Stanfordský vědec hovoří o buddhismu a jeho počátcích

Je těžké najít dnes svépomocnou knihu, která by nevychvalovala přínosy meditace, všímavosti a jógy.

Mnoho z těchto praktik má kořeny ve starobylé tradici buddhismu, náboženství, které poprvé vytvořili lidé v Indii někdy v pátém století před naším letopočtem.

Podle odborníka na buddhismus Paula Harrisona ze Stanfordu je však buddhismus více než jen hledání zenu: Je to náboženská tradice se složitou historií, která se v průběhu staletí rozšiřovala a vyvíjela. Harrison zasvětil svou kariéru studiu dějin tohoto náboženství, které dnes praktikuje více než 530 milionů lidí.

V nedávno vydané knize Setting Out on the Great Way (Vydat se na Velkou cestu):

Tato nová práce se zaměřuje na vznik mahájánového buddhismu, který se vyvinul přibližně 400 let po vzniku buddhismu. Jedná se o propracovanou myšlenkovou síť, z jejíž tradice se odvíjely další typy buddhismu. Na rozdíl od ostatních buddhistů usilují stoupenci mahájány nejen o osvobození sebe sama od utrpení, ale také o vedení ostatních lidí k osvobození a osvícení.

Stanford News Service vedl rozhovor s Harrisonem, profesorem náboženských studií George Edwina Burnella na School of Humanities and Sciences, o buddhismu a nejnovějším výzkumu jeho původu.

Co možná lidé o buddhismu nevědí?

Někteří lidé, zejména v západním světě, se zdají být okouzleni a fascinováni kouzlem buddhismu a způsobem, jakým je prezentován v médiích. V současné době jsme přesyceni propagací meditace všímavosti, která pochází z buddhismu.

Buddhismus však není jen o meditaci. Buddhismus je úžasně komplexní náboženská tradice. Buddhističtí mniši nesedí jen tak a celý den meditují. Mnoho z nich vůbec nemedituje. Studují texty, věnují se administrativní práci, shánějí finanční prostředky a provádějí rituály pro laiky, přičemž zvláštní důraz kladou na pohřby.

Buddhismus má mimořádně dobrý tisk. Snažím se svým studentům ukázat, že buddhismus není tak hezký a nadýchaný, jak by si mohli myslet. Buddhismus má i svou temnou stránku, což jsme například viděli v Myanmaru při nedávném pronásledování tamních Rohingů.

Jako bychom potřebovali věřit, že existuje náboženství, které není tak temné a černé jako všechno ostatní kolem nás. Každé náboženství je však lidským nástrojem a může být použito k dobrému i ke zlému. A to platí pro buddhismus stejně jako pro jakoukoli jinou víru.

Proč je důležité studovat původ buddhismu a jiných náboženství?

Náboženství hraje v dnešním světě nesmírně důležitou roli. Někdy má mimořádně negativní důsledky, o čemž svědčí teroristické incidenty, jako byly útoky z 11. září. Někdy má však i pozitivní důsledky, když se využívá k podpoře nesobeckého chování a soucitu.

Náboženství je důležité pro naši politiku. Musíme tedy pochopit, jak náboženství fungují. A součástí tohoto porozumění je snaha pochopit, jak se náboženství vyvíjela a stala se tím, čím se stala.

Tato nová kniha esejů o mahájánovém buddhismu je jen malou částí zjišťování, jak se buddhismus v průběhu času vyvíjel.

Co je mahájánový buddhismus a jaké jsou jeho charakteristické rysy?

Slovo mahájána se obvykle překládá jako „velký dopravní prostředek“. Slovo maha znamená „velký“, ale ta část yana je složitější. Může znamenat jak „vozidlo“, tak „cestu“, odtud název této knihy.

Pokud víme, mahájánový buddhismus se začal formovat v prvním století před naším letopočtem. Toto náboženské hnutí se pak rychle rozvíjelo na řadě různých míst v dnešní Indii a jejím okolí, kde se buddhismus zrodil.

Sám buddhismus vznikl někdy v pátém století před naším letopočtem. Nyní se domníváme, že Buddha, který toto náboženství založil, zemřel někdy kolem roku 400 př. n. l.. S rozvojem buddhismu se rozšířil i mimo Indii. Vznikla řada různých škol. A z této již tak složité situace vznikla řada proudů či způsobů myšlení, které se nakonec začaly označovat jako mahájána.

Druh buddhismu před mahájánou, který nazývám hlavním proudem buddhismu, je víceméně přímým pokračováním učení zakladatele. Jeho hlavním ideálem je dosažení osvobození od utrpení a koloběhu života a znovuzrození dosažením stavu zvaného nirvána. Nirvány lze dosáhnout morálním úsilím, používáním různých meditačních technik a učením se Dharmy, což je Buddhovo učení.

Nakonec někteří lidé řekli, že hlavní proud buddhismu je sice v pořádku, ale že nejde dost daleko. Domnívali se, že lidé potřebují nejen osvobodit sebe od utrpení, ale také osvobodit ostatní a stát se také buddhy.

Mahájánoví buddhisté se snaží napodobit Buddhův život a donekonečna ho opakovat. Tato snaha stála u zrodu ideálu bódhisattvy. Bódhisattva je člověk, který se chce stát Buddhou tím, že se vydá na velkou cestu. To znamená, že mahájánoví buddhisté byli údajně motivováni větším soucitem než běžný druh buddhistů a usilovali o úplné pochopení skutečnosti a větší moudrost.

To je mahájána v kostce. Spolu s tím však přichází celá řada nových meditačních technik, propracovaná kosmologie a mytologie a obrovské množství textů, které vznikly v době kolem zrodu mahájány.

Jaký je největší poznatek z nejnovějších výzkumů o původu buddhismu a mahájánového buddhismu?

Vývoj buddhismu a jeho literatury je mnohem složitější, než jsme si dosud uvědomovali. V polovině 20. století si vědci mysleli, že mahájánový buddhismus vytvořili laici, kteří chtěli vytvořit buddhismus pro všechny. Přirovnávali ho k protestantskému hnutí v křesťanství. Nyní však víme, že tento obraz není pravdivý.

Důkazy ukazují, že v čele mahájánového buddhismu stáli odříkající, buddhističtí mniši a mnišky. Ti byli nejtvrdšími praktikujícími tohoto náboženství a byli zodpovědní za sepsání mahájánových písem a propagaci těchto nových myšlenek. Laici nebyli iniciátory.

Plný příběh je však ještě složitější. Vývoj buddhismu se podobá spíše houštině než stromu. A mahájánový buddhismus je něco jako spletitý proud několika říčních proudů, bez jednoho hlavního.

Proč je náročné zjistit, jak mahájánový buddhismus vznikl?

To, co je na buddhistických studiích zvláštní a čím se liší od studia náboženství, jako je křesťanství, je, že stále existuje obrovské množství materiálu, který nebyl přeložen ani řádně prostudován.

V posledních dvou nebo třech desetiletích vědci také objevili celou řadu textů v dávno ztraceném jazyce zvaném gandhari, z nichž některé souvisejí s mahájánou. Tyto dokumenty, z nichž nejstarší pocházejí z prvního století před naším letopočtem, byly nalezeny v oblasti, která dnes zahrnuje Pákistán a části severní Indie, Afghánistánu a Střední Asie.

Mnoho z těchto textů je velmi obtížné přeložit a pochopit. A stále se objevují další materiály. To vše mění náš pohled na ranou historii buddhismu.