Ron Kovic
Před vyhlášením konce války ve Vietnamu 30. dubna 1975 se Kovic stal jedním z nejznámějších mírových aktivistů mezi vietnamskými veterány a byl 12krát zatčen za politické protesty. Své první mírové demonstrace se zúčastnil krátce po střelbě na Kent State v květnu 1970 a na jaře téhož roku pronesl svůj první projev proti válce na Levittown Memorial High School v Levittownu na Long Islandu ve státě New York. Kovicův projev byl toho dne přerušen bombovou hrozbou a posluchárna byla vyklizena.
Kovic nepřestal mluvit ke studentům ze školní fotbalové tribuny. Poprvé byl zatčen během demonstrace proti vietnamské válce u odvodní komise v kalifornském Orange County na jaře 1971, když odmítl opustit kancelář odvodní komise a vysvětloval jejímu zástupci, že posíláním mladých mužů do Vietnamu je nechtěně „odsuzují k smrti“ nebo k tomu, aby byli stejně jako on zraněni a zmrzačeni ve válce, o níž se domníval, že je „nemorální a nedává smysl“. Bylo mu řečeno, že pokud okamžitě neopustí odvodní komisi, bude zatčen. Kovic odmítl odejít a byl odveden policií.
V roce 1974 vedl Kovic skupinu invalidních veteránů vietnamské války na invalidním vozíku, kteří drželi 17denní hladovku v kanceláři senátora Alana Cranstona v Los Angeles. Veteráni protestovali proti „špatnému zacházení v amerických nemocnicích pro veterány“ a požadovali lepší zacházení s vracejícími se veterány, úplné prošetření všech zařízení Správy veteránů (VA) a osobní setkání s šéfem VA Donaldem E. Johnsonem. Stávka se stále stupňovala, až Johnson nakonec souhlasil, že přiletí z Washingtonu a s veterány se setká. Hladovka byla brzy poté ukončena. O několik měsíců později Johnson rezignoval. Koncem srpna 1974 Kovic odcestoval do Belfastu v Severním Irsku, kde strávil týden v katolické baště „Turf Lodge“ a vedl rozhovory s politickými aktivisty i obyvateli. Na jaře 1975 se Kovic spolu se spisovatelem Richardem Boylem a fotoreportérkou Lorettou Smithovou vydal pokrýt válku v Kambodži pro Pacific News Service.
Kovic byl řečníkem na Národním sjezdu Demokratické strany v roce 1976, kde podpořil nominaci odpůrce odvodů Fritze Efawa na viceprezidenta Spojených států. Časopis Time tuto scénu popsal jako jeden z mála dojemných okamžiků sjezdu a mnoho posluchačů dohnala k slzám. Dne 12. července 1977 byl Kovic spolu se 191 studenty a příznivci zatčen během protestů proti gymnáziu na Kentské státní univerzitě. V roce 1979 pronesl Ron Kovic projev na Národním sjezdu libertariánů, který nominoval Eda Clarka na prezidenta. V roce 1988 byl Kovic delegátem Jesseho Jacksona na Národním sjezdu Demokratické strany v Atlantě ve státě Georgia. V roce 1983 vydal knihu Cesta kolem světa za osm dní, krátký román o veteránovi vietnamské války, který se vsadil, že dokáže obletět zeměkouli za osm dní bez použití letadel. Edmund Cardoni v časopise American Book Review knihu označil za „divoce nápaditou“ a poznamenal, že ve srovnání s románem Narozen 4. července je Cesta kolem světa za osm dní „zjevněji literární v tom, jak vzdává hold transformační síle vypravěčského umění.“
V roce 1990 Kovic zvažoval kandidaturu do Kongresu v Kalifornii proti Robertu Dornanovi. Kovic se nakonec rozhodl nekandidovat.
V letech 1990-1991 se Kovic zúčastnil několika protiválečných demonstrací proti první válce v Perském zálivu, k níž došlo nedlouho po uvedení jeho životopisného filmu v roce 1989. Počátkem května 1999, po americkém bombardování čínského velvyslanectví v jugoslávském Bělehradě, se Kovic setkal s čínským velvyslancem ve Spojených státech Li Čao-singem na čínském velvyslanectví ve Washingtonu, aby vyjádřil soustrast a předal velvyslanci a jeho personálu dva tucty rudých růží. Byl otevřeným kritikem války v Iráku.
Od roku 2000Edit
V listopadu 2003 se Kovic připojil k protestům v Londýně proti návštěvě George W. Bushe. Byl čestným hostem na recepci, kterou na londýnské radnici uspořádal starosta Ken Livingstone. Následující den vedl pochod několika set tisíc demonstrantů na Trafalgarské náměstí, kde se konalo obrovské shromáždění protestující proti návštěvě George W. Bushe a válce v Iráku. V roce 2008 se Kovic zúčastnil Národního sjezdu Demokratické strany v Denveru ve státě Colorado. V neděli 24. srpna 2008, den před zahájením sjezdu, Kovic promluvil a poté vedl tisíce lidí v pochodu proti válce, který zakončil slovy: „Ve městě Denveru nás přivítali doma.“
V novém úvodu ke své knize Narozen 4. července (1976), který napsal v březnu 2005, Kovic uvedl: „Chtěl jsem, aby lidé pochopili. Chtěl jsem se s nimi co nejobnaženěji, nejotevřeněji a nejintimněji podělit o to, čím jsem prošel, co jsem vytrpěl. Chtěl jsem, aby věděli, co to skutečně znamená být ve válce, být postřelený a zraněný, bojovat o život na jednotce intenzivní péče, a ne mýtus, ve který jsme vyrostli. Chtěl jsem, aby lidé věděli o nemocnicích a klystýrech, o tom, proč jsem se stal odpůrcem války, proč jsem se stále více angažoval pro mír a nenásilí. Za protesty proti válce jsem byl dvanáctkrát zmlácen policií a zatčen a mnoho nocí jsem strávil ve vězení na invalidním vozíku. Byl jsem nazýván komunistou a zrádcem jen proto, že jsem se snažil říct pravdu o tom, co se v té válce stalo, ale odmítal jsem se nechat zastrašit.“ V roce 1989, v poslední den natáčení filmu Narozen 4. července, předal Kovic herci Tomu Cruisovi, který ho ve filmu ztvárnil, originál Bronzové hvězdy, kterou obdržel, a vysvětlil Cruisovi, že mu medaili dává jako dárek „za jeho hrdinský výkon“. Časopis Time uvedl, že Oliver Stone řekl: „Dal ji Tomovi za statečnost, za to, že si tím peklem prošel tak, jak to může projít každý člověk, aniž by tam skutečně byl.“
V březnu 2007 se Kovic přihlásil na oddělení Ernesta Borse pro poranění míchy v nemocnici pro veterány v Long Beach v Kalifornii kvůli blíže nespecifikované nemoci.
20. ledna 2008 si Kovic připomněl 40. výročí, kdy byl ve vietnamské válce postřelen a ochrnul. Kovic v březnu 2005 prohlásil: „Ta jizva tam bude vždycky, jako živá připomínka té války, ale teď se z ní stalo také něco krásného, něco víry, naděje a lásky. Dostal jsem příležitost přejít přes tu temnou noc duše na nový břeh, získat pochopení, poznání a zcela jiný pohled. Nyní věřím, že jsem trpěl z nějakého důvodu, a v mnoha ohledech jsem tento důvod našel ve svém odhodlání k míru a nenásilí. Můj život byl převlečeným požehnáním, a to i přes bolest a velké obtíže, které mi stále přináší mé fyzické postižení. Je požehnáním, že mohu mluvit jménem míru, že mohu oslovit takové množství lidí.“
8. dubna 2009 se Kovic připojil k britskému poslanci Georgi Gallowayovi a založil Viva Palestina USA, americkou pobočku organizace Viva Palestina. Kovic plánoval společně s Gallowayem vést na začátku července 2009 konvoj s humanitární pomocí do pásma Gazy. Dne 6. prosince 2009 Kovic vystoupil s projevem na počest Bruce Springsteena na 32. ročníku Kennedy Center Honors ve Washingtonu, D.C. Dne 22. prosince 2009 Kovic, Oliver Stone a jejich přátelé oslavili 20. výročí natočení filmu Narozen 4. července na slavnostní večeři v kalifornském Torrance. V dubnu 2010 Kovic odcestoval do italského Říma jako člen Rady pro důstojnost, odpuštění a smíření. Ve dnech 19.-26. dubna se zúčastnil setkání na římské radnici s dalšími mezinárodními mírovými aktivisty, diplomaty a akademiky, aby diskutovali o potřebě řešení konfliktů a jiných mírumilovnějších, nenásilných alternativách k válce jako způsobu řešení mnoha světových konfliktů. Dne 21. dubna 2010 promluvil o své cestě od války k míru, odpuštění a usmíření před římským starostou Giannim Alemannem a dalšími občanskými představiteli u římského oltáře Ara Pacis (Augustův oltář míru).
Dne 4. července 2016 vydalo nakladatelství Akashic Books jubilejní 40. vydání knihy Born on the Fourth of July (Narozen 4. července) s předmluvou Bruce Springsteena, a to v souvislosti s Kovicovou poslední knihou Hurricane Street. Publishers Weekly ji označil za Top 10 pro jaro 2016 a uvedl, že Kovic „píše vášnivé a aktuální memoáry o americkém veteránském hnutí z roku 1974, které dnes zasáhnou veterány a jejich rodiny.“
Navzdory fatalismu svého tvůrce zanechala kniha Narozen 4. července vlny. Stone vyjádřil Kovicovi velký obdiv, chválil ho za to, že dosáhl změn v amerických nemocnicích VA a aktivně protestoval proti oběma válkám v Zálivu. „Je to jeden z nejsilnějších mužů, které jsem kdy v životě potkal,“ řekl Stone. „Nechápu, jak je schopen procházet tím, co každý den dělá.“ Kniha Narozen 4. července získala nominaci na Národní knižní cenu. Profesorka literatury Purchase College, SUNY Elise Lemire prohlásila, že Kovicova kniha Narozen 4. července „stojí vedle Hemingwayova Sbohem zbrani jako dvě největší díla protiválečné literatury naší země.“
Kovic žije v Redondo Beach v Kalifornii, kde píše, maluje, hraje na klavír a zahradničí. Nikdy se neoženil, i když měl vztah s Connie Panzarino (autorkou knihy Já v zrcadle).
Ještě nikdy nebyl ženatý.