Poznejte skutečnou inspiraci, která stojí za filmem Jillian Bellové Brittany běží maraton
Brittany O’Neillová prozradila, jaké emoce jí způsobila adaptace její velmi osobní cesty na velké plátno
Brittany O’Neillová zažila v posledním desetiletí dvě jedinečné životní změny.
Poprvé se rozhodla vzít své zdraví do svých rukou a trénovala na newyorský maraton, přičemž shodila 60 kilogramů a změnila svou profesní dráhu. Za druhé, její blízký přítel a bývalý spolubydlící, scenárista a režisér Paul Downs Colaizzo, se rozhodl o jejích zkušenostech napsat film.
Tento film, Brittany běží maraton, se chystá do kin.
O’Neillová přešla od uběhnutí nuly mil k 26,2 a od divadelní kariéry ke kariéře v oblasti lidských práv. Stále se snaží vzpamatovat z toho, že film existuje, že hlavní roli inspirovanou O’Neillovou hraje Jillian Bellová (22 Jump Street) a že s ní o něm dělají rozhovor.
„Je to super zvláštní,“ říká se smíchem pro PEOPLE. To, co pro O’Neillovou začalo jako cíl zaměřený na fitness, se nakonec stalo něčím mnohem víc.
„Chtěla jsem pro sebe víc a běhání byl způsob, který mi připadal jako začátek změny,“ vysvětluje s tím, že ty počáteční emocionální a motivační údery ve filmu jsou velmi podobné tomu, co sama zažila. „Můj první běh byl myslím dva kilometry, ne jeden blok jako ve filmu, a ten postupný pokrok, že jsem pokaždé mohla jít o kousek dál nebo být o kousek rychlejší, byl opravdu něco jako to, co mě hnalo dopředu a motivovalo mě víc.“
RELEVANTNÍ: Paul Downs Colaizzo (L) a Brittany O’Neilová“ width=“2000″ height=“1333″>: Jsem svobodná matka dvou dětí, která trénuje na newyorský maraton, a začíná mě to děsit
Shodou okolností si O’Neillová, která byla v době Colaizzova oznámení zdravá, později při tréninku pochroumala kotník, což ji „na dva roky vyřadilo z maratonu“, říká. „Napsal to fiktivně dřív, než k tomu došlo ve skutečném životě, což je naprosto divoké.“
O’Neillová říká, že srdce a duše filmu jsou velmi podobné její vlastní zkušenosti, ale že film Brittany běží maraton, který letos získal Cenu diváků na festivalu Sundance, není biografií – je pouze inspirován příběhem O’Neilové.
„Emocionální cesta je mrtvá. To, že je postava sama sobě protagonistkou i antagonistkou, řekl bych, že takový ten boj v průběhu, to vystihl dokonale,“ říká. „A tu cestu, kdy chceš pro sebe víc, chceš se změnit. Ale já jsem pracovala v divadle, nepracovala jsem u pokladny jako ve filmu. V té době jsem vedla mimobroadwayskou divadelní společnost, takže jsem to měla do jisté míry pohromadě.“
O’Neill si Bell, která hraje fiktivní Brittany, velmi pochvaluje.
„Vždycky jsem miloval její práci, ale k začátku jsem se s ní nechtěl setkat. Ta postava je Paulův výtvor a ona si musela najít svou vlastní interpretaci,“ říká O’Neill o tom, že chtěl se setkáním s Bell počkat. „Párkrát jsem se na place objevil a měl jsem opravdu krátké cameo, na rohu ulice a v jednom z běžících záběrů. A tak jsem ji párkrát potkal během natáčení a od té doby jsme spolu chodili na kafe a hodně si povídali a já ji zbožňuji. Cítím se s ní díky tomuto filmu navždy spojená. Přibila ji tak dobře, že mám pocit, jako by mě díky tomu, jak tu postavu ztvárnila, znala nesmírně důvěrně.“
O’Neillová také chce, aby lidé věděli, že stále bojuje s vlastní nejistotou a problémy, které ji původně motivovaly k tomu, aby maraton vůbec běžela.
„Myslím, že je důležité, aby věděli, že to není tak, že příběh skončil ve stylu: „Zvládla jsi to a teď už to máš za sebou.““ Je to pro mě stále neustálý boj,“ přiznává. „Udělala jsem obrovské pokroky, zejména proto, že jsem musela identifikovat své pocity ohledně toho, že jsem věděla, že o tom budu muset mluvit. A tak jsem v tomto směru za celou tuhle zkušenost opravdu vděčná, protože mi přinesla mnohem větší pokrok, než si myslím, že bych kdy udělala. Ale rozhodně je zvláštní, že jsem to musela udělat.“
O’Neill se šťastně usadila v nové kariéře v oblasti lidských práv.
„Pracuji pro organizaci International Rescue Committee, která přesídluje uprchlíky v New Yorku a New Jersey,“ říká. „To mi přineslo hodně jasno, pokud jde o to, na čem záleží, a vědomí, že moje práce má dopad na širší komunitu.“
A stále běhá?“
„Když jsem byla v ráži, uběhla jsem tak 60 mil týdně. Myslím, že moje sladké místo bylo tak 35 mil týdně,“ říká O’Neill. „A teď už toho moc nenaběhám, protože vlastně i v době, kdy spolu mluvíme, nosím esovitou bandáž. Mám zánět šlach, který se tu a tam objeví. Takže se snažím, aby to nebylo víc než dvě až tři míle najednou.“
Brittany běží maraton má v pátek premiéru ve vybraných kinech.
Všechna témata ve filmech
Nejlepší z lidí
Získejte zprávy o celebritách a královské rodině plus články o lidech přímo do vaší schránky
.