Proč jsou mileniálové špatní v dospívání
Mileniálové si v poslední době hodně stěžují na „dospělost“. Tento termín se uchytil na internetu a začal se dostávat do každodenního slovníku.
Dospělost je zkrátka koncept plnění povinností, které se od dospělého člověka očekávají, od udržování čistoty v domácnosti po udržování zaměstnání a placení účtů.
Moderní mileniál většinou vnímá dospělost jako sérii činností, na rozdíl od stavu bytí. Dospělost se proto stává slovesem.
Shrnuje – přesněji řečeno – pocit přepínání mezi chováním dospělého a chováním, které mileniálové obvykle zažívají. Po vyprání prádla a dokončení domácích prací se možná rozhodnete vynechat vaření a vyzvednout si jídlo z fast foodu. To není dospělé rozhodnutí.
Proč je pro mileniály přechod do dospělosti tak obtížný, že z dospělosti udělali činnost, a ne věk, kterého člověk dosáhne?
Faktem je, že poslední desetiletí pro nás nebylo jednoduché. A tak jsme na některé zásadní kroky jednoduše méně připraveni.
Jsme více závislí na svých rodičích.
Mileniálové mají problém oddělit se od svých rodičů. V roce 2015 bylo téměř 40 % mileniálů stále u mámy a táty. Prostě se z domu jen tak rychle neodstěhujeme.
Zůstáváme ve svých dětských domovech a nadále necháváme mámu, aby nám připravila večeři. Prostě nám vyhovuje žít pod bedlivým dohledem rodičů a spoléhat se na pohodlí domova.
A i když se odstěhujeme, nemusíme nutně přestřihnout finanční pupeční šňůru. Čtyřicet procent mileniálů uvádí, že dostávají peníze i od svých rodičů.
Je jasné, že máma a táta mají tendenci pokrývat některé naše účty i dlouho po dosažení věku, kdy by předchozí generace začaly žít samostatně.
Jsme plní ekonomických obav.
Existuje důvod, proč naše účty pokrývají rodiče:
A to nás brzdí.
Mileniálové si dali na čas s vlastnictvím domů a jejich podíl klesl na nejnižší úroveň od roku 1965. Důvodem jsou náklady, které se mileniálům zdají příliš přemrštěné:
Většina mileniálů s vysokoškolským vzděláním navíc odejde s nějakým studentským dluhem, a to pravděpodobně mnohem větším, než měly předchozí generace.
V mnoha případech si mileniálové musí vybrat mezi splácením těchto dluhů ze studentských půjček a spořením na důchod, což ještě více ztěžuje splnění standardního úkolu dospělých, kterým je vytvoření důchodového účtu.
Odkládáme vážné vztahy.
Vývoj vědy a větší počet žen pracujících na své kariéře má za následek, že mileniálové odkládají manželství a reprodukci na pozdější dobu.
Samotné rozhodnutí je často praktické. Stále více mileniálů odchází na postgraduální studium a začíná vážnou kariéru, v níž není prostor pro vážný vztah. To znamená, že něco, co by se pro naše rodiče odehrálo v polovině 20. let, se pro nás odehrává na konci 20. nebo dokonce na začátku 30. let.
Pozastavení vztahů nám může krátkodobě zajistit větší ekonomické zabezpečení, ale také oddálit významné životní události (jako je vlastní svatba). Mileniálové tak mají pocit, že jim stále chybí něco, co z nich dělá skutečné dospělé lidi.
Snaha plnit úkoly spojené s dospělostí v dohledné době nezmizí. Mileniálové se musí cítit připraveni učinit další kroky ve svém životě, ale v atmosféře ekonomické nejistoty a rozsáhlých politických otřesů s tím nebudou v dohledné době spěchat.