Skutečný (falešný) příběh za nejzmatenější fotografií z přepadení amerického Kapitolu

LEVEL: Svět to chce vědět: Co se děje na této fotografii? Jak se stalo, že jste se ocitli v jednacím sále Kongresu během celoplošného převratu?“

Ztracený a zmatený: Nevěřte tomu, co vidíte na internetu. Ten den jsem vůbec neměl být ve Washingtonu. To ráno jsem se probudil s tím, že jedu do Laurelu v Marylandu. Opravdový průser.

Jaké jsi měl v Laurelu plány?“

Málo lidí to ví, ale na tamním amišském trhu mají jedny z nejvíc ohnivých kuřat všech dob. Chtěl jsem si ho koupit a cestou zpátky vyzvednout nějakou omáčku Mumbo.

Jak jsi skončil zpátky v D.C.?

Takže jsem v okrese Prince George, slyšel jsi o něm? Je tam největší koncen-

…trace bohatých černochů na čtvereční míli. Ano, všichni jsme ty statistiky slyšeli.

Takže jsem byl v PG, což znamenalo, že jsem se musel dostat na dálnici 495 asi na 30 minut. Moje auto je zrovna v servisu, takže jsem potřeboval svézt. Zavolal jsem svému klukovi Shaovi, ale nechtěl to riskovat, protože jsme uprostřed pandemie. Tak jsem zavolal starému spolužákovi Gavinovi, jestli by nejel. Jé, ten byl tak nadšený, že se mu ozývám! Bylo to docela divné. Ukázalo se, že prý má v té oblasti rodinu. Tak jsem se vsadil, že si dáme nějaký zasraný kuře, víš? Každopádně Gav přijel v Subaru. Už jsem měl pocit, že něco není v pořádku, protože bych přísahal, že jsem slyšel hrát Kennyho Chesneyho, když přijel do mého bloku. Jakmile jsem nastoupil do auta, začal hrát Biggie.

Oh, wow. Bluetooth blackface.

Jo. Hrál „Notorious Thugs“, jako by ta sračka vyšla minulý týden. No nic, naskočím a je to v pohodě. Doháníme to, jamujeme na Biggieho a Seana Paula. Najednou mu někdo volá. Okamžitě vypadá vystresovaně. Prostě nervózní jako čert.

Co bylo dál?“

Ptá se: „Můžeme si udělat zajížďku? Jen si musím odskočit do Washingtonu, zapomněl jsem si tam vzít nějaké materiály na rodinné setkání.“ „Cože?“ zeptá se. Přemýšlím, rodinné setkání s ‚ronou tady venku? Něco mi na tom nesedí. Ale zároveň je to přesně ten důvod, proč jsem tomu bělochovi vůbec volal. Říkal jsem si, že na bacily a jejich šíření kašle. Prostě jsem věděl, že zůstanu zamaskovaný. Tak jsem to nechal být. Koneckonců mi dělal laskavost.

Takováhle přesměrovaná trasa – vypadá to, jako by bylo ve hvězdách napsáno, že kýžené kuře nezískáš.

Teď už to vidím, ale už jsem do toho investoval. Amišové mají čerstvou drůbež opravdu pod palcem.

Kdy jsi začal mít pocit, že se věci ubírají doleva – ehm, doprava?

Jakmile jsem začal vidět památníky, projíždět kolem muzeí a tak, říkám si: „Kde se sakra koná ten sraz?“. Vyjdeme před Kapitol a venku vidím všechny ty bělošské supremacisty s Trumpovými a konfederačními vlajkami, jak mávají a jsou divně oblečení. Říkám si, co tady sakra děláme, Gavine? Říká, že jsou tu někteří členové jeho rodiny a čekají na něj, aby ho vysadili. V tu chvíli už mám hlad jako vlk, ale taky se cítím nepříjemně. Říkám: „Gavine, uvědomuješ si, že jsem… černoch… že?“ Odpověděl: „Samozřejmě, že vím, že jsi Afroameričan.“

Tohle vypadá jako divná situace typu Dostaň se ven.

Byl jsem naštvaný, ale řekl jsem si, že bych měl splynout s davem, jak nejlíp umím – zvlášť když se dav začal tlačit ke vchodu do Kapitolu. Přehodil jsem si čepici Nationals dozadu a snažil se držet hlavu nízko a masku bezpečně.

Tak to nebyla čepice MAGA?

Chlape, sakra ne! Jak vypadám? Kanye? Viděl jsem pár memů, podle kterých jsem se podobal Kaneymu z filmu Power Book II: Ghost. Jasně, tak nějak to vidím, ale tím to končí.

Popiš, co se ti honilo hlavou v době, kdy byla pořízena ta dnes už slavná fotka.

Ta sračka byla pravá! Už jsem viděl, jak se běloši vztekají na fotbalových zápasech, ale to, co jsem viděl na Kapitolu, když jsem měl hlad po amišském kuřeti, to mě dostalo. Kámo, kdo ukradl to pódium? Gavinův strýc, který mu každé Díkůvzdání nosil na kolej krocany. Ten chlápek, co slaňoval z balkonu Kongresu? To je jeden z nejchladnějších hráčů Call of Duty, který mi kdy na internetu řekl slovo na N. To jsou lidé, které jsem viděl už dřív – ale nikdy ne takhle.“

Co tě napadlo jako první, když jsi viděl, že se tvůj obrázek začal šířit na černém Twitteru?

Říkal jsem si: „Sakra, přece nebudou vědět, že jsem se chtěl jenom bránit.“

Jaká byla tvá první myšlenka? Opravdu jsem se jen snažil dostat na amišský trh. Teď na internetu vypadám jako blázen.

Jsme rádi, že jsi dostal příležitost říct svou verzi příběhu – zvlášť když uvážíme, že tě motivoval spíš kurník než státní převrat.

Děkujeme za příležitost. Měl jsem na srdci jednu věc – možná jsem se měl spokojit s Popeyes. Příště zůstanu u jídla s sebou. Nikdy mi neudělali chybu.