Prezidentství Billa Clintona

Clintonova vláda měla nejistý začátek a stala se obětí toho, co někteří kritici označovali za neschopnost a špatný úsudek. Jeho snaha splnit předvolební slib a ukončit diskriminaci gayů a lesbiček v armádě se setkala s kritikou konzervativců a některých vojenských představitelů – včetně generála Colina Powella, předsedy sboru náčelníků štábů. V reakci na to Clinton navrhl kompromisní politiku – shrnutou do fráze „Don’t ask, don’t tell“ -, která neuspokojila ani jednu stranu sporu. První dva Clintonovi kandidáti na post generálního prokurátora odstoupili poté, co se objevily otázky týkající se jimi najatých domácích pracovníků. Clintonovy snahy o podepsání zákona o reformě financování volebních kampaní byly potlačeny republikánskou obstrukcí v Senátu, stejně jako jeho balíček ekonomických stimulů.

Clinton během volební kampaně slíbil zavést systém všeobecného zdravotního pojištění. Jeho jmenování manželky předsedkyní pracovní skupiny pro národní reformu zdravotnictví, což byla pro první dámu země nová role, bylo kritizováno konzervativci, kteří měli námitky jak proti vhodnosti tohoto uspořádání, tak proti feministickým názorům Hillary Rodham Clintonové. Spojili se s lobbisty pojišťovacího průmyslu, organizacemi malých podnikatelů a Americkou lékařskou asociací a vedli ostrou kampaň proti konečnému návrhu pracovní skupiny, zákonu o zdravotním zabezpečení. Navzdory vleklým jednáním s Kongresem všechny snahy o přijetí kompromisní legislativy ztroskotaly.

Přes tyto počáteční přešlapy se Clintonovo první funkční období vyznačovalo řadou úspěchů, včetně schválení Severoamerické dohody o volném obchodu Kongresem, která vytvořila zónu volného obchodu pro Spojené státy, Kanadu a Mexiko. Clinton také během své vlády jmenoval několik žen a příslušníků menšin do významných vládních funkcí, včetně Janet Reno jako generální prokurátorky, Donny Shalaly jako ministryně zdravotnictví a sociálních služeb, Joycelyn Eldersové jako generální lékařky, Madeleine Albrightové jako první ženy na postu ministryně zahraničí a Ruth Bader Ginsburgové jako druhé ženy na postu soudkyně Nejvyššího soudu Spojených států. Během Clintonova prvního funkčního období přijal Kongres balíček zákonů na snížení deficitu – který prošel Senátem s převahou Goreova hlasu – a přibližně 30 významných zákonů týkajících se vzdělávání, prevence kriminality, životního prostředí a ženských a rodinných otázek, včetně zákona o násilí proti ženám a zákona o rodinné a zdravotní dovolené.

V lednu 1994 schválila generální prokurátorka Renoová vyšetřování obchodních transakcí Clintona a jeho manželky s arkansaskou developerskou společností známou jako Whitewater. Vyšetřování Whitewater, které od srpna vedl nezávislý poradce Kenneth Starr, si vyžádalo několik let a více než 50 milionů dolarů, ale nepřineslo přesvědčivé důkazy o pochybení Clintonových.

Obnovení vyšetřování Whitewateru pod vedením Starra, pokračující bouřlivá debata v Kongresu o Clintonově iniciativě v oblasti zdravotní péče a liberální charakter některých Clintonových politik – které odradily značný počet amerických voličů – přispěly k volebnímu vítězství republikánů v listopadu 1994, kdy strana poprvé po 40 letech získala většinu v obou komorách Kongresu. Poté potrestaný Clinton zmírnil některé své politické kroky a vyhověl některým návrhům republikánů, přičemž nakonec přijal agresivnější plán na snížení deficitu a rozsáhlou revizi sociálního systému země, zatímco nadále vystupoval proti snahám republikánů o snížení vládních výdajů na sociální programy. Většinu amerických voličů nakonec nekompromisní a konfrontační chování nových republikánů v Kongresu odradilo více než Clinton, který si svým umírněnějším přístupem získal značné sympatie veřejnosti.

K Clintonovým iniciativám v zahraniční politice během jeho prvního funkčního období patřila v září a říjnu 1994 úspěšná snaha o obnovení funkce haitského prezidenta. Jeana-Bertranda Aristida, který byl svržen vojenským převratem v roce 1991; sponzorování mírových rozhovorů a nakonec Daytonských dohod (1995), jejichž cílem bylo ukončit etnický konflikt v Bosně a Hercegovině; a vedoucí úloha v pokračující snaze o trvalé řešení sporu mezi Palestinci a Izraelci. V roce 1993 pozval izraelského premiéra Jicchaka Rabina a předsedu Organizace pro osvobození Palestiny Jásira Arafata do Washingtonu k podpisu historické dohody, která Palestincům přiznala omezenou samosprávu v pásmu Gazy a Jerichu.

Ačkoli skandály nebyly nikdy daleko od Bílého domu – Arkansasan, který byl součástí administrativy, spáchal sebevraždu; kolovaly zvěsti o finančních nesrovnalostech, k nimž došlo v Little Rocku; bývalí spolupracovníci byli obviněni a odsouzeni za trestné činy; a přetrvávaly zvěsti o sexuálních nepřístojnostech týkajících se prezidenta – Clinton byl v roce 1996 snadno znovu zvolen, podpořen zotavující se a stále silnější ekonomikou. Získal 49 % hlasů voličů oproti 41 % republikána Boba Dolea a 8 % Perota; volební hlasy byly 379 ku 159. Silný hospodářský růst pokračoval i během Clintonova druhého funkčního období a nakonec stanovil rekord nejdelší mírové expanze v zemi. V roce 1998 dohlížela Clintonova vláda na první vyrovnaný rozpočet od roku 1969 a na největší rozpočtové přebytky v historii země. Živá ekonomika také přinesla historicky vysokou úroveň vlastnictví domů a nejnižší míru nezaměstnanosti za posledních téměř 30 let.

V roce 1998 dostal Starr povolení rozšířit rozsah svého pokračujícího vyšetřování o zjištění, zda Clinton nepodporoval 24letou stážistku v Bílém domě Moniku Lewinskou, aby pod přísahou nepravdivě uvedla, že s Clintonem neměla poměr. Clinton opakovaně a veřejně popřel, že by k aféře došlo. Jeho vynucená výpověď, která se zdála vyhýbavá a neupřímná dokonce i Clintonovým příznivcům (na jednu otázku odpověděl slovy: „Záleží na tom, co znamená slovo je“), vyvolala novou kritiku Clintonova charakteru ze strany konzervativců i liberálů. Poté, co vyšly najevo nezvratné důkazy o aféře, se Clinton omluvil své rodině i americké veřejnosti. Na základě Starrovy 445stránkové zprávy a podpůrných důkazů schválila Sněmovna reprezentantů v roce 1998 dva články obžaloby, a to za křivou přísahu a maření spravedlnosti. Senát v roce 1999 Clintona obvinění zprostil. Navzdory impeachmentu zůstal Clintonův rating v zaměstnání vysoký.

V zahraniční politice Clinton v prosinci 1998 nařídil čtyřdenní bombardovací kampaň proti Iráku v reakci na to, že Irák plně nespolupracoval se zbrojními inspektory OSN (bombardování se časově shodovalo se začátkem plného projednávání Clintonova impeachmentu v Kongresu). V roce 1999 provedly síly Severoatlantické aliance (NATO) pod vedením USA úspěšnou tříměsíční bombardovací kampaň proti Jugoslávii, jejímž cílem bylo ukončit srbské útoky na etnické Albánce v provincii Kosovo. V letech 1998 a 2000 byl Clinton při návštěvách Irska a Severního Irska oslavován jako mírotvorce a v roce 2000 se stal prvním americkým prezidentem, který navštívil Vietnam od konce vietnamské války. Poslední týdny svého prezidentství strávil neúspěšnou snahou o zprostředkování konečné mírové dohody mezi Izraelci a Palestinci. Krátce před svým odchodem z úřadu byl Clinton ostře kritizován demokraty i republikány za to, že udělil řadu pochybných milostí, včetně jedné bývalé manželce významného sponzora Demokratické strany.

.