Proč není americký fotbal olympijským sportem?

Překlady tohoto článku jsou k dispozici také v následujících jazycích:

Hra americký fotbal existuje od roku 1869, tedy pouhé čtyři roky po skončení americké občanské války. Pro představu, jak je to dávno, telefon vynalezl Alexander Graham Bell až v roce 1876, tedy o celých sedm let později. To znamená, že americký fotbal je opravdu, opravdu starý.

Pro sport, který se hraje ve více než 80 zemích, je zdaleka nejpopulárnější hrou ve Spojených státech a existuje déle než telefon, se může zdát zvláštní, že americký fotbal nebyl přijat jako olympijský sport. Přesto je to zcela jistě současná situace, kdy byl tento sport nedávno vyloučen z letních olympijských her v Tokiu v roce 2020.

Rozhodnutí o jeho vyloučení je velmi krátkozraké, protože zavedení amerického fotbalu jako olympijského sportu by ho nejen uvedlo na mezinárodní scénu a dalo mu možnost růstu, ale také by přilákalo na letní olympijské hry obrovské množství fanoušků amerického fotbalu, kteří by je jinak nesledovali. Odhady se různí, ale Super Bowl 50 mezi Denver Broncos a Carolina Panthers sledovalo více než 120 milionů diváků, což není publikum, které by se mělo přehlížet. Mezinárodní olympijský výbor přichází o neuvěřitelnou příležitost rozšířit svůj podíl na trhu a pokrytí. Můžeme si být jisti, že jej uvidí mnohem více diváků než sporty jako kanoistika a synchronizované plavání, které jsou shodou okolností schválenými sporty pro Tokio 2020.

Proč tedy není americký fotbal olympijským sportem?

Olympijské sporty jako lední hokej a basketbal byly vynalezeny v roce 1875, respektive 1891, takže víme, že stáří sportu při tomto rozhodnutí nehraje roli. Sporty jako box a ragby – obecně považované za brutálnější než americký fotbal – se oba objeví i na dalších dvou olympijských hrách, takže bezpečnost zjevně není prvořadým problémem. Možná, že pojmenování, které se tomuto sportu přisuzuje a které ho označuje jako americký fotbal, s sebou nese určitá omezení? Připojení jakékoliv kultury k názvu jakéhokoliv sportu přirozeně vyvolá u fanoušků určité předpojaté pozitivní či negativní stereotypy o zmíněné kultuře. To by se však dalo snadno obejít označením amerického fotbalu jiným názvem, například gridiron, což již udělaly anglofonní kultury, například Velká Británie a Austrálie. Japonsko bude v roce 2020 hostit letní olympijské hry a v mezinárodních soutěžích amerického fotbalu se běžně umisťuje na prvních čtyřech místech, takže poloha zjevně nehraje roli. Možná Mezinárodní olympijský výbor považuje tento sport za neúměrně ovládaný Spojenými státy a dalšími zeměmi, jako jsou Kanada, Mexiko a Japonsko? Totéž lze říci o sportech, jako je baseball, basketbal a softbal, ale všechny tři budou pravděpodobně zařazeny do programu her v Tokiu 2020.

Jaké jsou tedy skutečné důvody pro vyloučení amerického fotbalu z olympijských her? Existuje skutečně jen jeden důvod, který zde dává smysl, a je těžké ho přijmout, protože si za něj můžeme sami:

Jediným důvodem, proč náš skvělý sport nebyl zařazen na olympijské hry, je nedostatečná vize a směřování Mezinárodní federace amerického fotbalu (IFAF).

IFAF, protějšek amerického fotbalu k FIFA, se ve skutečnosti FIFA v žádném případě nevyrovná. Drtivá většina hráčů, trenérů a fanoušků amerického fotbalu na celém světě nemá ani ponětí o tom, kdo v současné době IFAF řídí a jaké jsou vlastně cíle výboru. Jedná se především o amatérskou, dobrovolnickou federaci bez placeného komisaře na plný úvazek. IFAF má mnohem menší vliv a moc než Národní fotbalová liga, která pro začátek IFAF v žádném případě plně nepodpořila. NFL prakticky vůbec nepodporuje hlavní turnaj IFAF – mistrovství světa IFAF – a má k tomu dobrý důvod. IFAF nedává najevo, že by vůbec věděla, kdo ji řídí a jakým směrem se ubírá.

V prosinci 2014 například místní organizační výbor mistrovství světa IFAF 2015 ve Stockholmu oznámil, že finanční prostředky, které na tuto akci shromáždil, záhadně zmizely, ve zmizení byla identifikována fiktivní společnost a bylo oznámeno, že prezident IFAF a Švédské federace amerického fotbalu (SAFF) odchází ze zdravotních důvodů na delší dovolenou. Turnaj byl na poslední chvíli přesunut do Cantonu v Ohiu a počet zúčastněných týmů byl snížen z 12 na 7. Odtud však věci nabraly ještě bizarnější směr. IFAF v dubnu 2015 oznámila rezignaci komisaře, aby následující den získal kontrolu nad webovými stránkami IFAF, oznámení smazal a prohlásil, že se stal obětí státního převratu. Shodou okolností se to vše odehrálo ve stejné době, kdy se americký fotbal ucházel o nominaci na zařazení mezi olympijské sporty. Není jasné, kdo nakonec tuto formální nabídku Mezinárodnímu olympijskému výboru zastupoval, ale zdravý rozum vám může napovědět jen to, že situace před rozhodnutím byla velmi nestabilní.

Abychom byli spravedliví, existuje několik členů výboru IFAF, kteří pozitivně přispěli k rozvoji tohoto sportu a zaslouží si za své úsilí pochvalu, ale nestačilo to. Směr byl příliš rozředěný, příliš nekonzistentní a příliš bouřlivý na to, aby jej organizace jako MOV nebo NFL někdy braly vážně. IFAF dosud nevypracovala žádný pozorovatelný plán a neprokázala, že by dokázala shromáždit konsenzuální podporu svých členských zemí.

Proto Růst hry vůbec vznikl – aby zaplnil mezeru ve vývoji, kterou uvolnila IFAF a naši faktičtí vůdci. Jen v Evropě hraje americký fotbal ve 41 různých zemích více než 1 500 dospělých týmů a tento sport bude i nadále růst a vzkvétat, ať už pod vedením IFAF, nebo bez něj.

Při chaosu v IFAF a často zkorumpované FIFA se nabízí otázka:

Pokud se IFAF nedá nějak dohromady nebo se místo ní neobjeví něco jiného, zůstane zařazení na olympijské hry v nedohlednu.

Přesto je díky ohromujícímu ohlasu na knihu The Growth of a Game snadné být ohledně budoucnosti amerického fotbalu optimistou. Tento sport je na pokraji velikosti a potřebuje jen ten malý impuls navíc, aby byl identifikován v hlavním proudu většiny evropských zemí. Dosáhneme toho a díky našemu dalšímu úsilí se brzy dočkáme dne, kdy se americkému fotbalu dostane plného uznání, které si zaslouží.

Pokračujme společně vpřed.

.