Reddit – Rozchody – Jak zvládnout přátelský rozchod?

Ahoj. Ex (24f) mě v prosinci taky opustila (25m). Odešla kvůli vnitřnímu konfliktu, který cítí ohledně sebe a svého životního směřování. Říká, že viděla dvě budoucnosti, jednu se mnou a druhou, kde je sama a může žít samostatně. Říká, že to vůči nám není fér, když ji pořád volají do budoucnosti, kde se může rozvíjet sama, tak si vybrala tu a odešla ode mě. Říká, že mě stále miluje, záleží jí na mně a budu jí strašně chybět… Ale chce růst a rozvíjet se taková, jaká je. O ruku mě požádala už v dubnu, takže to pro mě byl naprostý šok… Ani nás nenechala se o tom bavit.. Prostě se rychle rozhodla a řekla mi to po telefonu. Od toho telefonátu jsem ji viděl jednou, abych v podstatě získal odpovědi, nějaké uzavření a zjistil, co se stalo. Byl jsem zraněný a zmatený a ona se zdála být přesvědčena o tomto rozhodnutí a řekla vše, co bude následovat naději, že by to mohlo někdy fungovat. Políbila mě na rozloučenou a řekla mi, že doufá, že se naše cesty znovu zkříží.

Bum. Svět se roztříštil. Co mám vůbec dělat?

Ok, takže to je taková super shrnutá verze toho, čím procházím. Už je to skoro měsíc a já respektuju prostor, který chce, a nekontaktoval jsem ji od té doby, co jsme se seznámili.

Jde o to, že… V životě musíme být sobečtí v tom, abychom se měli rádi a zlepšovali se. Já to chápu a respektuji. Láska k sobě samému je tak důležitá. Řekl jsem jí, že pokud chce pracovat na tom, aby ze sebe udělala to nejlepší, čím může být, a nemůže to dělat se mnou ve svém životě… Vím, že jí v tom nemůžu zabránit. I když ji miluju a záleží mi na ní, nechci, aby se trápila nebo se mnou zůstávala, pokud jí to zabrání v růstu. Co mi vadí, je to, jak po dokonalém dvouletém vztahu a zasnoubení, jak mě mohla jen tak opustit po telefonu, aniž by se mnou o tom mluvila. S touhle částí nejsem v pořádku. Kvůli ní jsem se cítil naprosto bezmocný, odmítnutý a zmatený. Její léčení je o něco snazší, když vím, jak se ke mně po tom telefonátu chovala. Nechápejte mě špatně, stále procházím naprostým peklem a všechno v mém životě bylo na poslední měsíc pozastaveno .. Ale uvědomuji si, že dívka, do které jsem byl zamilovaný, se změnila a prostě už mě ve svém životě nechce. Nemůžu jí zabránit v tom, aby se tak rozhodla.

Hodně blábolím.. Omlouvám se. Musíme si uvědomit, že záleží na činech, a oni se každý den probouzejí a rozhodují se, že už s námi nebudou. Na minulosti a vzpomínkách teď nezáleží, je snadné zabývat se dokonalým vztahem nebo všemi dobrými vzpomínkami, ale realita je TEĎ. Přijmout, že vztah skončil, je první krok, který musíme udělat, abychom se posunuli dál. Říkal jsem si, že se od ní nikdy nemůžu hnout dál, zvlášť když mi řekla, že mě pořád miluje. To přece musí něco znamenat, ne?! Myslím, že je přirozené chtít si udržet naději, že to bude zase jako dřív… Ale činy mluví hlasitěji než slova. Nemůžu se držet naděje. Nemůžu se držet jejího „miluji tě“. Protože teď na konci dne jdu spát bez ní.

Pro další život si myslím, že nejlepší je žádný kontakt. Své bývalé jsem řekl, že nemůžu být její kamarád, protože pokud ji stále miluju, nemůžu se spokojit s ničím menším. Jakýkoliv rozhovor nebo posezení bych chtěl vždycky víc. Být zase její kluk. To chci ze všeho nejvíc na světě. Ale… jeden den po druhém. Musíme dělat to, co dělají oni, pracovat na tom, abychom byli těmi nejlepšími lidmi, jakými můžeme být. A v případě tříprocentní šance, že se někdy budou chtít usmířit, budou chtít jen to nejlepší z nás.

S vašimi slovy souzním a přišla mi podobná tomu, co prožívám, doufám, že jsem se příliš nerozplývala a neodbočila od tématu. Můžeme to přežít. Rosteme z utrpení a to nás nutí ptát se, co chceme pro sebe, a ne co chceme dělat pro někoho jiného. Je mi líto toho, co prožíváte, přesto to zvládneme. Jak přežívám každý den, doufám, že „já“ budu brzy v pořádku, ne že budeme brzy spolu. Protože tahle zkušenost pro mě byla takovým překvapením a šokem, stále bojuju s tím, abych se smířil s tím, že vztah skončil a holka, kterou miluju, se změnila. Jakmile přijetí přijde, budu moci začít jít dál. Musíme to brát stejně, jako kdyby to ukončili za hrozných podmínek. Nakonec se stejně musíme uzdravit a jít dál… ať už to vypadá jakkoli, vím, že odpovědi nám dá čas.

Přeji ti, ať se ti daří, a kdyby sis někdy potřeboval popovídat, jsem tu pro tebe.