Refworld | Libanon: (2011-prosinec 2013)

Zdroje uvádějí, že ovládnutí západního Bejrútu Hizballáhem bylo „dočasné“ (Middle East Policy Council 2008; Guzansky a Berti 2012, 6). Human Rights Watch dodává, že v roce 2008 Hizballáh, Amal a Syrská sociální nacionalistická strana „používaly v hustě obydlených oblastech Bejrútu ruční zbraně a granátomety (RPG, často označované jako B7). Při těchto útocích bylo zabito a zraněno mnoho civilistů“ (18. května 2008).

4. Činnost

Podle profesora má hnutí Amal, stejně jako všechna ostatní politická hnutí v Libanonu, ozbrojené křídlo (profesor 6. prosince 2013). Profesor dodal, že ozbrojené křídlo „není vidět neustále, ale v různých okamžicích se objevuje v ulicích (naposledy na jaře 2008)“ (ibid.). Podle Politické příručky světa“ byl Amal v posledních letech z velké části odzbrojen, protože Hizballáh se stal hlavní vojenskou opozicí izraelských sil v jižním Libanonu“ (2013). Stejně tak hostující lektor uvedl, že

Amal, stejně jako další podobné skupiny, v 90. letech 20. století do značné míry zredukoval svou vojenskou infrastrukturu a ponechal si pouze menší počet bojovníků s omezenou náplní práce; například střežení prostorů hnutí a jejich perimetru, poskytování bezpečnostních služeb vlastním starším členům, bezpečnostní koordinace (na úrovni čtvrtí) s Hizballáhem, libanonskými ozbrojenými silami, silami vnitřní bezpečnosti nebo jinými subjekty atd. Ačkoli Hizballáhu plně nedůvěřují, je známo, že někteří příslušníci Amalu shromažďují a předávají Hizballáhu zpravodajské informace o svém okolí. Ve větším vojenském měřítku si primární rozhodnutí podnikat vojenské aktivity proti Izraeli (oficiální důvod, proč Amal, Hizballáh a další skupiny používají k udržení svých ozbrojených skupin po roce 1990) od 90. let 20. století monopolizuje Hizballáh. Proto Amal v letech 2010-2013 nepodnikl samostatně žádnou vojenskou kampaň, aktivitu. Ozbrojení členové Amalu jsou udržováni a působí jako záložní regiment ultraorganizované milice Hizballáhu. Existence nadbytečné skupiny ozbrojenců však otevřela chuť dalších aktérů využít je „podle potřeby“. Tím členové Amalu nepůsobí jménem samotného Amalu, ale jako žoldáci, mimo jiné včetně syrské rozvědky, skupin organizovaného zločinu atd. (13. prosince 2013)

Mezi zdroji, které Ředitelství pro výzkum konzultovalo, se v časové tísni této odpovědi nepodařilo nalézt potvrzující informace. Bertelsmann Stiftung’s Transformation Index (BTI) z roku 2012, globální hodnocení transformačních procesů, uvádí, že Hizballáh a Amal „udržují stálé vojenské síly ‚bojovníků odporu‘, nad nimiž centrální vláda nemá žádnou kontrolu“ (2012, 5).

Zpráva s názvem Arbitrary Detention and Torture: The Bitter Reality of Lebanon, která vychází ze studie provedené v letech 2008-2009 čtyřmi nevládními organizacemi: libanonské Centrum pro lidská práva (CLDH), Koordinační výbor organizací pro dobrovolnickou službu (COSV), KAFA (Dost) násilí a vykořisťování, Stálé mírové hnutí (PPM), uvádí, že

v průběhu této studie si téměř všichni zadržení zatčení pro podezření ze spolupráce s Izraelem stěžovali na mučení, a to bez ohledu na výslechové služby. V některých případech se na zatýkání podílejí milice Amal a Hizballáh, které praktikují mučení svých „zadržených“, aniž by pro jejich zadržení existoval zákonný důvod, před jejich předáním pověřeným libanonským službám. (CLDH leden 2011, 25)

Ve zprávě se dodává, že je „nemožné účinně posoudit rozšířenost obvinění z mučení páchaného milicemi Amal a Hizballáh, které zatýkají a vyslýchají podezřelé osoby – přinejmenším v některých případech – před jejich předáním příslušným bezpečnostním službám“ (tamtéž), 29).

Zdroje uvádějí, že hnutí Amal podalo na CLDH trestní oznámení za to, že informovalo o mučení zadržených osob osobami napojenými na Amal (AI 2012; Human Rights Watch Jan. 2012, 2). V březnu 2011 zahájil generální prokurátor trestní vyšetřování organizace (ibid.; AI 2012). Dne 12. října 2011 OMCT uvedl, že dva představitelé CLDH čelí „pokračujícímu soudnímu pronásledování“.

Zprávy USA o dodržování lidských práv v jednotlivých zemích za rok 2011 uvádějí, že dne 15. prosince 2011,

se hádka mezi dvěma osobami vyvinula v ozbrojený střet mezi členy šíitského hnutí Amal a prosyrské sunnitské skupiny Ahbash v Bourj Abi Haidar v Bejrútu, při kterém byli tři lidé zabiti a 11 zraněno. Libanonské ozbrojené síly (LAF) zasáhly, aby střet zklidnily. (24. května 2012, 2)

Mezi zdroji, které Ředitelství pro výzkum konzultovalo, se v časové tísni této reakce nepodařilo najít potvrzující informace.

Mediální zdroje informují o střetech mezi hnutím Amal a Palestinci ve čtvrti Farhat (MTV Libanon 30. května 2013; The Daily Star 30. května 2013), která se podle Daily Star nachází na jižním předměstí Bejrútu (tamtéž). Daily Star uvádí, že došlo k „rozsáhlé přestřelce“ a byly použity ruční granáty (ibid.). Daily Star dodává, že představitelé hnutí Amal popírají, že by se na incidentu podíleli (tamtéž).

4.1 Používání kontrolních stanovišť a zátarasů v Bejrútu

Profesorka uvedla, že hnutí Amal mělo v minulosti kontrolní stanoviště, ale pokud je jí známo, v současné době nemá v Libanonu stálá kontrolní stanoviště kromě několika ve Verdúnu poblíž Berriho paláce (profesorka 6. prosince 2013). Dodala však, že „v době bombardování auty nebo nepokojů“ hnutí Amal „zřizuje kontrolní stanoviště v blízkosti ‚svých‘ čtvrtí“ (6. 12. 2013). Dne 24. června 2013 informovala Al-Džazíra o 15 mrtvých, kteří zemřeli v důsledku střetů v Sidonu mezi vládními jednotkami a stoupenci sunnitského šejka, který je odpůrcem Hizballáhu. Al-Džazíra dodala, že „byly postaveny hekpostany, některé hnutím Amal …, aby zabránily lidem projít Sidonem – vracely lidi zpět“ (13. prosince 2013). Hostující lektor uvedl, že hnutí

Amal samo o sobě neprovádí vojenské aktivity. Přítomnost členů hnutí Amal na kontrolních stanovištích je sice vzácná, ale omezuje se na sekundární roli na kontrolních stanovištích spravovaných jinou stranou. Taková kontrolní stanoviště – pokud jsou vůbec zřízena – se mohou nacházet v šíitských oblastech, ale nikdy ve smíšených nebo jiných nešíitských oblastech. (13. 12. 2013)

Dne 19. srpna 2013 libanonské noviny Daily Star uvedly, že Hizballáh zřídil kontrolní stanoviště a kontroloval automobily vjíždějící do čtvrtí na jižním předměstí Bejrútu a že „hnutí Amal rovněž zpřísnilo bezpečnostní opatření na jihu Libanonu.“

Podle profesora „všechny milice někdy používají zátarasy, ale jediné stálé zátarasy a/nebo kontrolní stanoviště milicí jsou ty, které patří Hizballáhu (samozřejmě vedle libanonské armády)“ (6. 12. 2013). Hostující lektor uvedl, že „silniční zátarasy se používají k zabezpečení prostor Amalu a rezidencí jejich vysokých představitelů“ (13. prosince 2013).

5. Nábor

Podle profesora hnutí Amal neprovádí „násilný nábor“ (profesor 6. 12. 2013). Profesor uvedl, že Amal často rekrutuje mládež ze šíitského prostředí, „která je většinou sekulární“ a „přitahuje ji Amal“ (tamtéž). Hostující lektor uvedl, že

Po roce 1990 neexistují žádné věrohodné zprávy o tom, že by se Amal uchylovala k násilnému náboru obecně, včetně mládeže. Rozhodně lze s jistotou tvrdit, že v posledních zhruba deseti letech taková praxe neexistuje. Nábor mládeže Amal, který údajně v posledních letech klesá, se děje především prostřednictvím sítě sociálních a vzdělávacích (škol a univerzit) institucí, které plně nebo částečně ovládají, jejich komunitních delegátů nebo prostřednictvím skautské organizace, kterou založili. Právě zde byl Amal nejvíce kritizován: prostřednictvím získávání mladých lidí pro mládežnické/skautské aktivity Amal registruje mladé lidi a postupně je cvičí v některých vojenských dovednostech ještě ve věku do 18 let. Další oblast, kde je Amal silný: vládní instituce. Amal je vlastně jedním z mála hnutí v Libanonu, kterému se podařilo zaplavit členy nebo příznivci nejrůznější vládní instituce. To přispělo k vytvoření široké „sítě Amal“ v téměř každé vládní instituci, která jim pomáhá v dalším získávání členů. Neexistují žádné zprávy nebo informace o odvetných opatřeních vůči lidem, kteří se nechtějí připojit. Taková možnost by mohla existovat u některých starších členů/kader ochotných opustit hnutí (zejména pokud jim byly svěřeny bezpečnostní funkce), ale ne u těch, kteří se odmítají připojit. (13. 12. 2013)

Podle bejrútských novin Al Akhbar hnutí Amal naznačilo, že „probíhá proces prosazování mladší generace aktivistů do vedoucích funkcí“ (Al Akhbar 23. 10. 2013). Al Akhbar uvádí, že mají v plánu „urychleně prosadit mladší členy strany, zejména z univerzit, a obejít tak dosavadní byrokratickou praxi, kdy je nutné odsloužit dlouhé období v nižších řadách organizace, než se vůbec dostanou na střední pozice“ (ibid.). Al Akhbar také uvádí, že Amal bude zřizovat stálou školu pro výcvik nových členů a rozvíjet mládežnické skupiny, jako jsou skauti, aby „zvrátil úbytek členů ve prospěch Hizballáhu v posledních letech“ (ibid.). Mezinárodní krizová skupina uvádí, že „ver time, Amal’s influence among Shiites declined dramatically as Hizbollah’s increased“ (22. listopadu 2012).

6. Vliv Amal mezi šíity dramaticky poklesl, zatímco vliv Hizballáhu vzrostl. Zaměření na jednotlivce

Hostující lektor uvedl, že

možnost, že Amal na někoho zaútočí nebo s ním bude špatně zacházet, je omezena na následující případy:

Osoba je podezřelá z napojení na izraelskou rozvědku, radikální sunnitské hnutí nebo teroristickou skupinu s nepřátelským programem vůči Amalu (nebo jeho spojencům). V takovém případě, pokud by členové Amalu o takové osobě věděli, šli by ji zatknout, na určitou dobu (několik hodin až několik dní) by ji zadrželi a poté předali buď Hizballáhu, nebo zpravodajskému oddělení libanonské armády. Po dobu zadržování v Amalu je velmi pravděpodobné, že s osobou bude špatně zacházeno nebo že bude podrobena mučení, ponižujícímu či jinému nelidskému zacházení.

Osoba je zapojena do osobního konfliktu s vlivným vůdcem/kadrem Amalu: v tomto případě by se jednalo spíše o zastrašování než o skutečné zatčení a zadržení. Doba zadržení by byla několik hodin až několik dní. V tomto případě platí stejná rizika špatného zacházení (viz bod a).

Jeden nebo více členů Amalu působí jako žoldáci organizované zločinecké skupiny. To znamená, že situace již není politicky odůvodněným zadržením, ale blíží se běžnému únosu, při němž se požaduje výkupné nebo jiné požadavky. Doba a podmínky zadržování v tomto případě závisí na vůli „klienta“ a také na průběhu vyjednávání mezi klientem a rodinou rukojmího.

Ještě jedna poznámka k tomuto tématu: mezi hnutím Amal a většinou palestinských ozbrojených skupin, zejména těch, které sídlí v Tyru, Sidonu a Bejrútu, docházelo v minulosti ke konfliktům. To činí Palestince, ať už spadají do jedné z výše popsaných tří kategorií, nebo ne, zranitelnějšími vůči obtěžování ze strany členů hnutí Amal, zejména v oblastech, kde si hnutí Amal udržuje určitý vliv (13. prosince 2013).

Profesor podobně uvedl, že hnutí Amal má „historii špatného zacházení s Palestinci“ (6. prosince 2013). 2013).

7. Obvinění z beztrestnosti

Mezinárodní krizová skupina uvádí, že podle dvou novin Al-Akhbar a As-Safir panuje „pocit, že osoby úzce spojené s Hizballáhem a Amalem jsou mimo dosah zákona, neodpovědné a imunní vůči trestu“ (22. 11. 2012, 26). Mezinárodní krizová skupina 22. listopadu 2012 uvedla, že „vojenský tribunál, generální tajemník, bezpečnostní oddělení letiště i několik kritických armádních pozic v současnosti vedou osoby s úzkými vazbami na Hizballáh nebo jeho spojence“ (11). Podle Evropské rady pro zahraniční vztahy, celoevropského think-tanku, řekl salafistický vůdce z jižního města Sidon, „který odsuzuje Hizballáh“, že Hizballáh a Amal „kontrolují stát, dávají svým lidem práci, zatímco naši jsou bez práce, a útočí na nás na všech frontách, zatímco vláda nic nedělá“ (září 2012, 4, 12). Potvrzující informace se nepodařilo najít mezi zdroji, které Ředitelství pro výzkum konzultovalo v rámci časových omezení této odpovědi.

Tato odpověď byla vypracována po prozkoumání veřejně dostupných informací, které má Ředitelství pro výzkum v současné době k dispozici v rámci časových omezení. Tato odpověď není a ani si neklade za cíl být rozhodující, pokud jde o oprávněnost jakéhokoli konkrétního nároku na ochranu uprchlíků. Níže naleznete seznam zdrojů, které byly konzultovány při zkoumání této žádosti o informace.

Al Akhbar. 23. října 2013. Amal Khalil. „Libanon: Berri vyzývá ke změně v Amalu“.

Al Jazeera. 24. června 2013. „V Libanonu zuří smrtící boje“.

Amnesty International (AI). 4. srpna 2011. „Libanon: Přestaňte pronásledovat lidskoprávního aktivistu za dokumentování mučení“.

Bertelsmann Stiftung. 2012. „Libanon Country Report“ (Zpráva o Libanonu). Bertelsmann Stiftung’s Transformation Index.

Zdroje pro usmíření. 2012. „Smíření, reformy a odolnost: Pozitivní mír pro Libanon.“ Souhlas: Mezinárodní přehled mírových iniciativ. Vydání 24.

_____. N.d. „O nás“.

The Daily Star. 19. srpna 2013. Youssef Diab a Mohammed Zaatari. „Bezpečnostní síly identifikovaly další podezřelé z bombového útoku“. (Factiva)

_____. 30. května 2013. „Napětí svírá předměstí po přestřelce v Bejrútu“.

Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR). Září 2012. Julien Barnes-Dacey. Libanon: Containing Spillover from Syria (Zadržování přelévání ze Sýrie).

Human Rights Watch. Leden 2012. „Libanon.“ Zpráva o světě 2013.

_____. Leden 2009. „Libanon.“ Zpráva o světě 2009.

_____. 18. května 2008. „Libanon: Politické rozhovory v Kataru by měly řešit zneužívání“.

Mezinárodní krizová skupina. 13. května 2013. Příliš blízko pro pohodlí: Syřané v Libanonu.

_____. 22. listopadu 2012. Nejisté vyvažování: Libanon a syrský konflikt.

Nadace Jamestown. 2. listopadu 2012. Nicholas Heras. „Jaká je role Hizballáhu v syrské krizi?“. TerrorismMonitor. Svazek 10, číslo 20.

_____. N.d. „O nás“.

Libanonské centrum pro lidská práva (CLDH), Koordinační výbor organizací pro dobrovolnou službu (COSV), KAFA (Dost) násilí a vykořisťování, Stálé mírové hnutí (PPM). Leden 2011. Svévolné zadržování a mučení: Hořká realita Libanonu.

MTV Libanon. Libanon, 30. května 2013. „Prudké střety mezi hnutím Amal a Palestinci ve čtvrti Farhát v okolí města Sportive“.

Naharnet. 3. srpna 2011. „Střety mezi Hizballáhem a Amalem v Adeissehu vyřešeny“.

_____. N.d. „O Naharnetu“.

Národní konsorcium pro studium terorismu a reakce na terorismus (START). N.d. „Amal.“

Politická příručka světa (PHW). 2013. „Libanon“.

Profesor, Londýnská univerzita. 6. prosince 2013. Korespondence s ředitelstvím pro výzkum.

_____. 24. května 2012. Ministerstvo zahraničních věcí. „Libanon“. Zprávy o dodržování lidských práv v jednotlivých zemích za rok 2011.

Vizitující přednášející, Univerzita svatého Josefa, Bejrút. Ústav pro studium totalitních režimů. 13. prosince 2013. Korespondence zaslaná ředitelství pro výzkum.

Světová organizace proti mučení (OMCT). 12. října 2011. „Libanon: Pokračující soudní šikana dvou zástupců Libanonského centra pro lidská práva“.

Ja Libnan. 9. listopadu 2013. „Dva zranění při střetu Hizballáhu a Amalu v jižním Libanonu“.

Další konzultované zdroje

Ústní zdroje: Pokusy o kontaktování následujících osob a organizací se v rámci časových možností této odpovědi nezdařily: Al Karama; docent dějin Blízkého východu a Středomoří, University of Toronto; docent politologie, University of Toronto; Kanada – velvyslanectví v Libanonu; Carnegie Middle East Center; Centrum pro libanonská studia; Middle East Institute. Následující osoby a organizace nemohly poskytnout informace pro tuto odpověď: Ředitel Issam Fares Institute for Public Policy and International Affairs, American University of Beirut; Human Rights Watch; Libanonské centrum pro lidská práva (CLDH); profesor politologie, American University of Beirut.

Internetové stránky, včetně: Kanada – Public Safety; ecoi.net; Factiva; GlobalSecurity.org; Jane’s Intelligence Review; Libanon – Government of Lebanon, National News Agency; Libanonské centrum pro lidská práva; Minority Rights Group International; Organizace spojených národů – Refworld; Spojené státy americké – Bureau of Counterterrorism.

.