Southwest Journal

Když v únoru 2000 zemřela po pětiletém boji s anorexií dcera Kitty Westinové z Linden Hills Anna, neexistovaly ve státě Minnesota žádné rezidenční programy pro léčbu poruch příjmu potravy.

Poruchy příjmu potravy byly špatně pochopené a často banalizované. Kitty Westinová, která tehdy žila v Chasce, byla licencovanou psycholožkou, ale její vzdělání se jich téměř nedotýkalo. Anorexie byla senzačně popisována v televizních filmech jako problém chování, který postihuje hlavně modelky. A Annina pojišťovna jí řekla, že terapie a hospitalizace, které potřebovala, „nebyly z lékařského hlediska nezbytné“.

„Je to téměř nevyslovitelné, prostě strašné, sledovat, jak se něco takového děje, a cítit se tak bezmocný a sám,“ řekla Kitty Westinová. „Kdyby v té době byla pro Annu dostupná ústavní léčba, myslím, že by dnes žila.“

V posledních dvou desetiletích došlo k přílivové změně ve vnímání poruch příjmu potravy veřejností a lékařskou komunitou – v nemalé míře díky obhajobě Westinové a jejího manžela Marka a práci nadace, kterou založili z peněz získaných od Anniny pojišťovny v rámci vyrovnání za „neúmyslné úmrtí“. V roce 2016 prezident Obama podepsal zákon o Anně Westinové, který zlepšil školení zdravotníků v oblasti poruch příjmu potravy a nařídil, aby intenzivní léčebné programy byly hrazeny z pojištění.

Na Linden Hills v Minneapolisu nyní vzniká vůbec první rezidenční léčebný program pro poruchy příjmu potravy. Dne 9. září otevře The Emily Program léčebné zařízení s 16 lůžky jen 11 bloků od domu Westinových na adrese 38th & Drew. A stejně jako dvě rezidenční zařízení organizace v St. Paulu bude pojmenováno po dceři Westinových.

„Bylo to tak vzrušující, když mi řekli, že přivádějí další Dům Anny Westinové přímo sem do mé čtvrti,“ řekla Kitty Westinová. „Je to, jako bychom ji přivezli k nám domů.“

V novém zařízení budou umístěny nejtěžší případy programu Emily – pacienti všech pohlaví trpící poruchami jako anorexie, bulimie a nutkavé přejídání, kteří vyžadují 24hodinovou lékařskou péči. Pobočka v Linden Hills bude sloužit především pacientům ve věku od 16 do 26 let; mladší a starší klienti budou posíláni do jedné z poboček programu Emily v St. Paul.

V uplynulých šesti měsících vynaložila organizace The Emily Program 1,4 milionu dolarů na renovaci třípatrové cihlové budovy o rozloze 13 000 čtverečních stop na adrese 3012 W. 44th St – bývalého kláštera, který byl postaven v roce 1958 pro církev svatého Tomáše Apoštola. Budova, která byla koncem 80. let 20. století přeměněna na skupinový domov, byla od roku 2003 prázdná a bylo třeba ji zbavit azbestu a opravit škody způsobené vodou.

Byly přistavěny kanceláře, aby se zde mohlo ubytovat 42 zaměstnanců zařízení v Linden Hills: lékaři, psychiatři, dietologové, terapeuti, zdravotní sestry, technici pro poruchy příjmu potravy a kuchaři – přibližně dvě třetiny z nich zde budou pracovat na plný úvazek. Byly zbourány stěny, aby vznikl prostor pro arteterapeutické studio a pro dvoulůžkové a třílůžkové pokoje. Byla instalována moderní kuchyně a měkké posezení. Na klenuté střeše kaple přibudou okna, aby mohla sloužit jako prostor pro jógu.

„Cílem bylo vytvořit z ní zdravotnické zařízení, které se bude cítit jako domov,“ řekla Jillian Lampertová, vedoucí strategie programu Emily.

Lampertová uvedla, že přibližně 180 000 obyvatel Minnesoty se někdy v životě setká s poruchou příjmu potravy, přičemž u žen je dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou postiženy než u mužů. Z 3 000 pacientů, kterým program Emily v Minnesotě slouží, bude podle ní asi 15 % potřebovat ústavní léčbu.

V současné době, kdy se ještě neotevřelo zařízení v Linden Hills, je v Minnesotě 71 lůžek pro ústavní léčbu poruch příjmu potravy, přičemž všechna se nacházejí v oblasti metropole.

Zatímco čekací listina na rezidenční léčbu v programu Emily je čtyři až šest týdnů, v rezidenčním zařízení Melrose Center Park Nicollet v St. Louis Park s 39 lůžky v současné době žádná čekací listina není.

„Někdy k nám přicházejí pacienti na doporučení z programu Emily, my je vyhodnotíme a naše doporučení není rezidenční,“ řekla Heather Gallivan, klinická ředitelka Melrose Center. „Je veřejně známo, že oni jsou ziskovou zdravotnickou organizací a my ne.“

Program Emily částečně vlastní společnost TT Capital Partners z Ediny, která se podle svých internetových stránek snaží investovat do „společností se schopností stát se lídry na trhu“. V reakci na rozšířené možnosti úhrad investovaly v posledních letech soukromé kapitálové společnosti do klinik zabývajících se poruchami příjmu potravy.

Lampertová však uvedla, že obchodní potřeby nikdy nediktují úroveň péče, kterou pacienti dostávají, a že závažnost poruch příjmu potravy se může rychle měnit.

„Je to čistě klinické rozhodnutí,“ řekla. „Myslím, že pacienti – spotřebitelé – dělají různá rozhodnutí ohledně své zdravotní péče, pokud jde o to, kam chtějí jít. Lidé často čekají, protože znají program, je tu jejich tým, cítí se tu dobře. Může to být otázka úhrady pojištění. Existuje spousta faktorů, které ovlivňují, kde lidé skončí.“

Mylné představy a léčba

Dawn Boettcherová, vedoucí pracoviště Anna Westin House v Linden Hills, uvedla, že poruchy příjmu potravy jsou předmětem větší skepse a mylných představ než mnohé jiné typy duševních poruch.

Pravdou podle ní je, že poruchy příjmu potravy nejsou způsobeny rodinnou dynamikou. Jejich příčinou není chování, ale biologie. A nejsou diagnostikovány na základě hodnocení velikosti těla pacientů.

„Velikost neoznačuje zdraví, stejně jako neoznačuje nemoc,“ řekla. „Zdraví může existovat při jakékoli velikosti a lidé mohou být v nouzi při jakékoli velikosti.“

Podle psychiatrických vědců mají poruchy příjmu potravy „biopsychosociální“ povahu a postihují lidi všech pohlaví. Ve Spojených státech se s poruchou příjmu potravy setkává přibližně 6 % dospělých žen, 3 % dospělých mužů, 8 % dospívajících dívek a 4 % chlapců, uvedla Lampertová.

„Pokud máte závažnou poruchu příjmu potravy, máte poruchu mozku,“ řekla Kitty Westinová. „Víme také, že k tomu přispívá kultura, v níž žijeme – kterou nazývám ‚toxická kultura štíhlosti‘. A lidé s určitými osobnostními rysy mají sklon k poruchám příjmu potravy.“

Westinová uvedla, že její dcera Anna – kterou popsala jako „milující, laskavou, perfekcionistickou, opravdu citlivou, ochotnou udělat pro každého cokoli“ – odpovídá profilu osoby náchylné k poruchám příjmu potravy.

Boettcherová uvedla, že hlavním cílem léčby je „znovu zavést a normalizovat a stabilizovat stravovací návyky“. Pacienti se účastní skupin vaření, cvičení v plánování jídel a nákupů potravin a jsou odrazováni od přisuzování morálních hodnot jídlu.

„Naší filozofií je ‚všechna jídla se hodí‘,“ řekl Boettcher. „Jíme tři jídla denně a až tři svačiny denně. Čas jídla je opravdu strukturovaný, a protože se zabýváme poruchami příjmu potravy, stává se také opravdu terapeutickým. Když si člověk s poruchou příjmu potravy sedne k jídlu, je v něm spousta strachu, úzkosti a emocí.“

Cena péče

Před přijetím zákona Anny Westinové pojišťovny podle Lampertové často vylučovaly poruchy příjmu potravy z pojištění.

„Vzpomínám si, jak jsem četla pojistnou smlouvu klienta, ve které stálo: „Vaše pojistka nepokrývá léčbu poruch příjmu potravy v divočině, na táboře, selektivní kosmetické operace ani ústavní léčbu,“ uvedla. „Bylo tak zarážející, jak se o tom uvažovalo jako o lékařské službě.“

Průměrný pobyt v rezidenčním zařízení programu Emily trvá asi 30 dní a jeho cena před uzavřením pojištění se pohybuje kolem 1 000 dolarů na den, ale podle Lampertové jsou rezidenční programy výrazně levnější než lůžková nemocniční péče.

„Když půjdete do nemocničního pokoje, budou to tisíce a tisíce a tisíce dolarů denně,“ řekla. „Umožňujeme pacientům zůstat po dobu, kterou skutečně potřebují k zotavení, spíše než rychlý pobyt v nemocnici.“

Když se Kitty Westinová poprvé zapojila do propagace poruch příjmu potravy v letech následujících po Annině sebevraždě, řekla, že jejím dlouhodobým cílem bylo zavést rezidenční léčbu v Minnesotě.

„Po její smrti jsem měla neuvěřitelné množství vzteku a energie a rozhořčení a bylo tolik věcí, které mohly být jinak,“ řekla Westinová. „Anniným odkazem je, že lidé mají nyní přístup k takovému typu ústavní péče, jakou ona sama neměla.“

Westinová chce rodičům lidí trpících poruchami příjmu potravy něco vzkázat: „Existují všechny důvody věřit, že se váš milovaný člověk zcela uzdraví.“

.