Starořečtina
Starořečtina byl indoevropský jazyk, kterým se mluvilo ve starověkém Řecku od 9. do 4. století př. n. l.. Starořečtina a latina jsou velmi důležité jazyky. Přestože se jimi již nemluví, ovlivnily téměř všechny moderní evropské jazyky.
Ἑλληνική
Hellēnikḗ
východní Středomoří
9. stol. př. n. l. až 4. stol. n. l.
- Helénská
- Stará řečtina
Řecká abeceda
grc
grc (zahrnuje všechny předp.moderní etapy)
anci1242
Začátek Homérovy Odyssey
Řečtina měla mnoho různých nářečí. Attickou řečtinou se mluvilo v největším městě Athénách a byla považována za nejčistší formu řečtiny. Později se ve vzdělaném římském světě učily děti řečtinu jako druhý jazyk stejně, jako se dnes mnozí lidé učí angličtinu jako svůj druhý jazyk. Koiné řečtina byla tehdy běžným jazykem Řeků. Používala a mísila se v ní attická řečtina s několika dalšími dialekty.
Homer mluvil a psal starým dialektem, který se od attické řečtiny poněkud lišil. Iliada a Odyssea jsou dlouhé básně, které vyprávějí vzrušující příběhy o válčení, cestování a řeckých bozích. V 5. století př. n. l. napsali několik velkých divadelních her Aischylos, Sofoklés a Eurípidés. „Zlatý věk“ starověkého Řecka pak inspiroval literaturu, kterou lidé četli po celá staletí.
.