodgkinský lymfom, infekce hepatitidou C, léky jako bupropion a idiopatický hypereozinofilní syndrom. Může mít psychologický účinek až do té míry, že se člověk přestane koupat nebo se u něj vyvine fobie z koupání. Uvádíme tento případ, protože psychologické faktory hrály roli při podněcování tohoto stavu.

38letá žena se dostavila s 6letou anamnézou pruritu převážně po dolní polovině těla po koupání. Pruritus obvykle začínal během minuty a po hodině ustupoval. Svědění srážela studená voda a koupání ve vlažné vodě přinášelo dočasnou úlevu. Pruritus nebyl spojen s žádnou kopřivkou. Pacientce se od 5 let neulevilo ani při užívání různých antihistaminik. Přidružené bolesti hlavy a citlivost prsou měla spíše v premenstruačním období. Její kompletní krevní obraz, jaterní a renální funkční testy byly v normě. Byla léčena antipruritickou pleťovou vodou (kombinace mentolu, kalaminu a kafru). Její příznaky se následující den zlepšily, ale následující den se zhoršily. Protože její příznaky byly přehnané a nereagovaly na běžnou léčbu, bylo vyhledáno stanovisko psychiatra. Psychiatrovi se podařilo zjistit anamnézu několikanásobných předmanželských styků před několika lety, kvůli kterým se cítila provinile. Byla sedm let vdaná. Byla u ní diagnostikována venerofobie s hypochondrií a těžká deprese. Testy Laboratoře pro výzkum pohlavních chorob (VDRL), protilátky proti HIV I a II byly negativní. Poté jí byla nasazena léčba tab. Sertralin 50 mg a Tab. Quetiapine 200 mg a stav pacientky se zlepšil. Pacientce byla současně zahájena léčba psoralenovým ultrafialovým zářením A (PUVA) a pokračovalo se v podávání antihistaminik. Před léčbou a několik dní po ní byla provedena vizuální analogová škála pro pruritus a pacientka vykazovala výrazné zlepšení. Pacientka byla propuštěna na PUVASOL a antidepresiva. Při následné kontrole její příznaky ustoupily.

Aquagenní pruritus je obtěžující stav jak pro pacienty, tak pro ošetřujícího lékaře. Přesná patogeneze akvagenního pruritu není známa. Podle Greavese a spol. farmakologické studie ukázaly, že akvagenní pruritus je spojen s lokálním uvolňováním acetylcholinu v kůži, degranulací žírných buněk a zvýšenou koncentrací histaminu v krvi a také se zvýšenou kožní fibrinolytickou aktivitou, a to jak před kontaktem s vodou, tak po něm, což by mohlo vysvětlovat absenci tvorby puchýřků u tohoto stavu. Chlad je všeobecně uznávanou příčinou degranulace žírných buněk, ať už v kůži nebo plicích či jinde, což může být u tohoto stavu silným faktorem.

K zmírnění pruritu byly vyzkoušeny různé terapeutické postupy. Základem léčby jsou antihistaminika. Greaves et al. pozorovali, že H1 antihistaminikum s H2 antihistaminikem nebo bez něj bylo u této poruchy účinné. Při zmírňování pruritu se osvědčil také lokální hyoscin. Wolf et al. uvádějí, že užitečný může být také hydrogenuhličitan sodný přidaný do vody ve vaně. Koh et al. uvedli, že UVB fototerapie spolu s PUVA terapií byla u tohoto stavu účinná. Ingber et al. léčili rezistentní případ pomocí naltrexonu.

Psychologický aspekt jako příčina u akvagenního pruritu je dosud neprozkoumaný. Pocit viny je kognitivní nebo emocionální zážitek, který se objevuje, když si člověk uvědomuje nebo se domnívá, že porušil morální normu a je za toto porušení odpovědný. Naše pacientka měla předmanželské kontakty, které v ní vyvolaly pocit viny. Podle Sigmonda Freuda se „pocit viny hlučně ozývá ve vědomí, což má za následek rozmanité formy sebetrestání, ‚morální masochismus'“. Akvagenní pruritus mohl být somatickým projevem depresivní poruchy, která se léčbou zlepšila.

Tento případ uvádíme především proto, abychom poukázali na skutečnost, že psychické poruchy se mohou projevovat rysy vysoce nasvědčujícími známé klinické jednotce.

.