Proč je tak těžké ignorovat pláč dětí

Přemýšleli jste někdy o tom, proč je tak těžké ignorovat zvuk pláče dítěte, když jste uvězněni ve vlaku nebo v letadle? Vědci zjistili, že náš mozek je pevně zakódován tak, aby na tento zvuk silně reagoval, díky čemuž jsme pozornější a naše tělo je připraveno pomoci, kdykoli jej uslyšíme – a to i v případě, že nejsme rodiči dítěte.

„Zvuk dětského pláče upoutá vaši pozornost způsobem, jakým to obvykle dokáže jen málo jiných zvuků v okolí,“ uvedla Katie Youngová z Oxfordské univerzity, která vedla studii zabývající se tím, jak mozek zpracovává dětský pláč.

Skenovala mozky 28 lidí, zatímco poslouchali zvuk dětského pláče a pláče dospělých a zvuky zvířecí tísně včetně mňoukání koček a kňučení psů.

Pomocí velmi rychlé skenovací techniky, zvané magnetoencefalografie, Youngová zjistila, že v reakci na zvuk dětského pláče dochází v mozku k časnému výbuchu aktivity, po kterém následuje intenzivní reakce asi po 100 milisekundách. Reakce na jiné zvuky nebyla tak intenzivní. „Projevovalo se to především ve dvou oblastech mozku,“ uvedl Young. „Jednou z nich je střední spánkový gyrus, oblast, která se dříve podílela na zpracování emocí a řeči; druhou oblastí je orbitofrontální kůra, oblast dobře známá pro svou roli v odměňování a zpracování emocí.“

Youngová a její kolegyně Christine Parsonsová prezentovaly své výsledky tento týden na výročním zasedání Společnosti pro neurovědy v New Orleans.

Studie naznačuje, že na způsobu, jakým mozek zpracovává dětské zvuky, je něco zvláštního, uvedla Youngová. Skutečnost, že došlo k aktivitě v emočních oblastech mozku, by mohla znamenat, že zvuky dětského pláče jsou označeny jako důležité ještě předtím, než je náš mozek stihne plně zpracovat.

Nikdo z účastníků studie nebyl rodičem ani neměl žádné zvláštní zkušenosti s péčí o děti, přesto všichni reagovali po 100 milisekundách na dětský pláč stejným způsobem. „Může se jednat o základní reakci přítomnou v každém z nás, bez ohledu na rodičovský status,“ řekl Parsons.

Výzkumníci také zkoumali, jak může dětský pláč podvědomě ovlivnit chování člověka v důsledku aktivace podkorových oblastí mozku. Ty patří k nejprimitivnějším částem mozku a jsou důležité pro řízení chování, jako je reakce „bojuj nebo uteč“ a další reakce, které nás udržují při životě v nebezpečných situacích.

Parsons testoval, zda dětský pláč nějakým způsobem zapíná tyto reakce na přežití, a to tak, že požádal dobrovolníky, aby před a po poslechu různých zvuků, včetně zvuků miminek, dospělých a zvířat v nouzi, hráli hru „práskni do bot“.

„Po poslechu dětské vokalizace byli rychlejší a přesnější. Je to skoro jako bychom bezprostředně po poslechu vokaliků, které by mohly usnadnit chování při péči o dítě, zlepšili své úsilí o výkon motivu,“ řekla Parsonsová.

Dodala, že toto podvědomé přepnutí těla do pohotovostního režimu by mohlo vysvětlit, proč může být dětský pláč v letadle obzvláště problematický pro každého, kdo není rodičem. „Když slyšíte dítě v letadle, jste okamžitě ve střehu, i když to slyšet nechcete,“ řekla Parsonsová. „Je to zvuk, který je velmi těžké ignorovat.“

{{#ticker}}

{{vlevo nahoře}}

{{vlevo dole}}

{{vpravo nahoře}}

{{vpravo dole}}

.

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{{/cta}}

Připomeňte mi v květnu

Budeme vás kontaktovat, abychom vám připomněli, že máte přispět. Zprávu hledejte ve své schránce v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

• Sdílet na Facebooku
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterestu
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger

.