Tanec modronohých koziček:

Tanec kozorožců modronosých, jednoho z nejrozpoznatelnějších druhů v Americe a oblíbence pozorovatelů ptáků, je vážně romantický. A jejich báječné flirtování je klíčem k udržení jednoho z nejkouzelnějších druhů Latinské Ameriky. Kdybych to nevěděl, možná bych si myslel, že hnědobílý pták přede mnou je v nesnázích. Sledoval jsem, jak vystrkuje ocasní pera do vzduchu a pak strká dlouhým špičatým zobákem k obloze a vydává pronikavé hvízdání.

Když si ho objekt ptačích křečí – samice letící nad ním – všiml a přistál poblíž, zvedl pták jednu jasně modrou nohu vysoko do vzduchu a pak ji opatrně položil zpět na zem a druhou zvedl. Pak jsem sledoval, jak pták svým štíhlým zobákem přerovnává malé oblázky v kruhu na zemi. Pokud se samičce jeho tanec zalíbil a uznala ho za hodného, skromné hnízdo, které právě vytvořil, bude brzy kolébat až tři vzácná vajíčka.

Playing Footsie

Mnoho ptáků předvádí složité pářící tance a rituály. Ale sýkory modronohé, které první objevitelé nešetrně pojmenovali slovem bobo (což ve španělštině znamená „hloupý“), jsou dokonalými mistry ptačí romantiky. Předvádění mořských ptáků, které začíná, jakmile dosáhnou pohlavní dospělosti kolem čtvrtého roku života, zdůrazňuje krásu, zdraví a dovednost. „Úkolem samce je přilákat samičku,“ vysvětluje Dr. Danae Sheehanová, ornitoložka společnosti Silversea. Ptáky studuje již téměř 20 let a má slabost pro příslušníky čeledi Sulidae, do které patří sýkory a kanicové. „Samec tráví spoustu času tím, že se předvádí,“ říká Sheehanová. Pak si na zemi najde vhodné místo k hnízdění a sleduje, zda mu nad hlavou nepřeletí samice. „Když kolem proletí pravděpodobná partnerka, samec namíří vše, co může, k obloze jejím směrem – zobák, křídla, ocas, hruď, vše umístí tak, aby na samici nad sebou co nejlépe viděl,“ pokračuje. „Také hvízdá, jako by chtěl říct: ‚Podívejte se na mě!'“

Jak svišť modronohý tančí

Tzv. ukazování na oblohu, pískání a stavění hnízda jsou sice hezké věci, ale hlavní událostí jsou sviští nohy. Sheehan říká, že jak samci, tak samice se při námluvách účastní ukázky vysokých kroků, které přitahují pozornost k jejich nohám. „Samec přitáhne samici blíž tím, že zvedne jednu nohu a pak druhou, aby ukázal své krásné modré nohy, které jsou známkou zdraví a reprodukční zdatnosti,“ vysvětluje Sheehan. Tyto modré nohy jsou výsledkem karotenoidních pigmentů v jejich potravě, takže nohy nejlépe živených ptáků mají nejtmavší odstín. „Pokud je nadšená, připojí se k tomu tím, že ukáže své vlastní nohy,“ dodává Sheehan a popisuje aktivitu zvanou „zrcadlení“.

Blue-footed boobies žijí, páří se a hnízdí podél západního pobřeží a na ostrovech od Mexika po Peru. Několik z přibližně 30 000 modronohých hroznýšů na planetě se zatoulalo i mimo svůj primární areál. Někteří z nich se dokonce v roce 2013 objevili v Kalifornii, jak uvádí portál eBird, který shromažďuje údaje od celosvětových pozorovatelů ptáků. Někteří se ponořili až do Chile, kde svou impozantností soupeří s místními plameňáky.

Antika a instinkty sýčka modronohého

Ačkoli BirdLife International, síť nevládních organizací, které se zabývají ochranou ptačích stanovišť a populací, věří, že sýčci modroocasí mají stabilní populaci a nejsou ohroženým druhem, čelí problémům.

Na Galapágách v Ekvádoru, kde podle některých odhadů hnízdí polovina populace modrásků na světě, nedávno výzkumník David Anderson, profesor biologie na Wake Forest University, zaznamenal pokles pářících tanců. Zaznamenal také pokles skutečného páření a počtu mláďat. „Bez námluv se účinně nerozmnoží,“ říká Anderson, který se domnívá, že za pokles pářící aktivity může nedostatek potravy. Dlouhodobým důsledkem je, že mnoho modrásků na Galapágách je nyní příliš starých na to, aby se rozmnožovali, a mladých ptáků, kteří by se ujali jejich pářícího tance, je příliš málo.

Tento pářící tanec sýkorek modronožných – ukazování na oblohu, pískání, předvádění nohou a organizování hnízda – je často k vidění na ostrově Isla Lobos de Tierra, kde se ptáci páří po celý rok. Na tomto skalnatém ostrově, který se nachází asi 10 mil (asi 16 km) od pobřeží severního Peru, se jim daří zčásti díky Humboldtovu proudu bohatému na ryby, který jej obtéká.

„Když jsem se poprvé setkal se sýkorami modronohými, byl jsem fascinován, když jsem je pozoroval, jak se noří do moře pro ryby,“ vzpomíná Sheehan. „A když jsem je konečně viděla tančit, chtělo se mi tančit taky.“

Cestovatelé, kteří prozkoumávají Galapágy a pobřežní oblasti Peru, se vždy pobaví, když sledují sýkory modronohé v plné nádheře pářícího tance. Nezapomínejte však, že jde o mocné instinkty; tyto zdánlivě hravé kratochvíle jsou životně důležité pro přežití druhu.