Rozhovor s Amy Fallasovou: Philanthropic Solidarities

Jak jste začínala ve svém oboru? Co vás přivedlo k tématu vašeho výzkumu?

Kdysi mi někdo řekl, že disertační práce je jedním z nejvíce autobiografických žánrů psaní. Ačkoli do fáze psaní doktorátu mám ještě daleko, důvod, proč jsem se rozhodl pro výzkum a studium historie, je do značné míry spojen s mou osobní a intelektuální cestou. Ačkoli jsem se studiem Blízkého východu začal zabývat už na bakalářském stupni jako student politologie, teprve když jsem se v poledních letech 2010-2011 přestěhoval do Káhiry, začal jsem se potýkat s metodologickými otázkami a klást si otázky, proč mě tento region a jeho obyvatelé zajímají. Je něco, co vás změní, když si musíte koupit kredit do telefonu v místním kushku (budce), hádat se s taxikářem o jízdné bidun (bez) taxametru a vymýšlet, jak obejít bdělé oko bawaba (vrátného).

Pak samozřejmě v lednu 2011 přišla revoluce a ta všechno změnila – v euforii povstání, komunitách vytvořených na náměstí a kamarádství mezi přáteli a sousedy bylo něco, co mě přitahovalo k rozmanitosti vyprávění, která se v tu chvíli šířila. Když člověk slyšel protestní písně a viděl nápisy v ulicích a podíval se, jak se proměnil veřejný prostor, bylo zřejmé, že archiv je všude a jeho média jsou různorodá. Takže nakonec mě k historii přitahovalo prožívání histor(i)e v procesu vzniku a přemýšlení o tom, co o těchto okamžicích napíší budoucí historici.“

Možná ještě podivnější otázka zní, jak se dcera evangelických středoamerických přistěhovalců začala zajímat o koptská studia a egyptské dějiny? I to je do značné míry osobní záležitost. V roce 2010 jsem strávila hodně času výukou v koptské Káhiře a seznamovala se s křesťanskou tradicí značně odlišnou od mé vlastní. Získal jsem mnoho přátel, kteří mě trpělivě a ochotně seznamovali s různými aspekty koptské pravoslavné praxe, zatímco jsem nadále navštěvoval evangelický kostel v centru Káhiry. O několik let později, když jsem začal studovat magisterské studium na Yaleově univerzitě, jsem se začal zajímat o to, jak se v Egyptě vyvíjely evangelikální způsoby religiozity, což mě nevyhnutelně přivedlo k angloamerickým protestantským misijním zdrojům. Četba prací Heather Sharkeyové, Febe Armaniosové, Paula Sedry a Beth Baronové mě podnítila ke kritickému přemýšlení o systémech a mocenských vztazích, které umožnily misionářským podnikům zakořenit po celém Egyptě, a o jejich interakci s již existujícími náboženskými komunitami.

Přibližně v této době jsem se setkal s Michaelem Akladiosem na MESA, kde mě povzbudil, abych se přihlásil na druhou konferenci CCHP. Ačkoli jsem se v té době nevěnoval výhradně koptským dějinám, začal jsem pracovat s arabskými dokumenty koptských organizací, které jsem našel ve svém archivu. Vytvořil jsem si diferencovanější pohled na náboženské propletence v Egyptě devatenáctého a dvacátého století tím, že jsem se soustředil na koptské zkušenosti z těchto setkání. Sledování této papírové stopy mě vedlo k více než šesti různým archivním cestám do Káhiry v letech 2016-2020 a s podporou úžasné kohorty kolegů, jako je Michael, nyní píšu disertační práci o vývoji charity v moderním Egyptě, o tom, jak Koptové figurovali v těchto filantropických podnicích a jak to souvisí s nadnárodními vazbami během dvacátého století.

O čem je vaše disertační práce? Jaký je její širší význam?

Můj projekt se zabývá vývojem charity v Egyptě v devatenáctém a dvacátém století. Omezené finanční možnosti chedivského státu zajistit sociální péči po egyptské dluhové krizi (1876) a britské okupaci (1882) vytvořily katalyzátor pro egyptské prominenty, kteří začali rozvíjet laické filantropické instituce. Sleduji tyto laické reakce na hospodářské, politické a sociální rozvraty tohoto období. Můj předběžný výzkum naznačuje, že ústřední roli při vzniku těchto institucí hráli koptové, kteří v těchto snahách dokonce spolupracovali s muslimy.

Při úvahách o rozsahu sociální pomoci v moderním Egyptě se také ptám: jak tento vývoj reagoval na sociální nerovnost v koloniálním období? Vyžadovaly tyto projekty spolčení s cizími vlivy nebo vzdor vůči nim? Co nám tyto projekty mohou říci o proměnách napříč kategoriemi rasy, pohlaví a třídy? V souvislosti s mezináboženskými vztahy, jak mezikonfesní charakter těchto projektů narušuje to, co víme o sektářství v Egyptě v tomto období?

Zkoumám toto mezináboženské divadlo charitativních sdružení jako paralelní prostor mezikonfesní spolupráce v období, které bylo také svědkem sektářského konfliktu. Tyto dva jevy nevnímám jako oddělené, ale jako jevy probíhající současně na pozadí hlubokých proměn v Egyptě i mimo něj. Ve skutečnosti se významný aspekt mé práce zabývá neoddělitelným nadnárodním kontextem těchto charitativních událostí.

Jsem ovlivněn současným „nadnárodním“ obratem ve vědě? Rád bych se domníval, že mé prameny svědčí o mnohočetné lokalizaci těchto filantropických iniciativ a vypovídají o širším příběhu o tocích kapitálu, sítích tisku, mobilitě náboženských idejí, pojetí veřejného náboje a machinacích impéria. Je to příběh o Koptech? Moderní Egypt? Blízký východ? Metropole? Američtí misionáři? Doufám, že moje disertační práce může být v rozhovoru se všemi těmito oblastmi tím, že umístí Egypt jako fyzický i konceptuální opěrný bod pro pochopení širších změn devatenáctého a dvacátého století.

Při přemýšlení o své pozici, jak definujete svůj vztah k populacím, které studujete, a jakou odpovědnost máte za sdílení jejich příběhů?

Po ukončení studia jsem čtyři roky pracovala ve veřejných historických institucích, archivech a muzeích. Velkou část své profesní kariéry jsem na těchto pozicích strávil přemýšlením o vztahu mezi historickou interpretací a odpovědností – o kom mluvíme? Které příběhy vyprávíme a které vynecháváme? Zapojujeme dotyčné komunity a soustředíme se na jejich zkušenosti? Když jsem se tedy rozhodl pro akademickou kariéru, byly tyto otázky v popředí mé pozornosti, protože se v konečném důsledku jedná o etické otázky stejně jako o metodologické a teoretické úvahy.

Jako člověk, který nebyl vychován v náboženské tradici nebo komunitách, které studuji, velmi svědomitě dbám na to, jak vedu svůj výzkum. Jsem si vědom toho, že jako někdo, kdo je držitelem modrého pasu, cestuje bez omezení kladených na osoby různých národností a může se pohybovat v prostorách jiných zemí omezených pro místní obyvatele na základě rasy, náboženství nebo pohlaví, mám mnoho privilegií. Proto věřím, že je důležité aktivně komunikovat s komunitami, které zkoumáme, uvědomovat si, co děláme se svěřenými informacemi, investovat zpět do populací, s nimiž spoluvytváříme znalosti, A podporovat vědce z regionů, které zkoumáme.

Jako Latinoameričanka, která je součástí diasporické komunity formované podobnými zkušenostmi protagonistů mého výzkumu – jako je role misionářů, dosah impéria, autoritářská vláda a zneužívání nacionalismu – cítím také odpovědnost vůči sobě a své komunitě, abych tyto souvislosti vyvodila a tyto příběhy vyprávěla. V rámci mé vlastní středoamerické komunity mnohé z těchto faktorů přispívají k umlčování a marginalizaci komunitních vyprávění a zkušeností. Uvědomění si, že podobné mocenské vztahy přispěly k této marginalizaci jak na Blízkém východě, tak v Latinské Americe, mě motivuje k tomu, abych svým výzkumem tato historická zamlčování zpochybňoval.

Další nepostradatelný způsob, jak mohu věrně provádět svůj výzkum, je zásluha komunity mladších vědců, kteří na tomto tématu pracují – jsou ztělesněním kolegiality. Mám na mysli to, že jsme tady v archivech opravdu společně, organizujeme panely, společně se účastníme konferencí, společně píšeme články a klademe si obtížné otázky týkající se našeho výzkumu i sebe navzájem. Nebyl bych tam, kde jsem, bez podpory a povzbuzování svých kolegů (a nejbližších přátel), kteří se zabývají koptskými studiemi.

Jaký vliv bychom podle vás měli mít jako vědci ve stále xenofobnějším a nacionalističtějším globálním klimatu? Hrají současné geopolitické debaty nějakou roli ve vaší diskusi o koptské populaci?“

V roce 2017 jsem měl televizní přednášku o reakci Connecticutu na humanitární krizi, které čelili Arméni, Syřané a Řekové na Blízkém východě během první světové války a po ní. V té době jsem byl členem správní rady skupiny pro přesídlování uprchlíků a dokončoval jsem projekt o přínosu libanonských a syrských migrantů v CT k válečnému úsilí během první světové války. Tuto přednášku jsem měl v době, kdy přesídlovací agentury po celém státě od roku 2015 usilovně pracovaly na přesídlení syrských uprchlíků. Bylo to také několik měsíců poté, co americký prezident Trump podepsal protiuprchlické a protiimigrační exekutivní příkazy, které Syřanům, kromě jiných státních příslušníků, bránily ve vstupu do země. Jako vědec jsem cítil povinnost zapojit svůj výzkum do širší veřejné diskuse o migrační politice. Ačkoli jsem se v té době věnoval různým formám aktivismu, rozvíjel jsem také akademickou práci, která by mohla historizovat a poskytnout vhled do důležité současné problematiky.

Od té doby se mé výzkumné zájmy změnily, ale můj přístup k současným otázkám a geopolitickým debatám zůstává stejný. Jako postgraduální studenti směřujeme svůj čas, zdroje a intelektuální mentoring k tomu, abychom si kladli hluboké otázky a zkoumali základní předpoklady pomocí dat získaných prostřednictvím příslušných metodologií. Jsme v jedinečné pozici, kdy můžeme bohatě přispět k rozhovorům o aktuálních otázkách mimo naše akademické prostředí. Jedním z kanálů, který mi účinně zprostředkovává relevanci mého výzkumu a přispívá k zapojení mé akademické specializace do aktuálního dění, je psaní pro časopisy, noviny a online blogy. Ne všichni z nás jsou v takové pozici, a proto beru tyto příležitosti k psaní velmi vážně a snad se mu věnuji pravidelněji, abych kritizoval systémy, které mým kolegům a spolubesedníkům brání v uplatňování jejich občanských svobod.

Vzhledem ke stavu blízkovýchodních studií obecně a výzkumu Egypta a koptských komunit konkrétně, jaká témata a problémy byste rád viděl zpracované?

Jednou z nejzajímavějších věcí na studiu moderních koptských dějin je to, že o nich ještě nebylo tolik napsáno. Co víme o třídní formaci a jejím vlivu na vzestup laického aktivismu v devatenáctém a dvacátém století? Jak se tyto zkušenosti liší v závislosti na regionu – liší se „koptská zkušenost“ v Asjútu a v Káhiře? Souvisí tato regionální dynamika s širšími změnami v průběhu času v moderním Egyptě a na Blízkém východě? Jak se s těmito různorodými změnami prolíná gender?“

Tyto otázky nás nutí uvědomit si, že výzkum moderních koptských dějin nám nevypovídá pouze o daných komunitách, ale také o širších místních, národních a nadnárodních souvislostech na moderním Blízkém východě. Všechny tyto otázky jsou jádrem mé vlastní práce, ale i práce mých kolegů – jsem nadšený z toho, kde budeme za pět až deset let s novými pracemi, které se budou vyjadřovat k těmto otázkám s využitím inovativních metodologií a v rozhovoru s komunitami, které studujeme.

Pokud jde o to, kam se obor ubírá – vidím jak metodologický, tak koncepční posun. Prvním, který je v současné době zcela zřejmý, je rostoucí obtížnost provádění výzkumu na Blízkém východě. I v případech, kdy je možné výzkum provádět, existují omezení, pokud jde o přístup ke zdrojům, setkávání se s respondenty a cestování za účelem sběru dat. Myslím, že to pro nás představuje příležitost být kreativní v tom, jak vytvářet naše projekty a kde hledat informace. Zdůrazňuje to také osobní aspekt naší práce, protože každý z nás se vydává na tato rozhodnutí a cesty, které zásadně formují výsledek našeho výzkumu. Pro mě to znamená chodit pro informace do menších knihoven a archivů a trávit čas učením se od knihovníků, kněží, vrátných a dalších lidí, které v těchto prostorách potkávám.

Druhou oblastí je zapojení kritických a intersekcionálních přístupů. V současné době pracuji na kapitole disertační práce, která se zabývá průnikem rasy, genderu, impéria a náboženství prostřednictvím zkušeností Esther Fahmy Wissy, významné koptské ženy ve dvacátém století. Jsem toho schopna jen proto, že mnoho mých akademických mentorů se dlouhodobě zabývá otázkami vztahů mezi koloniální medicínou a otroctvím nebo sektářstvím a rasou či životním prostředím a morální ekonomikou.

Plánujete se věnovat akademické kariéře? Jakými tématy a tématy se chcete zabývat ve své budoucí práci?“

Jsem těsně za polovinou druhého ročníku doktorského studia, takže se teď soustředím na to, abych přežila komplexní zkoušky a získala status ABD! Ale mým dlouhodobým cílem by samozřejmě bylo pokračovat v akademické práci. Mým původním důvodem pro studium na vysoké škole byl fakt, že jsem během bakalářského studia byla svědkem nedostatku barevných žen v učitelských funkcích, a to je i nadále základem mé motivace při dalším postupu v mém programu. Byla bych první v rodině, která kdy získala doktorát, a první generací, která studovala na vysoké škole ve Spojených státech. Oběti, které moje rodina přinesla, aby mě v tomto procesu podpořila, mě společně udržují v chodu. Zatímco můj současný výzkum o charitě mi skutečně otevřel cesty k přemýšlení o budoucích projektech, myslím, že se prozatím zaměřím na péči o svůj disertační projekt, protože je stále v počátečním stádiu.

Všem doporučujeme opatrnost, společenský odstup, etiketu kašle a sebeizolaci podle potřeby. CCHP stále hledá lidi, kteří by se podíleli na našich digitálních iniciativách. Pokud byste chtěli projekt podpořit, kontaktujte prosím [email protected].

Amy Fallasová je doktorandkou na katedře historie na UC Santa Barbara. Ve svém výzkumu se zaměřuje na moderní Egypt, náboženské menšiny na Blízkém východě, misie a globální křesťanství a dějiny charity. Její disertační práce zkoumá vývoj charitativních institucí založených na víře v Egyptě v devatenáctém a dvacátém století se zaměřením na koptské společnosti a organizace. V současné době je asistentkou editora časopisu Arab Studies Journal a její práce jsou publikovány v časopisech Yale Journal for International Affairs, Jadaliyya, Tahrir Institute for Middle East Policy, Palestine Square, Sojourners, Religion Dispatches a dalších.