Sociální fobie
-
Větší velikost textuVětší velikost textuPravidelná velikost textu
- Co je to sociální fobie?
- Co se stane, když má člověk sociální fobii?
- Co způsobuje sociální fobii?
- Čeho se lidé se sociální fobií bojí?
- Jak může sociální fobie ovlivnit život člověka?
- Co je to selektivní mutismus?
- Proč se u některých lidí objeví sociální fobie?
- Vypořádání se se sociální fobií
- Překonání sociální fobie
Je přirozené, že se v přítomnosti jiných lidí občas cítíme nesví, nervózní, rozpačití nebo stydliví. Většina lidí těmito chvílemi prochází, když to potřebuje. U některých lidí je však úzkost, která stydlivost a sebevědomí doprovází, nadměrná.
Když se lidé cítí tak nesví a úzkostní, že většinu času nemohou mluvit nebo se stýkat, je pravděpodobné, že příčinou není jen stydlivost. Může se jednat o úzkostnou poruchu zvanou sociální fobie (známou také jako sociální úzkost).
Extrémní pocity ostychu a zábran přerostou v silný strach. V důsledku toho se tato osoba cítí nepříjemně, když se každý den účastní společenských situací.
Lidé se sociální fobií jsou obvykle schopni komunikovat s rodinou a několika blízkými přáteli. Setkání s novými lidmi, mluvení ve skupině nebo na veřejnosti však může vyvolat jejich nadměrnou plachost.
Při sociální fobii narušuje každodenní život nadměrná plachost, zábrany a strach ze ztrapnění. Lidé trpící sociální fobií se místo radosti ze společenských aktivit obávají společenských situací a mohou se jim zcela vyhýbat.
Stejně jako jiné fobie je i sociální fobie reakcí strachu z něčeho, co v podstatě není nebezpečné, ale mysl a tělo reagují, jako by šlo o skutečné nebezpečí. To znamená, že osoba má fyzické pocity strachu, jako je zrychlený dech a puls. Tyto reakce jsou součástí reakce našeho těla na boj a útěk. Jsou způsobeny náhlým zvýšením hladiny adrenalinu a dalších chemických látek, které připravují tělo k boji nebo k rychlému útěku.
Tento biologický mechanismus se aktivuje, když máme strach. Je to reakce zabudovaná v našem nervovém systému, která nás upozorňuje na nebezpečí, abychom se mohli chránit. U sociální fobie se tato reakce aktivuje příliš často, příliš intenzivně a v situacích, kdy by se aktivovat neměla. Protože fyzické pocity, které tuto reakci provázejí, jsou skutečné (a někdy docela silné), zdá se, že i nebezpečí je skutečné. Osoba proto může reagovat ochrnutím a pocitem neschopnosti interakce.
Zatímco tělo prožívá tyto fyzické pocity, mysl cítí emoce, jako je strach nebo nervozita.
Lidé trpící sociální fobií si tyto pocity a emoce často vykládají tak, že se dané situaci vyhýbají („Ale ne, moje srdce bije příliš rychle, to musí být velmi nebezpečné, raději se tomu vyhnu“). Jiný člověk může tytéž tělesné pocity interpretovat jinak („Ach, buší mi srdce. Srdce mi bije tak rychle. Začínám být nervózní, protože jsem skoro na řadě. Vždycky se mi to stane. Ale to je v pořádku.“
Když má člověk sociální fobii, jeho obavy a strach se soustředí na jeho chování ve společnosti; bez ohledu na to, zda se jedná o důležitou prezentaci ve třídě nebo drobný rozhovor u skříněk.
Lidé se sociální fobií se často cítí nesví a rozrušuje je vyhlídka, že je ostatní uvidí nebo odsoudí. Jsou citlivější na strach ze ztrapnění, zesměšnění, chyb, kritiky nebo posměchu. Nikdo nechce projít takovými okolnostmi. Většina lidí se tím ale příliš nezabývá. Strach a obavy jsou neúměrné situaci.
Při sociální fobii jsou v mysli člověka přehnané představy a obavy z toho, co si myslí ostatní. Člověk se začne soustředit na trapné věci, které by se mohly stát, místo aby myslel na pozitivní věci. To způsobuje, že se situace zdá být mnohem horší, než ve skutečnosti je, a člověk má také tendenci se jí vyhýbat.
Sociální fobie ovlivňuje život člověka mnoha způsoby, včetně následujících:
- Pocit osamělosti nebo zklamání kvůli promarněným příležitostem k navázání přátelství a zábavě. Sociální fobie může způsobit, že se někteří lidé vyhýbají rozhovoru s kamarády během oběda nebo svačiny ve škole, nezapojují se do mimoškolních aktivit nebo kroužků, nechodí na večírky nebo si s nikým nevyrazí ven.
- Nevyužívání školy. Kvůli sociální fobii může člověk přestat odpovídat na otázky ve třídě, nemusí se odvážit číst nahlas nebo nemusí být schopen přednést prezentaci. Člověk se sociální fobií může být příliš nervózní na to, aby položil otázku ve třídě nebo aby šel za učitelem pro pomoc.
- Chybějící příležitosti ke sdílení dovedností a učení se novým dovednostem. Sociální fobie může lidem bránit v účasti na konkurzech do školních představení, ve zkouškách do sportovních týmů, v účasti na dovednostních programech nebo v zapojení do projektů. Sociální fobie nejenže brání lidem zkoušet nové věci. Zabraňuje jim to také dělat běžné každodenní chyby, které pomáhají lidem postupně zlepšovat své dovednosti.
Co je to selektivní mutismus?
Některé děti a dospívající se velmi stydí a bojí se mluvit s ostatními natolik, že s některými lidmi (např. s učitelem nebo studenty, které neznají) nebo na některých místech (např. u jiných lidí doma) vůbec nemluví. V některých případech se tento typ sociální fobie nazývá „selektivní mutismus“.
Lidé se selektivním mutismem mohou mluvit. Ve skutečnosti vedou zcela normální rozhovory s těmi, s nimiž se cítí dobře, nebo na určitých místech. Jiné situace v nich však vyvolávají takovou míru úzkosti, že nejsou schopni vůbec mluvit.
Někteří lidé si jejich mlčení mohou mylně vykládat jako postoj arogance nebo nezdvořilosti. U selektivního mutismu a sociální fobie je však toto mlčení způsobeno nepohodlím a strachem, nikoli neochotou spolupracovat nebo nedostatkem respektu či zdvořilosti.
Děti, dospívající i dospělí mohou mít sociální fobii. Ve většině případů začíná porucha v mládí. Stejně jako jiné úzkostné problémy vzniká sociální fobie v důsledku kombinace následujících tří faktorů:
- Biologická výbava člověka. Sociální fobie může být částečně způsobena geny a temperamentem, které člověk zdědil. Genetické vlastnosti zděděné po rodičích a dalších příbuzných mohou ovlivňovat způsob, jakým mozek vnímá a reguluje reakce úzkosti, plachosti, nervozity a stresu. Někteří lidé se také rodí s plachou povahou a mají tendenci být v nových situacích opatrní a citliví a dávají přednost pouze tomu, co je jim známé. Většina lidí, kteří trpí sociální fobií, měla vždy plachou povahu.
Ne u všech lidí s plachou povahou se sociální fobie vyvine (ve skutečnosti u většiny ne). Stejné je to s geny. Lidé, kteří tyto rysy zdědili, však mají větší pravděpodobnost, že se u nich vyvine sociální fobie. -
Chování naučené od vzorů (zejména od rodičů). Přirozeně plachý temperament člověka může být ovlivněn tím, co se naučí od svých vzorů. Pokud rodiče a ostatní reagují přehnanou ochranou plachého dítěte, nemá dítě možnost zvyknout si na nové situace a nové lidi. Postupem času může stydlivost přerůst v sociální fobii.
Stydliví rodiče mohou jít také neúmyslně příkladem tím, že se vyhýbají určitým sociálním interakcím. Stydlivé dítě, které to vidí, se naučí, že socializace je nepříjemná a stresující a že je lepší se jí vyhnout. - Životní události a zkušenosti. Pokud mají lidé, kteří se narodili s opatrnou povahou, stresující zážitky, mohou být opatrnější a plaší. Pocit, že je člověk nucen komunikovat způsobem, na který se necítí připraven, kritika, ponižování nebo jiné obavy mohou zvýšit pravděpodobnost, že se u plachého nebo bojácného člověka vyvine sociální úzkost.
Lidé, kteří jsou neustále kritizováni nebo nesouhlasně reagují, mohou vyrůst v očekávání, že je ostatní budou hodnotit negativně. Když si vás ostatní dobírají nebo šikanují, stydliví lidé se ještě více uzavírají do sebe. Budou se bát udělat chybu nebo zklamat ostatní a budou citlivější na kritiku.
Dobrou zprávou je, že vliv těchto negativních zkušeností lze pomalým, ale soustavným úsilím zvrátit. Strach se dá naučit. A je také možné naučit se přestat se bát.
Lidé se sociální fobií se mohou naučit zvládat strach, získat sebedůvěru a dovednosti pro zvládání obtížných situací a přestat se vyhýbat věcem, které v nich vyvolávají úzkost. Není to však vždy snadné. Překonat sociální fobii znamená mít odvahu jít za hranice toho, co je vám příjemné, a postupovat krok za krokem.
Tady se dozvíte, kdo může člověka vést a podpořit při překonávání sociální fobie:
- Terapeuti mohou lidem pomoci rozpoznat tělesné pocity vyvolané situacemi, kdy je třeba bojovat, a naučit je, jak tyto pocity přesněji interpretovat. Terapeuti mohou lidem pomoci vypracovat plán, jak se postupně vypořádat se sociálními obavami, a také jim pomoci získat dovednosti a sebedůvěru. To zahrnuje zavádění nového chování do praxe. Někdy, ale ne vždy, se jako součást léčby sociální fobie používají léky snižující úzkost.
- Rodina a přátelé jsou pro lidi, kteří se vyrovnávají se sociální fobií, obzvláště důležití. Správná podpora ze strany několika klíčových osob může nemocným pomoci sebrat odvahu vystoupit ze své komfortní zóny a zkusit něco nového.
Skorumpující shazování, poučování, kritika a požadavky na změnu nijak nepomáhají a jen zhoršují pocit nemocného. Sociální fobie není vinou člověka, který ji má, ani si ji nikdo nevybírá. Naopak přátelé a rodina mohou lidi se sociální fobií povzbudit, aby si stanovili malý cíl, kterého chtějí dosáhnout, připomínat jim, aby na něm pracovali, a být jim oporou, když je to odradí. Dobří přátelé a rodina jsou tu, aby oslavili každý malý úspěch na této cestě.
Překonání sociální fobie vyžaduje trpělivost, odvahu čelit strachu a zkoušet nové věci a ochotu cvičit. Chce to odhodlání, které je třeba dodržovat, a ne se stáhnout, když se stydlivost dostaví.
Člověk, který se rozhodne překonat extrémní stydlivost, se pomalu naučí být pohodlnější. Každý malý krok vpřed pomáhá budovat důvěru k dalšímu malému kroku. S tím, jak mizí ostych a obavy, roste sebevědomí a pozitivní myšlenky. Brzy bude člověk méně přemýšlet o tom, co by mu mohlo být nepříjemné, a více o tom, co by ho mohlo bavit.