Poezie Ange Mlinka (JAK2)

Ange Mlinko

Pracovní poznámka Ange Mlinka

Když Paul Valery vyzval Andre Bretona, aby vysvětlil, proč píše poezii, Breton odpověděl, že se snaží znovu zachytit stavy mysli, do kterých ho dostaly předchozí básně jiných básníků. A tak je to i se mnou: jak lze ten pocit, dovolím si ho pojmenovat, euforii, znovu zachytit? Prostředky, kterými to báseň dělá, se neustále mění….

Jak udělat báseň bohatou na skutečnost? A proč se stále defaultně vracím ke snové mysli? V těchto básních zápasím s tím, abych zůstal když ne oběma, tak alespoň jednou nohou na zemi. Opravdu žiji plněji, dělám relevantní objevy, když se neustále nořím do těchto snových vyprávění?“

Co dělá báseň skutečně vitální (v obou významech: nejživější a nejdůležitější)? Chtěl jsem znovu zachytit ten dávný úžas, ale jsem častěji flustrovaný než euforický.

ČTYŘI BÁSNĚ

Zapalovací kapalina a mazadlo do psacího stroje

Džin u tvého narození

Hrom &Blesk

Mistrovská díla spojte se!

Lighter Fluid and Typewriter Grease

Moje graffiti mě vyhazuje ze Shakespearovy party; doprovázen domů
spolupracovníky, kolegy přes péra a jedle
zastíněn kameňáky jako dráty chlapů, nevzpomenou si na Christophera
dokud neukáže svá tetování, stejně tak kruhy
pod billboardy u dealerstvíse ptáme,
„Mám nějaké znalosti, dávám nějaký smysl nebo rozmnožuju senzaci?
Musím se i nadále spoléhat na daimony?“ „Ne. Ryan opouští skupinu
, aby si ve španělském protektorátu obnovila vízum. Steve vyskočí
a připojí se ke kytaristovi u táboráku. „Nejsou to autobiografie
, ale nejsou ani úplně bezpodmínečné.“ Znovu se zamyslí. Poslední výzva
výbuch hadice na popelnici, a protože americké mapy bombardují servírku
je naším svědkem, hádanky na prostírání se zvrhnou v soutěže
o to, kdo vidí slova pro les. Obzor
se teď rozjasňuje, a když krabice s nářadím převrací oblohu
plnou racků, trajekt v přístavu čeká na pasažéra,
ptám se: „Tohle je to další?“ a všichni dementují. Co milovat?“
Vlajky s hvězdami, muže spícího u vesel?“
Kroužíme s nimi k druhému břehu.
Malba nebo šablona výjevu na okně
mužů na koních uhánějících přes nějakou pustou louku
rozpadlé kmeny stromů, sníh, svázané postavy vypadají ustrašeně
konzultujíce, jak přistávají, šikmo, sklánějíce své tvrdé klobouky
k zemi; a snadno se odštípnou jako obruč, kopyto.
Přes šablonu skutečný prosinec, komínový dým,
věčně zelený, kolem něhož vyrostlo město na rozvrh
jako pekaři na svítání. A myslet na Gillese defenestrujícího
když pohled z okna je tak obyčejně plný odstupu!“
Jako nýty přežívající bundu, kůže letadla
zůstává sešitá v hadrech, tvůj vysněný život křehčí než let
nebo brýle na polštáři každou noc; a stejně bys mi vyčítal
poslední úsek ve vysoké kabině s kamioňákem, který neumí anglicky!
Ale zůstaň se mnou ještě chvíli, vypij další stout
blíž a blíž kráse středního věku, udržuj
živou lásku k pivu nad spaním.

Džin u tvého zrodu

Bojíš se smrti? Pokud je odpověď
a) ne, přeskoč na konec básně; pokud b)
Transformační stanice uprostřed vnímavých kaktusů
Když vzduch stlačí & rozhoupá celé pouzdro
Octopus-undersides, satelitní antény
Zavolej bratrovi &kompaktní účet
Dynamizující malé ibišky skoro jako Vánoce
Příčinné mobily samý byznys
Dole u konzulátů a bank
pro podpis zaručeně
pro všechny časy dopředu &dozadu
Rozšíření seznamu hostů o
Skupinové domácí schízy jako komunikující pekárny
Přestože vesmír kolem tebe skládá náruč
Přestože celý vesmír rozkládá svou náruč, aby tě objal
Přestože si galaxie bere dvě vlastní náruče, aby tě objala
No, v noci jsem se nevyspal
Francouzský jazyk newyorských policejních seriálů
Alžírština TV samota v banlieues
Španělské dobrodružné filmy ze sedmdesátých let
Vypouštění nových odpadků do vznešených míst, kde lovíme
Jako Halloween demokratizující Kleopatřinu paruku
Padá na dýni, mé hnědé vlasy

Hrom &Blesk

Mistrovská díla spojte se!

Podobně jako rozmlžovače zadních oken položené do pásů pásky
a pak jejich odizolování s ponecháním drátů jako pruhů
stržených z vlajky, mnoho mostů rozsvícených žárovek
zastínilo skutečné mosty.

Procházeli jsme se kolem zábradlí
a počítali záchranné čluny nakreslené křídou po palubě
, kde lano chlípně smyčkovali loktem
muži, kteří říkají: „Tohle není pro chlapy!“.

Aha, jo? Je to jako lovit s tetou! v parku!“
Koně tvých hrdinů číhají v absurdních režimech
balancujících v čase a vyrostlých mimo něj jen díky stromům.

Ze secondhandu do obchodu s kostýmy
tvé stopy zašité do procházky historií.
Ve vězení žertujíc
dvě sklenky šampaňského ve zbrojnici, žádné šampaňské…

Všechno uzamčeno
v botě z ledu jako policejní bota na rostoucí větvi

Protože když nevyndáš
třísku, vnikne do krevního oběhu a jde do srdce
které pukne při myšlence:
Paříž! Prodavač zdravotnických potřeb zírá…

.