Snaha o vytvoření nejnovějšího státu na světě, Bougainville má před sebou cestu

„Lidé promluvili,“ říká Albert Punghau, úředník v Bougainville, když mluví o referendu o nezávislosti regionu na Papui-Nové Guinei.

Po téměř třech týdnech hlasování a sčítání hlasů výsledky oznámené 11. prosince ukázaly, že obyvatelé ostrovní skupiny v jižním Tichomoří se drtivou většinou vyslovili pro odtržení od Papuy-Nové Guineje a vytvoření vlastního státu.

Obyvatelé Bougainville byli v referendu dotázáni, zda chtějí větší autonomii nebo úplnou nezávislost. Téměř 98 % voličů se rozhodlo pro nezávislost, přičemž volební účast byla podle komise pro referendum 87,4 %.

Po vyhlášení výsledků „jsme všichni křičeli a jásali a vybuchli, jako by zahřmělo“, říká Punghau, bougainvillský ministr pro implementaci mírové dohody, pro NPR.

Dodává, že on a jeho kolegové přes slzy zpívali regionální hymnu. Školní aula, kde se sešli, v prozatímním hlavním městě Bougainville, městě Buka, byla plná „radosti a štěstí“, říká.

Nyní začíná tvrdá práce. Referendum je nezávazné. Bougainville s téměř 250 000 obyvateli se automaticky nestane samostatnou zemí. Jeho vláda musí vyjednat podmínky oddělení od Papuy-Nové Guineje, jejíž parlament by pak musel dohodu schválit. Tento proces může trvat měsíce nebo dokonce roky.

Austrálie, Nový Zéland, Čína a Spojené státy mezitím pozorně sledují, jak se tento tichomořský ostrovní region stal nejnovějším bojištěm o diplomatický vliv mezi Západem a Čínou.

Problematický vztah

Referendum představuje „historický okamžik“, říká Punghau, pro obyvatele Bougainville, kteří prožili desetiletí nepokojů a vysídlení. Hlasování má podle něj „napravit chyby minulosti“, které sahají až do doby, kdy byli Bougainvillané zotročeni britskými a německými kolonisty v letech 1700 a 1800.

Oblast pojmenovaná po francouzském objeviteli Louisi Antoine de Bougainville je roztroušeným souostrovím a atoly ležícími téměř 600 mil východně od pevniny Papuy-Nové Guineje. Ačkoli má Bougainville rozlohu jen asi 3 600 čtverečních mil, je jednou z nejbohatších oblastí Papuy-Nové Guineje na suroviny, bohatou na měď, zlato a tuňáky.

Nevidíte mapu výše? Klikněte zde.

Dlouhá léta, kdy z těžby surovin na svém území neviděli stejné zisky jako zbytek Papuy-Nové Guineje, přispěla k tomu, že region po desetiletí volá po nezávislosti.

„Naše území bylo využíváno k těžbě bez našeho souhlasu a nikdy jsme z toho neměli prospěch,“ říká Punghau. „Stručně řečeno: byli jsme vykořisťováni, dehumanizováni a konečně, konečně jsme svobodní.“

Mnozí Bougainvillané také tvrdí, že mezi jejich lidmi a lidmi na pevnině existují kulturní a etnické rozdíly. Punghau říká, že se identifikují jako obyvatelé Šalamounových ostrovů, „nikoliv Papuy-Nové Guineje.“

Bougainville se již dvakrát pokusil vyhlásit nezávislost. Poprvé to bylo v roce 1975, kdy PNG získala nezávislost na Austrálii, ale vyhlášení Bougainville nebylo mezinárodně uznáno. Znovu se o to pokusil v roce 1990 během brutální občanské války. Armáda Papuy-Nové Guineje zavedla blokádu, aby zabránila přísunu veškerých potravin, zdravotnických potřeb a pohonných hmot do Bougainville. Blokáda byla zrušena v roce 1994; občanská válka oficiálně skončila v roce 1998.

Australský Lowy Institute odhaduje počet obětí během občanské války na 10 000-15 000, „většinou v důsledku nemocí, kterým se dalo předcházet, a nedostatku léků“.

Mírová dohoda mezi PNG a Bougainville z roku 2001, kterou zprostředkoval Nový Zéland, ustanovila autonomní bougainvillskou vládu, která od té doby v regionu působí. Má vlastní výkonnou, zákonodárnou a soudní moc, vlastní policii a pravomoc přijímat řadu rozhodnutí bez dohledu vlády PNG. Podle mírové dohody by Bougainville mohl uspořádat referendum o nezávislosti do poloviny roku 2020.

„Můžete to tedy vnímat jako okamžik kolektivního uzdravení,“ říká Gianluca Rampolla, rezidentní koordinátor OSN pro Papuu-Novou Guineu.

Tentokrát by mohla být snaha Bougainville o nezávislost jiná. Obě strany se na tento okamžik chystají již od podpisu mírové dohody před téměř 20 lety. Podle Rampolly je konsenzus pro melanéskou kulturu velmi důležitý a mezi oběma vládami se vytvořila vysoká úroveň důvěry. „V tuto chvíli jsou nejlepší podmínky pro to, abychom mohli dospět k oboustranně konsensuální dohodě o konečném politickém statusu regionu,“ říká.

Očekává se, že rozhovory začnou v lednu. Představitelé Bougainville budou muset s vládou Papuy-Nové Guineje vyjednat podmínky takových aspektů, jako jsou hranice, obchod, diplomacie a bezpečnostní složky. Poté musí dohodu ratifikovat parlament PNG.

„Chceme, aby tento rozvod byl co nejpřátelštější,“ říká Stewart Patrick, vedoucí pracovník Rady pro zahraniční vztahy. Podle něj to bude těžký boj, ale „rozhodně nejsou odsouzeni k záhubě“.

Zrození nového Bougainville

Nově nezávislé země se potýkají s celou řadou problémů, které za sebou zanechávají nesourodé výsledky.

Například pro země, které se dostávají z konfliktu, je někdy obtížné vybudovat politické instituce, jako jsou politické strany a soudy, říká Patrick. Poukazuje na Jižní Súdán, který získal nezávislost na Súdánu v roce 2011, a jeho pokračující boje mezi různými frakcemi.

Před začátkem občanské války byl Bougainville bohatou provincií s „velmi příznivými socioekonomickými ukazateli ve srovnání se zbytkem země“, uvádí zpráva Národního výzkumného institutu Papuy-Nové Guineje z roku 2018. Měla druhý nejvyšší příjem na obyvatele z 20 provincií Papuy-Nové Guineje, nejvyšší průměrnou délku života, nejnižší kojeneckou úmrtnost a druhý nejnižší podíl obyvatel bez jakéhokoli vzdělání.

Obyvatelé Bougainville jsou však od zhroucení ekonomiky během vojenské blokády závislí především na zemědělství a drobné těžbě. Oficiální statistiky o ekonomice Bougainville sice nejsou k dispozici, ale Národní výzkumný ústav PNG odhaduje, že HDP na obyvatele v regionu činí přibližně 1 100 dolarů a je do značné míry závislý na penězích od centrální vlády.

Přestože se hovoří o obnovení těžby v Bouginaville po získání nezávislosti, důležitý bude také rozvoj vyvážené a různorodé ekonomiky, která nebude příliš závislá na jediném zdroji příjmů, říká Patrick.

Když má země najednou nečekanou ekonomickou příležitost, „často to nepřináší dobrý rozvoj“, říká Patrick. Příkladem je podle něj Východní Timor, další malý ostrovní stát severně od Austrálie.

Po získání nezávislosti na Indonésii v roce 2002 vsadila mladá vláda Východního Timoru na příjmy z těžby ropy a zemního plynu v moři. Ropné a plynové pole Bayu-Undan přineslo miliardy dolarů, ale ne dostatek pracovních míst, jak uvedla agentura Bloomberg News. Nyní se Východní Timor snaží diverzifikovat svou ekonomiku a zároveň se snaží bojovat s bující korupcí.

Upevňování národní jednoty

Přestože vláda Papuy-Nové Guineje podpořila konání referenda – právně ji k tomu zavazuje mírová dohoda – její představitelé již dávají najevo, že by byli raději, kdyby Bougainville nezískal úplnou nezávislost. Ve dnech následujících po výsledku referenda přiletěl do Bougainville premiér Papuy-Nové Guineje James Marape a navrhl scénář, v němž by „nebyla poškozena samospráva a byla přijata touha Papuy-Nové Guineje po národní jednotě.“

Pro představitele Bougainville bude obtížné přijmout výsledek menší než nezávislost, říká Anna Powlesová, vedoucí lektorka bezpečnosti na novozélandské Massey University.

„Jednání budou zdlouhavá a vyjednávací tým PNG bude nabízet kompromisní dohodu,“ říká Powlesová. Představitelé Bougainville budou muset zvládnout očekávání a frustraci, která by se mohla v regionu nahromadit.

Pohyb Číny

Austrálie a Nový Zéland pozorně sledují, co se bude dít dál, zejména proto, že Čína vynakládá v regionu stále více peněz. Spojené státy pomohly financovat referendum v Bougainville ve snaze omezit angažovanost Číny v této možná nejnovější zemi světa. Přesto Powles říká, že čínští diplomaté jsou v Bougainville již několik let, snaží se navázat vztahy s klíčovými politiky a předkládají nabídky týkající se těžby, rybolovu a zemědělství, aby pomohli vybudovat ekonomiku regionu.

Čína se také dvoří dalším regionům v Tichomoří, které projevily silnou touhu po nezávislosti, jako je francouzská Nová Kaledonie, indonéská provincie Západní Papua a Nové Irsko na Papui-Nové Guineji, říká Powles. Příklad Bougainville může některým z těchto míst dodat odvahu.

„Pokud se Bougainville osamostatní, posílí to i další výzvy k sebeurčení v Tichomoří,“ říká Powles. To by podle ní mohlo znamenat nejen „více šachových figurek v regionu“, ale také to, že vedoucí představitelé tichomořských ostrovů, kteří cítí menší podporu ze strany globálních mocností, zejména pokud jde o existenční hrozbu změny klimatu, by mohli mít více možností – a možná i lepší partnery – pro další spolupráci.

Punghau říká, že doufá, že až se Bougainville stane zemí – pro něj je to otázka kdy, a ne jestli -, že ji velké mocnosti jako Čína, Rusko a USA budou vnímat jako rovnocenného partnera.

Prozatím se hodlá soustředit na vyjednávání o nezávislosti na Papui-Nové Guineji.

„Čeká nás spousta práce,“ říká, „ale je dobře, že jsme odhodláni čelit výzvám, že jsme odhodláni aktualizovat sen našeho lidu.“