Seděla jsem 7 let ve vězení za vraždu svého syna – ale neudělala jsem to
Byl to nejhorší den v životě Hannah Overtonové. Právě obědvala s Andrewem, čtyřletým chlapcem, kterého její rodina měla v pěstounské péči a plánovala ho adoptovat, když začal zvracet. Stěžoval si, že je mu zima a bolí ho hlava. Zavolala svému manželovi Larrymu do práce, aby se vrátil domů. Poté, co Andrewa vykoupala, se mu začalo přerušovaně a namáhavě dýchat. Hannah, vyškolená zdravotní sestra, rozhodla, že příznaky jsou natolik vážné, že ho manželé odvezli na pohotovost. Myslela si, že ho možná skolila chřipka, a zavolat záchranku a čekat na ni by trvalo déle, než Andrewa odvézt.
Ale při cestě tam, kolem páté hodiny odpoledne, přestal Andrew dýchat. „Stáli jsme na červené a já viděla místo urgentní péče,“ říká Hannah. „Do té doby jsem netušila, že jde o život. Zpanikařila jsem.“
Po kontrole na urgentním příjmu v Corpus Christi byl Andrew převezen do nemocnice. Hannah svého syna objala a řekla mu, že ho miluje. To bylo naposledy, co Andrewa viděla živého.
Ve středu chaosu přijeli detektivové. Hannah odvezli na policejní stanici, kde ji vyslechli ohledně událostí toho dne. Tehdy to ještě nevěděla, ale Hannah – věrná návštěvnice kostela, která nikdy nedostala ani pokutu za rychlou jízdu – byla hlavní podezřelou ze smrti čtyřletého chlapce. O několik měsíců později byla obviněna z vraždy a odsouzena na doživotí nepodmíněně.
„Proč ho neadoptujeme?“
Andrew Burd přišel do domu Overtonových pouhé čtyři měsíce před svou smrtí, ale Hannah snila o velké rodině a adopci dítěte už jako teenagerka. Hannah a Larry se seznámili na střední škole v Corpus Christi v Texasu. Manželé měli čtyři malé děti, když v roce 2006 mluvili s dětmi o tom, že by chtěli adoptovat páté dítě.
Andrew byl dva roky v pěstounské péči a jeho současná pěstounka navštěvovala kostel Overtonových. „Andrew chodil do nedělní školy s našimi dcerami Isabel a Alisií a každý týden se modlil za rodinu navždy,“ říká Hannah, drobná, jemně mluvící brunetka. „Ally jednoho dne přišla domů a řekla: ‚Andrew chce rodinu navždy. Proč ho neadoptujeme?“
Hannah a Larry se seznámili s modrookým chlapcem a okamžitě si ho zamilovali. „Byl rozkošný – zábavný, roztomilý, pořád chtěl pozornost,“ říká. „Byl tak hladový po lásce, že se přitahoval ke komukoli. Měl skvělou malou osobnost.“
Když se Overtonovi podívali na proces adopce Andrewa, dozvěděli se, že měl problémy v nedělní škole – vyváděl a zlobil tím, že dělal věci, jako například jedl z odpadkového koše. „Opravdu jsme si mysleli, že spousta těchto věcí přestane, jakmile se dostane do bezpečného prostředí,“ říká Hannah, která léta pracovala jako zdravotní sestra s licencí pro děti s postižením. „Jakmile se však nastěhoval, uvědomili jsme si, že má větší speciální potřeby, než nám bylo řečeno. Přesto jsem si myslela, že moje ošetřovatelské zkušenosti mi pomohou vypořádat se s jeho potřebami.“
Overtonovi si ho vzali na povinnou šestiměsíční zkušební dobu, na jejímž konci mohli učinit konečné rozhodnutí, zda v adopci pokračovat, či nikoli. Krátce poté, co se Andrew nastěhoval, Hannah zjistila, že je těhotná. Byla nadšená – splnil se jí její celoživotní sen mít šest dětí.
Opravdu jsme si mysleli, že spousta těch věcí přestane, jakmile se dostane do bezpečného prostředí.
Andrew se dobře sžil s jejich ostatními dětmi a Larrymu a Hannah říkal „tati“ a „mami“. Ale Andrewova neukojitelná chuť k jídlu, která často končila divokými záchvaty vzteku, se stala v Overtonově domácnosti neustálým bojem. Když mu bylo odepřeno jídlo, kálel na podlahu a roznášel ho po stěnách. Vplížil se do kuchyně, aby si vzal jídlo pro sebe ze spíže, a tak mu do ložnice umístili chůvičku, aby na něj dohlíželi. Z videozáznamu vyplynulo, že se Andrew také pokoušel sníst pěnovou matraci a třísky barvy ze zdi.
O jeho neobvyklém chování informovali pracovníka případu, ale byli ujištěni, že děti s problémovým zázemím budou v novém prostředí vyvádět a že se vše může uklidnit. Podle více zdrojů Andrewova biologická matka brala drogy, když s ním byla těhotná, a jako dítě byl svou biologickou rodinou zneužíván, což byl důvod, proč byl z jejich péče odebrán.
Když tedy Hannah 2. října 2006 uvařila Andrewovi oběd – fazolovou polévku s kreolským kořením podobnou chilli – nebyla překvapená, když trval na druhé misce. Po této porci prosil o další. Hannah se obávala, že mu z takového množství jídla bude špatně, a proto nasypala trochu koření do vody v Andrewově hrnečku a doufala, že mu vývar dodá chuť polévky, aniž by ho příliš zasytil.
Bylo po tomto obědě, když Andrew začal zvracet a stěžovat si, že je mu špatně. Jeho příznaky – zvracení a zimnice – se zdály odpovídat žaludečnímu bacilu. Když ho Hannah vezla na pohotovost, vůbec ji nenapadlo, že by příčinou jeho nemoci mohlo být to, čím Andrewa krmila. Byla mu však diagnostikována hypernatrémie, známá také jako otrava solí. V té době to nevěděli, ale kvůli hypernatrémii bylo Andrewovo tělo po příjezdu do nemocnice také pokryté modřinami, což vedlo úřady k domněnce, že byl chlapec zneužíván.
Na policejní stanici Hannah, která o sobě říká, že byla v té době „naprosto naivní, co se týče systému trestního soudnictví“, protože se nikdy nedostala do žádných problémů se zákonem, nenapadlo vyžádat si právníka, než ji detektivové vyslechli. Na nahrávkách z výslechů, které získala společnost Investigation Discovery při práci na dokumentu o případu, je vidět, jak je shrbená, spěchá s otázkami a opakovaně se ptá, kdy se bude moci vrátit do nemocnice za Andrewem.
Detektiv Michael Hess projevil zvláštní zájem o to, jak Hannah dávala chlapci do vody koření. „Udělala jste někdy něco podobného některému z vašich dalších dětí… vodu s chilli?“ „Ano,“ zeptal se. Hess se na nahrávkách ptal.
„Ne, jen jsem se snažila… víte,“ vysvětlovala Hannah, „aby byl šťastný, aby se uklidnil.“
„S chilli?“ zeptal se, na což odpověděla: „Protože chtěl víc toho chilli.“
Po hodinách strávených s Hannah přešel Hess k jejímu manželovi Larrymu. „Když mě začal vyslýchat,“ říká Larry v dokumentu, „věděl jsem, že má jasno, že moje žena Andrewovi něco udělala.“
Andrew zemřel v noci 3. října. Protože byli podezřelí, Hannah a Larry s ním nesměli být v nemocnici. Když Andrew vydechl naposledy, byla u něj Hannina matka a pastor. Hannah se o synově smrti dozvěděla z telefonátu od pastora. Říká: „Nemožnost být s ním byla prostě … je to prostě … nemám slov, abych to popsala.“
Ztráta všeho
Z důvodu vyšetřování byly další čtyři Overtonovy děti odebrány službou na ochranu dětí do dvou různých pěstounských rodin. Po jedné noci se Hannině matce podařilo zajistit dočasnou péči.
A když byla Hannah propuštěna na kauci a čekala na soud, porodila v lednu 2007 nejmladší dceru Emmu. Mohla s ní strávit tři dny v nemocnici a pak jí CPS odebrala i Emmu. „Její narození bylo světlým bodem v tom všem. Dali jsme jí druhé jméno ‚Požehnání‘, protože je opravdu takovým požehnáním,“ říká Hannah. Byla přesvědčená, že až se tím policie bude hlouběji zabývat, zjistí, že s Andrewovou smrtí nemá nic společného, a že její rodina bude moci společně truchlit nad Andrewovou ztrátou.
O několik týdnů později si Hannah a Larry všimli, že za nimi blikají červená a modrá světla policejního auta. Když zastavili, přistoupili k nim policisté s vytasenými zbraněmi a nařídili manželům, aby je spoutali. Na místě stála řada televizních reportérů s kamerami, kteří vše zachytili.
V tu chvíli si Hannah poprvé uvědomila, jak hrozivá je situace – a byla vyděšená. Overtonovi byli obviněni z vraždy, za kterou se v Texasu uděluje pouze trest smrti nebo doživotí bez možnosti podmínečného propuštění.
Pozornost médií kolem případu byla zdrcující. Hannah byla vykreslována jako chladná, vypočítavá a násilnická matka. Pamela Colloffová, reportérka časopisu Texas Monthly, která se příběhem Overtonových zabývala, si všimla, že internetoví komentátoři byli ve své kritice nemilosrdní, jeden z nich napsal: „Už při pohledu na ni poznáte, jak je zlá.“
Věděl jsem, že se rozhodl, že moje žena Andrewovi něco udělala.
Prokurátorka Sandra Eastwoodová vykreslila obraz zoufalé, zdrcené ženy, která držela svého pěstouna pod krkem a nutila ho vypít smrtící odvar.
„Andrew měl rozzuřenou matku, která ho, myslím, nemilovala tak, jako milovala své vlastní biologické děti,“ řekla Eastwoodová u soudu podle reportáže ABC News. „Případ se zúžil na ženu, která v podstatě mučila dítě … rozzuřila se natolik, že ho donutila sníst 23 lžiček pálivé papriky a pak se dívala, jak umírá v agónii.“ (Číslo 23 pochází z odhadu lékaře, který vypověděl, že jde o množství – odpovídající 6 lžičkám soli -, které by bylo pro čtyřleté dítě smrtelné.)
„Slyšet ty věci u soudu bylo prostě odporné,“ říká Hannah a hlas se jí láme. „I když si na to dnes vzpomenu, mám teď sevřený žaludek.“
Aby to bylo pro Hannah ještě horší, porota se na závěr procesu dozvěděla, že by ji mohla obvinit z vraždy z nedbalosti, což znamená, že by ji mohli uznat vinnou, pokud by Andrewovi z nedbalosti nezachránila život tím, že ho včas nedovezla do nemocnice – což je u vraždy extrémně vzácná norma. V září 2007, po třítýdenním soudním procesu a jedenáctihodinovém jednání, přišla porota s verdiktem viny. Při následné anketě všech 12 porotců uvedlo, že si nemyslí, že Hannah svého syna úmyslně otrávila, ale že neudělala dost pro to, aby mu dostatečně rychle pomohla.
Pro Hannah je vyslechnutí rozsudku a následující dny rozmazané. Nepamatuje si, že by v soudní síni objímala svého manžela nebo svou matku, která je na záběrech ze zpráv vidět, jak jí šeptá: „Mám tě ráda. Buď silná.“ Pamatuje si jen, že cítila kombinaci zoufalství a otupělosti. Larry se přiznal k mírnějšímu obvinění ze zabití z nedbalosti a byl odsouzen k pětileté podmínce a k zaplacení pokuty 5 000 dolarů. Rodině se však ulevilo, že mohl znovu získat děti do své péče.
Život ve vězení
Hannah si začala zvykat na nový život za mřížemi. Každou sobotu za ní manžel jezdil pět hodin cesty a jednou za měsíc naložil děti do dodávky, aby viděly svou matku. Během jedné z těchto návštěv Hannah přes kovové mříže sledovala, jak její nejmladší dcera Emma dělá na parkovišti první krůčky.
„To bylo opravdu těžké. Na jednu stranu bylo úžasné, že jsem ji mohla vidět dělat první krůčky na parkovišti, ale já jsem byla šest pater za tlustým sklem, když jsem se na to dívala,“ říká Hannah. „Opravdu jsem se snažila zůstat s dětmi co nejvíc ve spojení. Pravidelně jsem jim volala a nejstaršího Isaaca jsem vlastně korespondenčně učila literaturu. Objednala jsem si program pro domácí výuku, vybírala jsem mu četbu, známkovala ji a posílala mu ji zpět. Byl to způsob, jak zůstat ve spojení.“
Hannah říká, že díky své víře nikdy nepochybovala o tom, že se nějakým způsobem prokáže její nevina a bude se moci vrátit ke své rodině – přestože podmínečné propuštění nebylo na stole. „Ne že bych neměla temné dny – měla jsem je,“ říká Hannah, která byla v prvních měsících za mřížemi v takové depresi, že shodila téměř 30 kilo, protože nebyla schopna udržet v sobě jídlo. „Byla jsem v takovém oparu. Měla jsem takové deprese, že jsem byla v mlze, kdy jsem nemohla jíst ani dělat nic jiného než jen ležet. Ale vždycky jsem věřila, že Bůh dokáže mou nevinu.“
Hannahini právníci také nemohli nechat její případ plavat: „Měla jsem přátele, kteří jsou skvělými obhájci v trestních věcech dole v Corpus Christi – jsou to tvrdí chlapi. Jednoho dne mi společně zavolali na konferenční hovor a plakali,“ říká Cynthia Orrová, advokátka ze San Antonia v Texasu, která se specializuje na neprávem odsouzené. „Říkali, že právě řešili případ Hannah, která právě kojila své dítě a to jí bylo vzato z náruče a ona byla poslána na doživotí do vězení bez možnosti podmínečného propuštění. Mohl bych jí, prosím, přijít na pomoc, protože je nevinná?“ zeptal se. Orr se případu ujal.
Hannin nový právní tým si uvědomil několik děr v případu, které by mohly být klíčové pro získání jejího odvolání. Pro začátek, doktor Edgar Cortes, který Andrewa před smrtí pozoroval, nikdy nevystoupil před soudem, protože, jak říká Orr, stát ho obhajobě znepřístupnil. Mohl poskytnout důležitý pohled na věc, protože Andrew byl během procesu popisován jako normální, zdravé dítě. Cortes však věděl o Andrewových problémech s chováním.
Bylo úžasné vidět, jak dělá první krůčky, ale byl jsem šest pater za mřížemi a tlustým sklem.
Druhé, Andrewovy zvratky nebyly podle dokumentu testovány, protože stát obhajobě lhal, že nejsou k dispozici, zatímco ve skutečnosti byly. (Eastwood, státní zástupce, který případ proti Hannah soudil, na žádost o komentář serveru GoodHousekeeping.com nereagoval.) Když byly zvratky testovány, prokázaly nízký obsah sodíku – což dokazuje, že smrtelná porce soli musela být požitá dříve během dne. Hannah svým právníkům vysvětlila, že si vzpomněla, jak se Andrew dříve během dne vkradl do kuchyňské skříňky, ale nevzpomněla si, co měl v ruce, když ho našla.
Nakonec svědectví doktora Michaela Moritze, odborníka na otravu solí, nebylo během procesu předvedeno, protože obhajobě bylo řečeno, že jeho rozhovor nahraný na videozáznamu je tak nekvalitní, že nestojí za to ho porotě ukázat. Když si ho však Orrová a její tým prohlédli, zjistili, že obsahuje cenná fakta o Andrewově stavu, například to, že trvá nejméně hodinu, než se u dítěte projeví příznaky – což dokazuje, že Overtonovi reagovali včas. Díky novým důkazům se Hannah nakonec 16. prosince 2014 dočkala nového soudního procesu.
Dokazování její neviny
Na slyšení o vazbě přečetl Hannin právní tým dopis od doktora Alexandre Rotta, lékaře, který svědčil jako klíčový svědek obžaloby proti Hannah: „Výsledek tohoto případu mi ani po sedmi letech nedá spát. A věřím, že paní Overtonová si svůj trest za to, co je v nejhorším případě ohrožením dítěte nebo neúmyslným zabitím, více než odpykala. Jsem rád, že se nyní úspěšně odvolala proti odsouzení, ale přál bych si, aby státní zástupce usiloval o mírnější obvinění, pokud vůbec nějaké, které by jí umožnilo okamžité propuštění na základě odpykání trestu.“
Uspěli. Po sedmi letech, kdy byla zavřená mimo svou rodinu, byla Hannah propuštěna na kauci právě na Vánoce. A její rodina ji přišla obejmout, když vycházela z vězení. Její manžel a dvě starší děti ji nejprve objali kolem ramen, pak se se slzami stékajícími po tváři vydala k mladším dvěma, které většinu svého života strávily v kontaktu s mámou během návštěvních hodin ve vězení. Nyní, téměř stejně vysoké jako jejich máma, se při jejím objímání nesměle usmívaly.
„Připadalo mi to jako sen,“ říká Hannah. „Myslím, že jsme se všichni báli, že se probudíme. První týden, co jsem byla doma, jsme byli všichni spolu 24 hodin denně. Myslím, že jediná chvíle, kdy jsme spali, byla, když jsme si zdřímli při sledování filmů. Po sedmi letech fantazírování o tom, jaké by to bylo být s nimi doma, se to konečně stalo.“
A rodina mohla poprvé truchlit za Andrewa společně. „Poté, co zemřel, jsme museli bojovat o rodinu, takže jsme si nemohli vzít ten čas, abychom jen truchlili. Emoce byly ohromující, ale nebyli jsme schopni jim umožnit, aby jimi prošli společně,“ říká. „Děti mají na Andrewa opravdu hezké vzpomínky. Chybí jim.“ O čtyři měsíce později bylo obvinění z vraždy proti Hannah zrušeno.
Dnes Hannah říká, že její rodina našla svou rutinu, ale malých okamžiků s nimi si váží více než kdy dříve. Své čtyři děti učí doma – nejstarší z nich navštěvuje učednickou školu ve Waco. A Hannah a Larry založili neziskovou organizaci Syndeo Ministries, která se zaměřuje na vězněné ženy. Osobně také zůstává v kontaktu s mnoha ženami, které potkala ve vězení a které se podle jejích slov staly „jako rodina.“
Hannah je také předmětem dokumentárního filmu „Dokud nebude prokázána nevina: Příběh Hannah Overtonové“, který se vysílá 1. prosince ve 21:00 na stanici Investigation Discovery. Sleduje záhadu smrti jejího syna, trýznivé vyšetřování, které rozdělilo její rodinu a dostalo ji za mříže, a její konečné propuštění po sedmi letech.
Hannah nedostala za dobu strávenou ve vězení odškodnění, ale její právník Orr říká, že o něj chce Hannah usilovat v příštím roce. Pozoruhodné však je, že Hannah říká, že při vzpomínce na poslední desetiletí svého života nemá vztek.
„Každý den slyším o věcech, o které jsem přišla se svou rodinou, a to bolí. Ale hněvem se tak často nezabývám,“ říká. „Tu jsem už dávno odevzdala Bohu. Uvědomila jsem si, že ten hněv v sobě nemůžu držet. Sžíral by mě.“
