Spartacus Educational

Cermak odcestoval 7. února do Miami na schůzku, kde se jednalo o tom, kdo bude jmenován do Rooseveltovy vlády. Cermak nechtěl práci pro sebe, ale chtěl, aby někteří z jeho stoupenců měli dobrou práci. Chtěl také zajistit, aby Chicago dostalo podíl na Rooseveltově slibovaném New Dealu. Jednání s Jamesem Farleyem dopadla dobře a bylo dohodnuto, že Roosevelt se s Cermakem setká 15. února v Bayfront Parku. (15)

Anton Cermak šel na schůzku s Jamesem Bowlerem, dalším vysokým chicagským politikem. Ten na to později vzpomínal: „Se starostou Cermakem jsme šli do parku dvacet minut před příchodem zvoleného prezidenta a seděli jsme spolu v kapele. Když přijelo auto pana Roosevelta, zvolený prezident uviděl starostu a zavolal na něj, aby slezl dolů. Pan Čermák zavolal zpátky, že počká, až pan Roosevelt pronese svůj projev. Pak Roosevelt promluvil a počkal, až starosta sestoupí z pódia a půjde k automobilu.“ (16)

Roosevelt vysvětlil, jak po projevu „sklouzl ze zadní části vozu na své sedadlo. Vtom přistoupil starosta Čermák. Potřásl jsem si s ním rukou a téměř minutu jsem s ním hovořil. Pak se vzdálil kolem zadní části vozu. Bob Clark (jeden z příslušníků tajné služby) stál hned za ním vpravo. Když se vzdálil, přistoupil ke mně muž s telegramem… a začal mi vyprávět, co obsahuje. Zatímco se mnou mluvil, naklonil jsem se dopředu k levé straně auta.“ (17)

V tu chvíli na Roosevelta namířil pistoli italský přistěhovalec Giuseppe Zangara. V kritickém okamžiku zasáhla pozorná divačka Lillian Crossová atentátníkovu ruku svou kabelkou a zkazila mu míření. Zangara vypálil pět ran a všechny Roosevelta minuly, ale zasáhly jiné. Patřil mezi ně i Čermák, který utrpěl vážné zranění břicha. Rex Schaeffer, novinář pracující pro Brooklyn Daily Eagle, o tom informoval: „Stál jsem dvacet stop za autem zvoleného prezidenta. Najednou – věnoval jsem se panu Rooseveltovi – mi přes rameno vystřelila pistole…. Padly další čtyři výstřely a vlevo od vozu pana Roosevelta jsem uviděl, jak se pan Čermák skácel k zemi.“ (18)

Zangara byl napaden davem. „Chytili ho muži a ženy, táhli ho mezi řadami sedadel a pak se davem prohnal policista a ohnal se po něm blackjackem. Šerif okresu Dade, Dan Hardie, byl na nástupišti, a když se ozvaly výstřely, vrhl se do davu za střelcem a spolu s policistou ho trhnutím vztyčili a hodili na nosič kufru porouchaného automobilu, který odvážel z parku jednoho ze zraněných.“ (19) Jiný svědek si vzpomíná na výkřiky „Zabijte toho člověka!“ a „Nenechte ho utéct“. (20)

L. L. Lee stál vedle Čermáka, když byl zastřelen. Tvrdil, že jeho jediná slova byla: „Prezident! Odveďte ho pryč!“ Lee a W. W. Wood, člen demokratického okresního výboru, ho chytili za ruce a odvedli ho k prezidentovu autu“. Šofér se rozhodl co nejrychleji zmizet z místa činu. Lee pak uslyšel Rooseveltův výkřik „Proboha, byl zastřelen člověk“ a „auto se prudce zastavilo“. (21)

Roosevelt to řekl deníku New York Times: „Zavolal jsem na šoféra, aby zastavil. Udělal to – asi patnáct metrů od místa, odkud jsme vyjeli. Muž z tajné služby na něj zakřičel, aby se dostal z davu, a on se opět rozjel vpřed. Zastavil jsem ho podruhé, tentokrát na rohu tribuny, asi o třicet metrů dál. Viděl jsem, jak nesou starostu Čermáka. Pokynul jsem, aby ho posadili dozadu do auta… Starosta Čermák byl naživu, ale myslel jsem, že to nevydrží. Objal jsem ho levou rukou a položil mu ruku na tep, ale žádný puls jsem nenašel… Tři bloky jsem věřil, že se mu zastavilo srdce. Držel jsem ho celou cestu do nemocnice a jeho puls se neustále zlepšoval.“ (22)

Po střelbě zůstal Roosevelt v Jackson Memorial Hospital v Miami, dokud Čermáka nepřivezli z pohotovosti. Několik minut s ním hovořil a poté navštívil ostatní oběti střelby. Podle listu New York Tribune slyšel nejmenovaný svědek, jak Cermak Rooseveltovi řekl: „Jsem rád, že jsem to byl já a ne vy, pane prezidente“. (23)

Anton Cermak zemřel o tři týdny později, 8. března 1933. Giuseppe Zangara, nezaměstnaný dvaatřicetiletý zedník, tvrdil, že jednal sám. „Vždycky jsem nenáviděl bohaté a mocné. Pana Roosevelta osobně nenávidím. Nenávidím všechny prezidenty bez ohledu na to, z jaké země pocházejí.“ Po uznání viny byl odsouzen k trestu smrti na elektrickém křesle ve floridské státní věznici. Když si vyslechl rozsudek, křičel na soudce: „Dejte mi elektrické křeslo. Já se toho křesla nebojím! Jste jeden z kapitalistů. Ty jsi taky podvodník. Dejte mě na elektrické křeslo. Je mi to jedno!“ Guiseppe Zangara byl popraven 20. března 1933. (24)

Někteří političtí komentátoři, například Walter Winchell, se domnívali, že skutečným cílem byl Čermák. Tvrdilo se, že Al Capone nebo William Hale Thompson najali Zangaru, aby Čermáka zavraždil. Blaise Picchi, autor knihy Pět týdnů Giuseppe Zangary: The Man Who Would Assassinate FDR (2003) tvrdil: „Federální agenti provedli vyčerpávající vyšetřování střelby a nenašli žádné spojení mezi Zangarou a chicagskou mafií“. (25)

Cermakův životopisec Alex Gottfried je rovněž přesvědčen, že Čermák nebyl nájemný střelec: „Ve skutečnosti se zdá, že bez ohledu na to, jaké vazby mohly existovat mezi Čermákem a chicagským gangem, střelbu neplánovali gangsteři ani ji neprovedl nájemný střelec. Jednosměrná jízda, tetování samopalem, výstřel z brokovnice – to jsou jejich obvyklé a spolehlivé metody. V análech gangsterských vražd není zaznamenána žádná zápletka podobná této střelbě.“ (26)

V roce 1950 byl J. Edgar Hoover, šéf FBI, požádán o zprávu o původním vyšetřování případu: „Ve spisech tajné služby se odráželo mnoho tvrzení, z nichž většina měla podobu anonymních dopisů, že pokus o atentát plánovali gangsteři nebo nějaká organizovaná zločinecká skupina a že Zangara byl do Miami vyslán výslovně za tímto účelem. Následné vyšetřování však ukázalo, že byl v Miami již několik měsíců před incidentem. Nic nenasvědčuje tomu, že by Zangara věděl o totožnosti chicagského starosty Čermaka… Nebyly nalezeny žádné důkazy o tom, že by Zangara pobýval v Chicagu, ani že by měl ve městě nějaké příbuzné nebo spolupracovníky.“ (27)