Proč jsou kozy spojovány s ďáblem, stejně jako Černý Filip ve filmu Čarodějnice?

Čarodějnické spoilery před námi.
Jestliže kozy v poslední době zažívají renesanci podpořenou internetem díky své podivuhodné schopnosti řvát jako lidé, film Čarodějnice nám připomíná pravou satanskou podstatu těchto zvířat. Černý Filip, kozel, který možná trápí rodinu v Nové Anglii 17. století, se po debutu filmu na festivalu Sundance stal okamžitě hvězdou, vyděsil první trailery a vysloužil si vlastní účet na Twitteru několik měsíců před uvedením filmu. Chvíli není jasné, zda je Černý Filip nešťastné stvoření narozené v hysterické rodině, nástroj čarodějnice hluboko v lesích, nebo snad dokonce ztělesněný ďábel. V lahodných závěrečných chvílích filmu už je pochyb jen velmi málo.
A co tradice, které inspirovaly samotného Černého Filipa? Scénárista a režisér Robert Eggers uzavírá Čarodějnici tím, že na plátně poznamenává, že velká část filmu vznikla „přímo z dobových deníků, zápisů a soudních záznamů“, a jeho film si dává mimořádně záležet, aby vyvolal autentické zboží a atmosféru 17. století. Existují tedy skutečné zprávy o zákeřných kozách terorizujících severoamerické osadníky? Proč jsou vlastně kozy spojovány s okultismem? Je Černý Filip skutečný?“
Odpověď na první dvě otázky je bohužel záporná. „Je mi líto, že vás musím zklamat, ale v salemských záznamech ani, pokud si vzpomínám, v žádných jiných amerických záznamech o stíhání čarodějnictví nic o kozách není,“ napsala mi slavná cornellská badatelka Mary Beth Nortonová. Film Čarodějnice zatím neviděla, ale uvedla, že „mezi některými salemskými badateli se o tomto filmu značně mluví e-mailem“.

Emerson Baker, profesor historie na Salemské státní univerzitě, spolupořádal zaplněné promítání Čarodějnice v Salemu a považuje se za jednoho z největších fanoušků filmu – „Je to prostě nejlepší zobrazení rané Nové Anglie, jaké jsem ve filmu viděl,“ řekl mi. Ale ani on si prý na kozy v severoamerických pověstech nebo historických záznamech nevzpomíná. Přesto si pochvaloval, že film zobrazuje „zvířecí familiáry“ neboli tvory, o nichž se věřilo, že jsou v zajetí čarodějnic. „Neexistuje mnoho přímých kozích předků, ale v podstatě jakékoli zvíře může být čarodějnickým familiářem – to je jistě přesná představa,“ řekl. „Jedna z definic čarodějnice se týká měňavce a schopnosti převlékat se do zvířecí podoby. S tím se setkáváme opakovaně, v pojetí černých koček nebo krys, myší, psů, na co si vzpomenete.“ Všiml si záznamu o dvou psech v Salemu v roce 1692, kteří byli zastřeleni, protože byli považováni za čarodějnice. Baker si pochvaloval zejména zlého králíka a zlého havrana z Čarodějnic, ale líbil se mu i Černý Filip („Sleduji ho na Twitteru“).

Eggers, scénárista a režisér filmu, připustil, že Černý Filip je svým způsobem jeho vlastní zvláštní výtvor. „Ne že bych v anglickém čarodějnictví nenašel důkazy o tom, že by kozy plnily nějakou podobnou funkci, ale prostě to není tak běžné,“ řekl. „Většina kozí mytologie pochází spíše z kontinentálního čarodějnictví. V Anglii nebyl chov koz něčím, co by člověk opravdu chtěl dělat. Pokud jste chovali kozy, považovali vás za velmi zaostalé.“
„Myslím, že některé zaryté historiky čarodějnictví by mohlo urazit, že používám některé z těchto kontinentálních tropů,“ dodal se smíchem. „Při všech mých řečech o přesnosti by si mohli myslet: No, ehm, ehm, ehm.“ Přesto Eggers vyobrazení Černého Filipa obhajoval a poukázal na umělecká díla, na nichž čarodějnice jezdí na kozách místo na holích, spolu s rytinami a dřevoryty zobrazujícími kozy. Citoval také Goyu s obrazy jako „Sabat čarodějnic (Velký kozel)“.
Sledoval jsem historii ještě trochu dál, do Anglie, kam mě Eggers a několik amerických badatelů také nasměrovali. Malcolm Gaskill, profesor raně novověkých dějin na Východoanglické univerzitě, potvrdil, že kozy hrají v evropském zobrazování čarodějnic významnější roli. „Na evropských rytinách a malbách, které zobrazují čarodějnický sabat – tedy odlehlá setkání, na nichž se měly čarodějnice scházet, aby vzdaly hold Satanovi -, je ďábel často zobrazován jako kozel nebo kozlovitý muž,“ napsal. Přesto proti Čarodějnici uvedl, že ve skutečných čarodějnických procesech byla zvířata, která měla ďábla fyzicky představovat, spíše menšími tvory, jako jsou kočky, myši, psi a ptáci.
Každý, kdo Čarodějnici viděl, může souhlasit s tím, že tyto drobné úniky z čarodějnické historie mají pro film zásadní přínos, a přinejmenším tento divák je rád, že si Eggers při tvorbě Černého Filipa dovolil trochu žánrové volnosti. (Další důležitá fakta o Phillipovi: Charlie je obrovský blbec a při natáčení s ním byly velké problémy; hlas mu propůjčil mužský model Wahab Chaudhry). Ale co širší otázka, která se skrývá za těmito zobrazeními – kdy se kozy poprvé staly nástrojem okultismu? Všichni, kterých jsem se ptal, ukazovali různými směry, včetně řecké mytologie (vzpomeňme na Pana), biblických odkazů, Bafometa a bohatých uměleckých záznamů sahajících až do středověku. Neexistuje jediný referenční bod, ale kozy prostupují mnoha mytologickými směry spojenými se zlovolnými duchy a Eggers není ani prvním současným hororovým režisérem, který se této asociace chopil. Sam Raimi ve filmu Stáhni mě do pekla (Drag Me to Hell) z roku 2009 přenesl během bouřlivé seance démona do kozy, která se pak obrátila k hlavní hrdince Alison Lohmanové s očima navrch hlavy a zařvala dokonalou kozí řečí: „Ty černohumorná čubko! Ty bi-i-ii-tch!“

Původ je sice nepochopitelný, ale anglický historik Gaskill nabídl přesvědčivé vysvětlení, proč toto spojení existuje. „Odhaduji, že kozí ďábel figuruje v evropské ikonografii tak výrazně kvůli rohům a podivným očím,“ napsal, „ale také kvůli asociaci s dravou sexuální potencí a energií“. Díky zdlouhavé kameře na mrtvém pohledu Černého Filipa a hrůze z „proměny“ pubertální dívky může být Čarodějnice nakonec silnou destilací toho, proč kozy v tomto druhu vyprávění vůbec figurují.