Tak jaká byla tvoje dekáda, Branne Dailore z Mastodon?

Dailor měl samozřejmě i své mínusy – třeba když mu Kiss v Brazílii vystavili účet v baru ve výši 350 dolarů. Zamýšlí se nad posledním desetiletím a rozebírá ho pro nás. „Udělal jsem si průzkum,“ říká. „Mám pocit, že jsem připravený.“

Moje nejoblíbenější album roku 2010 bylo: Myslím, že je to pro mě nerozhodně. CeeLo Green, The Lady Killer. Myslím, že to CD – bylo to v roce 2010, takže když vyšlo, bylo to skutečné CD – neopustilo můj přehrávač několik let. Spoustu těch písniček jsem si zpívala v autě z plných plic. A pak Blackstar od Davida Bowieho. To byla jedna z mých nejoblíbenějších. Když vyšla, poslouchal jsem ji bez přestání. Opravdu, když vyšla, říkala jsem si: „Ach jo, možná pojede na turné a já ho konečně uvidím!“ A pak jsem si řekla: „To je skvělé. Protože když jel v roce 1994 na turné s Nine Inch Nails, tak jsem se tam nedostal. Vzpomínám si, že jsem pracoval na noční směně v minimarketu v Rochesteru ve státě New York. A všichni moji kamarádi přišli po koncertě a říkali: „Panebože, David Bowie byl kurevsky úžasný.“ Ale druhý den zemřel. Bylo to hrozné.

Moje nejoblíbenější píseň roku 2010 byla: Tohle bylo stejně super těžké, jako většina těchto otázek. Řeknu „I Appear Missing“ od Queens of the Stone Age. Konkrétně tahle píseň v rámci toho alba – i když mám rád celé album – pro mě vyčnívala. Mám z ní husí kůži a všechny ty dobré věci.“

Nejšílenější věc, která se mi stala v roce 2010: Tohle byla taky remíza. Řeknu, že být komparzistou ve Hře o trůny a vyhrát Grammy. Myslím, že to jsou dvě dost epické věci.

Můj nejméně oblíbený trend v hudbě v tomto desetiletí byl: Mumble rap. Moc ho neposlouchám, ale když ho pustí, tak si říkám: „Tohle nesnáším.“ Tohle se mi nelíbí. Samozřejmě nechci mít žádný beef s žádnými mumble rappery. To není můj styl, ale prostě to není nic pro mě. Mám rád nějaký hip-hop, ale mám pocit, že i název toho stylu zní prostě líně. Mám pocit, že to ten žánr stahuje o úroveň níž. Protože rapování je o tom být inteligentní textař. Ty hádanky, jak skládat slova dohromady. Máte tolik talentovaných hiphopových umělců a rapperů, kteří na sobě tvrdě pracují, jako Kendrick Lamar a Eminem. tato skutečná, neuvěřitelná forma umění, a pak je tu ta druhá strana s mumble rapem. Stačí zamumlat dvě slova a mít pod tím zjednodušený beat. Ale lidem se to líbí. Takže asi dělají něco dobře.

Seriál, který jsem v roce 2010 nemohl přestat sledovat, byl:Breaking Bad. Myslím, že to bylo dost neuvěřitelné a že jsem to bingoval.

Nejlepší nový slangový výraz desetiletí byl: Nejlepším termínem byl YOLO. Jak hloupé to je? To je moment, kdy si všichni uvědomili, že žijí jen jednou. Něco jako: „Tohle je konec. Radši tedy vyrazím ven a začnu se fotit na Instagram.“

Nejlepší živé vystoupení, které jsem viděl v roce 2010, bylo: Lionel Richie na Bonnaroo . Ten mě naprosto odrovnal. Byl tak dobrý a mezi písničkami tak vtipný. Říkal jsem si: „Páni, tenhle chlapík má šmrnc.“ A taky jsem si říkal: „Páni, tenhle chlapík má šmrnc!“. Pořád mu někdo nosil skleničky na víno s podivně barevnými tekutinami a on se z nich napil a vyplivl je. Měl celou tuhle show v show.“

Nejpřekvapivější setkání s kolegou umělcem, které jsem zažil v tomto desetiletí, bylo: Koupil jsem margaritu Paulu Stanleymu z Kiss v Brazílii. Hráli jsme na festivalu, který se jmenoval Maquinaria Festival, a pak jsme bydleli ve stejném hotelu. Viděl jsem Stanleyho a kluky, jak sedí u stolu. Tak jsem k nim přišel a zeptal se: „Potřebuje někdo něco k pití?“ A Stanley zvedl ruku a řekl: „Dám si margaritu!“ A tak jsem si dal margaritu. Dostal jsem ji celou; jednu z těch velkých šílených margarit s deštníky a květinami a tak. A pak na mě ti chlapi hodili účet za 350 dolarů a všichni se rozprchli.

Nejlepší knížka, kterou jsem v tomhle desetiletí četl, byla: Co je co od Davea Eggerse.

Něco skvělého, co jsem v tomto desetiletí udělal a čeho si nikdo nevšiml, bylo: Zase jsem si v Brazílii, někde u Manausu, šel zaplavat s růžovými říčními delfíny a krmil je rybami. Nikdo neví, že jsem to udělal, a bylo to fakt super. Bylo to šílené, protože plaveš ve vodě a voda je jako super kalná, takže nevidíš, a pak se najednou z ničeho nic objeví a vrazí do tebe a tak. Je to dost divoký. Vřele doporučuju.

V roce 2010 jsem se nejvíc poučil z chybného kroku: Neomdlít na večírku, na kterém je Dave Lombardo ze Slayer, protože mi fixou nakreslil na obličej penis. Bylo to hned poté, co Velká čtyřka vystoupila na Coachelle , pár dní předtím, než jsme začali natáčet naše album The Hunter. A na večírku s Larsem Ulrichem a všemi těmi kluky jsem omdlel jako hodný kluk. A když jsem se probudil, šel jsem do hotelového pokoje a na obličeji jsem měl nakreslený penis.

Nejlepší oblečení, které jsem měl v tomto desetiletí na sobě, bylo: Musím říct, že to byl balonový oblek, který jsem měl na sobě na Grammy. Měl jsem na sobě oblek, který byl celý z balónků, a lidi si mysleli, že si říkám: „Ten na Grammy úplně troluje.“ A tak jsem si vzal oblek, na kterém byly balónky. Myslím, že to byl skvěle vypadající oblek a bylo to zábavné a slavnostní. A o tom by Grammy měly být. Nerad nosím smokingy. Je mi v nich nepříjemně.“

Nejvíce „2010s“ momentem roku 2010 bylo: Pokemon Go. Bylo to velmi 2010s, protože to byla interaktivní věc a lidé umírali. Je to tak bizarní. Viděli jste lidi, jak se procházejí v přírodě, jako bych byl na hoře a asi na té hoře muselo něco být. Na Stone Mountain v Georgii chodí tolik lidí navíc. A tam jsou lidi, kteří jen zírají do svých telefonů, jako by šli na tu horu. Říkám si: „Spadneš z té hory a umřeš. Protože hledáš zasraný Pokemon Go.“

Moje největší naděje pro rok 2020 je: Budu se snažit udržet svůj život pohromadě a budu se snažit, abych se psychicky nezhroutil. A budu se snažit dál psát a nahrávat hudbu a v podstatě dělat to, co jsem dělal doteď. Pokusím se během několika příštích měsíců napsat nářezovou desku Mastodon, která pravděpodobně vyjde v roce 2020. Takže doufám v pokračování toho, co se dělo posledních deset let. Víc toho samého, prosím. Děkuji.