Protizánětlivé účinky prostaglandinů | Journal of Investigative Medicine

Abstract

Prostaglandiny (PG) jsou dlouhodobě považovány za prozánětlivé molekuly, mají však také protizánětlivé účinky. Zdá se, že jak prostaglandin D2 (PGD2), tak jeho konečný produkt dehydratace 15-deoxy-Δ12,14-prostaglandin J2 (15d-PGJ2) hrají důležitou roli v regulaci zánětu, a to jak prostřednictvím mechanismů závislých na receptorech (receptory DP1 a DP2), tak i nezávislých na receptorech. Intracelulární účinky PGD2 a 15d-PGJ2, které mohou potlačovat zánět, zahrnují inhibici jaderného faktoru-κB (NF-κB) několika mechanismy (inhibice IκB kinázy a blokáda jaderné vazby NF-κB) a aktivaci peroxizomového proliferátorem aktivovaného receptoru-γ (PPAR-γ). Prostaglandin F2α (PGF2α) může mít také významné protizánětlivé účinky, i když současné údaje jsou omezené. Na zvířecích modelech exprese syntetáz PGD i PGF během akutního zánětu klesá, aby opět stoupla během fáze řešení, což naznačuje jejich možnou roli při řešení zánětu. Prostaglandin E2 (PGE2), klasický model prozánětlivého lipidového mediátoru, má také protizánětlivé účinky, které jsou silné a závislé na kontextu. Hromadící se údaje tedy naznačují, že PG se podílejí nejen na iniciaci, ale mohou také aktivně přispívat k řešení zánětu. Klasické inhibitory syntézy PG, jako jsou neselektivní a selektivní inhibitory cyklooxygenázy-2 (COX-2) (nesteroidní protizánětlivé léky), mohou totiž ve skutečnosti prodlužovat zánět, pokud jsou podávány ve fázi řešení. Tyto účinky mohou regulovat nejen tkáňový zánět, ale také cévní onemocnění, což možná vrhá světlo na kontroverze kolem užívání nesteroidních protizánětlivých léků a jeho vztahu k infarktu myokardu. V tomto přehledu shrnujeme současné poznatky o PG jako dichotomických molekulách v zánětlivém procesu

.