Syslíček

Jedno dubnové odpoledne jsem se vydala přes dvůr, abych slepicím hodila misku plnou zbytků zeleniny. Jakmile jsem se přiblížila ke slepičímu dvorku, začaly mě slepice jako obvykle sledovat po celé délce plotu, přičemž některé běžely, aby se udržely v čele a získaly co nejlepší úlovek. Můj obvyklý postup spočíval v tom, že jsem polovinu zeleninových odřezků hodil přímo před ně a pak jsem se otočil, abych zbytek hodil starším slepicím, které se pomalejším tempem plahočily za nimi. Když byly všechny zbytky vyhozeny, pozoroval jsem je, jak hltají zbytky, zatímco jsem stál u plotu. Lidé říkají, že slepice jsou hloupé, ale když je po léta pozoruji, mám tendenci nesouhlasit. Připadají mi komické a zábavné, a pokud jste je někdy pozorovali, jak chytají brouka, viděli jste několik chytrých manévrů.

Když jsem se otočil, abych se vrátil do domu, něco upoutalo mou pozornost nedaleko mých nohou. Lehké zavrtění trávy mě přimělo udiveně ustoupit. Když jsem se podíval blíž, našel jsem podivný kopeček šedivých měkkých chlupů – něco, co vypadalo, že hrabe. Klackem, který jsem našel poblíž na zemi, jsem do škůdce šťouchl, abych zjistil, co to je. Po odkrytí nožiček jsem viděl, že jde o třesoucí se syslí mládě, které mělo podle všeho na zádech mokré šmouhy. Venku bylo trochu chladno, ale s tolika chlupy jsem nečekal, že by malému tvorečkovi mohla být zima.

Přešel jsem do záchranářského módu a rychle jsem běžel do skladovací budovy pro pár rukavic a plastovou vaničku. Když jsem malou holčičku zvedl, zjistil jsem, že je docela učenlivá, na spodní straně suchá a bez známek zranění. Možná ji dostal nějaký dravec a pak ji upustil. Když jsem zjistil, že v okolí nejsou žádné syslí hromady, odkud by se mohla odvážit, uložil jsem ji do plastové vaničky a rozhodl se, že si ji nechám přes noc. V domě se samozřejmě FD příliš nechtělo sysla přijmout. Se sysly jsme měli v okolí domu dost problémů – například nám zničili mnoho nových přesazených stromků.

Poté, co jsem malou potvůrku bezpečně přinesl do domu, jsem začal s malým průzkumem, jak to dělám vždy, když rehabilituju nějaký nový druh. Podle návodu z renomované webové stránky jsem vyložil vanu různými druhy zeleně z našeho dvora a pastviny. Do poloviny krabice jsem nasypal několik kopečků kvalitní zahradní hlíny a na jednom konci jsem hlínu mírně vyvýšil. Malý sysel se okamžitě pustil do práce na zeleni. Všiml jsem si, že se pod zelení rád zahrabává. Ten večer jsem strávil hodně času jejím pozorováním. Byla dokonce pořádkumilovná, když si ve vzdáleném rohu mělké hlíny zřídila místo pro močení. Pořídil jsem video, na kterém žere zelené stonky jako malý stroj. Teď už jsem chápal, jak jsem někdy viděl, že plevel a dokonce i stromky prostě mizí pod povrchem země, jako by je něco stahovalo pod zem. Pravděpodobně to byl sysel, který hltal jedno stéblo za druhým!“

Další den byl chladný a deštivý, a tak jsem se rozhodl, že s vypouštěním malého sysla den počkám. Zdálo se, že se jí v dočasných norách daří dobře, a tak jsem jí natrhal čerstvou zeleninu, kterou po většinu dne spokojeně okusovala. Tu noc se spustil další déšť a zahřmělo. V noci se blýskalo. Byl jsem rád, že jsem se rozhodl nechat syslí mládě strávit další noc uvnitř, kde bude mít dobrou šanci přežít, a počkat na lepší počasí, abych ji mohl pustit.“

Druhý den ráno stále pršelo, když jsem v půl šesté slyšel, jak se psi činí. Protože byl stejně právě čas vstávat, rozsvítila jsem noční lampičku a ještě chvíli ležela v teple postele. Ale něco se mi nezdálo. Oscar a Lollipop skákali u malé branky pro domácí mazlíčky. Obvykle jsou líní, dokud nevstaneme. Pak se mi zdálo, že slyším zvuk škrábání za čelem naší postele. Vyskočila jsem včas, abych viděla, jak něco malého narazilo do rohu stěny a pak se vydalo střemhlav za FD trezor na zbraně. Hned jsem věděla, že sysel utekl, a proto byli asi psi tak brzy ráno aktivnější než obvykle! Nepřemýšlel jsem a využil první příležitosti, abych syslí mládě chytil, když se ke mně vracelo. Ale jen o zlomek vteřiny později jsem zavyl bolestí a pustil ji s výkřikem: „KOUSLA MĚ!!!“. Podíval jsem se na svůj ukazováček, ze kterého mi stříkala krev, a FD zařvala, ať si vezmu rukavici, protože utíkala zpátky za trezor. Vzal jsem rukavici, kterou jsem s ní manipuloval, ale byla dost zbytečná, protože se skrz ni prokousla a dostala FD do dvou různých prstů. FD, který se ničeho nevzdává, se nakonec podařilo získat dobrý úchop, při kterém nemohla rukavici prokousnout, a rychle se vydal k zadním dveřím, které jsem otevřel, aby mohl udržet svůj úchop. Vyšel ven do deště a pustil ji do chladného, temného a sychravého rána. Ale v tu chvíli už ani jednomu z nás nezáleželo na tom, jakého rozloučení se jí dostane. Teď už jsem chápal, proč ji nějaký predátor vůbec odhodil!“

Po několik dní jsme si s FD všímali, jak nás bolí prsty od hlubokého proniknutí zubů syslího mláděte. Byli jsme vděční, že kousance byly čisté a netrpěli jsme žádnou nemocí. O několik dní později jsme si také uvědomili, že nám nefunguje snímač příjezdové cesty, a zjistili jsme, že kabel adaptéru visící u podlahy byl čistě přeříznut nějakým tvorem s velmi ostrými zuby! Zajímalo by mě, kdo to mohl být? Dobře jsme se zasmáli, když jsme si říkali, jak jsme byli naivní. Podcenil jsem houževnatost a instinkt tohoto malého sysla a později jsem se dočetl, že samice zůstává se svými mláďaty jen několik týdnů a pak je pošle ven z nory, kde se vydají na vlastní pěst, zcela vybaveni pro přežití.

Pan T, Oscar a Lollipop mezitím trénovali na tento okamžik celé měsíce… a přesto se jim nepodařilo sysla chytit. Máme hračku pro kočky „Cat Fishin“ s prutem a navijákem, ke které je připevněna malá návnada z jeleních chlupů, kterou zbožňují a za kterou se honí. Člověk by si myslel, že budou připravené na opravdovou věc, až to přijde. Ale možná jsou dost chytré na to, aby to věděly lépe!