Teď mluvíš ty'! Nejlepší audioknihy podle výběru spisovatelů

Kit de Waal

Autor

Šimpanzí paradox od profesora Stevena Peterse (2012) je fascinující kniha o kognitivním chování, která rozkládá různé části nás všech: člověka, šimpanze a počítače. Je to tak závažné téma, přesto je Petersovo vyprávění podáno poměrně ploše, se silným severským přízvukem, což ho činí jaksi věcným a snadno stravitelným. Věta „Došlo ke zhroucení šimpanzího managementu“ mě donutila výt smíchy.“

Stará špína (2015) od Jane Gardamové je také po všech stránkách vynikající, oživená úžasným výkonem herce Billa Wallise, známého z Černé zmije. Pod kůži ústřední postavy, stárnoucího soudního znalce, se dostává s takovým umem, že máte pocit, že čtete jeho myšlenky.

Ne každý spisovatel dokáže dobře vyprávět své vlastní příběhy, ale Obrazy v mé hlavě Gabriela Byrnea (1995) a Nicméně Aleca Baldwina (2017) jsou vynikající. Obě zachycují život těchto herců od dětství až po současnost s humorem a upřímností. Obě jsem si zamiloval.

Robin Ince

Komikant, spisovatel a rozhlasový moderátor

Pokud hledáte šamanské kouzlo, které vám navždy vtiskne do mysli blokový vesmír Northamptonu, pak byste si měli poslechnout 60 hodin Jeruzaléma Alana Moora (2016), který podmanivě čte Simon Vance. Na konci týdenního poslechu je více než pravděpodobné, že se do něj pustíte znovu, a nakonec oznámíte svému zmatenému partnerovi, že se s celou rodinou stěhujete do Northamptonu, abyste zbytek života strávili v jeho strašidelných ulicích.

Kniha Sarah Bakewellové V existencialistické kavárně (2016) o Sartrovi, Camusovi, De Beauvoirové a těch dalších, která nás inspirovala k prvnímu nákupu dupaček, je skvělá kniha na čtení, ale při jejím poslechu můžete očima bloudit po kavárně a posuzovat úzkost, zmatek a masky těch, kteří se hrbí nad moučníkem nebo pění mléko.

Nakonec i objemná kniha neuroendokrinologa Roberta Sapolského o biologii lidského chování Chovej se slušně (2018), kterou čte Michael Goldstrom, zachycuje něco z hravosti tohoto svůdného přednášejícího.

Jon Ronson

Autor a filmař

Doporučuji knihu Ramble Book Adama Buxtona (2020), méně už kvůli próze, i když jsou v ní nádherné melancholické pasáže o jeho otci a Bowiem a nostalgii 80. let, ideální pro ty z nás, kteří se rozplývají při vzpomínce na to, jak poprvé slyšeli Dexys Midnight Runners nebo cokoli jiného. Ale je to spíš pro to, jak moc se baví možnostmi. Na začátek každé kapitoly píše znělky. Vezme nás na krásné, pouze zvukové odbočky. Kdysi bylo nahrávání audioknih slavnostní. Odchýlení se od stanoveného textu bylo považováno za kacířství. Adamova kniha je plná radosti z opaku.

Zodwa Nyoni

Dramatik a básník

V příběhu o dospívání Potřebujeme nová jména (2013) NoViolet Bulawayo se prostřednictvím hlasu Darling, desetileté dívky vyrůstající v chudinské čtvrti Paradise za Mugabeho režimu, přenesete do Zimbabwe. Pohled na zemi dětskýma očima je radostný i srdcervoucí. Bojíte se o její budoucnost. Ale pak se stěhujeme na středozápad Spojených států a stojíme v mrazu, přičemž Darling si uvědomuje, že tráva není vždy zelenější.

Pro jiný hlas jsem na YouTube viděl video s umělcem mluveného slova a aktivistou Rafeefem Ziadahem, který vystupuje s písní We Teach Life, Sir. Verš „Dnes bylo mé tělo televizním masakrem“ mi stále zněl v uších. Šel jsem se podívat po jejích albech Hadeel a We Teach Life, na kterých se vám dostane lekcí o těžkém osudu Palestiny, protestu a oslavě arabského jazyka. Její hlas v nahrávkách zachycuje vzrušení z živé hudby a vystoupení.

Trevor Noah citoval z knihy David a Goliáš (2013) od Malcolma Gladwella, když v pořadu The Daily Show mluvil o moci a legitimitě. Kniha je sérií případových studií zkoumajících, jak smolaři porážejí šance. Poslouchal jsem tyto příklady vítězství, když jsem začínal svůj program Couch to 5K, a začal jsem se konfrontovat s věcmi, které ve svém životě a práci považuji za nevýhody. Knihu jsem dočetla a běžela dál!“

Neil Gaiman

Novelista

Čtení románu Třetí policista (2012) irským hercem Jimem Nortonem patří k mým nejoblíbenějším audioknihám, protože románu Flanna O’Briena dodal vrstvu, kterou jsem při čtení prózy nevnímala. Pod nádherným surrealismem a radostí z vysokého příběhu jsem našel rovinu existenciální hrůzy a strachu.

Poslouchám také Anatomii melancholie Roberta Burtona, kterou vypráví Peter Wickham (2020). Je radost ho poslouchat, jak se vydává tou nejdelší možnou cestou přes jakoukoli větu.

A na cestách mám Bazar zlých snů (2015) Stephena Kinga – tu povídku, tu jinou, na procházky nebo ve chvílích, kdy mám chuť na svačinu, a ne na jídlo.

Nejlepší na formátu audioknih je sledovat poslední dvě dekády změn. Šéf divize audioknih v mém vydavatelství odstoupil někdy v roce 2003 s tím, že auta, která už nemají kazetové přehrávače, formát audioknihy zabila. Její nástupce mi ukázal podivně vypadající předmět zvaný iPod a já věděl, že nejsme zdaleka u konce.

Val McDermid

Krimi spisovatelka

Jedním z nejlepších vyprávění, které jsem za posledních pár let slyšel, je předělávka Sofoklovy Antigony Kamila Shamsieho Domácí požár v podání herečky Tani Rodrigues (2017). Ta propůjčuje hlas širokému spektru postav: Její hlas mě však vtáhl do děje a nikdy jsem se v něm neztratila.

Doporučila bych také profesorce Emmě Smithové přečíst si její knihu Tohle je Shakespeare (2019). Je to fascinující pohled na dvacet jeho her, zkoumání otázek, které vyvolávají, a témat, která jsou jejich základem. Vychází z jejích oxfordských přednášek, takže je dokonale uzpůsobená k poslechu, a má velmi poutavý hlas.

Afua Hirschová

Spisovatelka a moderátorka

Vedoucí pořadu Daily Show Trevor Noah je synem bílého švýcarského otce a černé matky Xhosa a narodil se v Jihoafrické republice v roce 1984 – v době, kdy se tento mezirasový svazek trestal pěti lety vězení. Kniha Zrozen zločinem (2016) je jeho zdrcujícím osobním příběhem o psychóze myšlení apartheidu, který zároveň dokáže být dojemný a zábavný. Nikdo mě nepřesvědčí, že existuje lepší způsob, jak si to přečíst, než když vám to bude vyprávět Noah.

Myslím si také, že hlas skotské Makar Jackie Kayové je sám o sobě formou poezie. V knize Red Dust Road (2010) vás vezme na cestu adopcí v šedesátých letech, dospíváním černošského gaye a bojem o nalezení a lásku ke svým biologickým rodičům a svému nigerijskému dědictví.

Antroložka Zora Neale Hurstonová hluboce věřila v literární genialitu afroamerických ústních tradic a pustila se do jejich dokumentace za cenu velkých osobních ztrát. Zdá se tedy příhodné zažít její největší román – Their Eyes Were Watching God, napsaný v roce 1937 – v audiopodobě. To, že jej ve verzi z roku 2004 načetla veteránka bojovnice za občanská práva a herecká legenda Ruby Dee, je obrovská pocta, kterou doporučuji.

Americanah od Chimamandy Ngozi Adichie je jednou z těch knih, u kterých jsem se těžko smiřovala s tím, že jsem je dočetla, protože jsem chtěla – ne, potřebovala -, aby pokračovaly.

Musela jsem si také vybrat něco, co vypráví Adjoa Andoh, protože vypráví spoustu knih, které poslouchám. Andohová vystupuje po boku hvězdného hereckého obsazení v podání návykového románu Naomi Aldermanové Síla (2016).

Adam Rutherford

Genetik a televizní hlasatel

Michelle Obamová se stala (Becoming) se jí četla 47krát lépe a hluboce dojemně, i kvůli tomu, co jsme ztratili. Také jsem zhltla dva nové díly Knihy prachu od Philipa Pullmana, vypravěčem byl Michael Sheen. Mým absolutním favoritem jsou však Jatka číslo pět, vyprávěná samotným Vonnegutem.

Evie Wyldová

Novelista

Jsem velmi vybíravá v tom, co poslouchám – musím se natolik vžít do hlasu předčítajícího, abych tomu dala přednost před vlastním čtením, ale miluju Deník drag queen od Crystal Rasmussenové (2019), který čte Crystal alias Tom Rasmussen. Jsou to memoáry částečně o boji proti studu, a přestože by vás některé příběhy měly vyvést z míry, nechat si je předčítat od autorky je osvobozující zážitek a přenese vás to přes stud do něčeho mnohem vřelejšího.

Druhou knihou, kterou pravidelně poslouchám, je Alan Bennett čte dětskou klasiku (2017), abych uspala svého pětiletého syna. Nejlépe se nám osvědčil Vítr na vrbě. Je v tom něco z jazyka a pojmů, někdy dost melancholických a často mimo chápání pětiletého dítěte, ale v kombinaci s pohodou malých lesních zvířátek hluboce uspávajících.

Malcolm Gladwell

Autor a podcaster

Věřte nebo ne, ale nejlepší audiokniha, kterou jsem kdy poslouchal, byla autobiografie herce Roba Lowea Příběhy, které vyprávím jen svým přátelům (2011). Z nějakého důvodu bylo poslouchání jeho bláznivého životního příběhu čteného jeho vlastním uklidňujícím, důvěrně známým hlasem strhující. Poslechla jsem si ji celou na jeden zátah, během dlouhé cesty autem k matce domů.“

Susannah Clappová

Divadelní kritička Observeru

Bill Nighy je v Záhadách Charlese Parise v roli světem unaveného herce a detektiva, z jehož hlasu kape whisky, Shakespeare a skepse, ideálním castingem. Záhady, které podle románů Simona Bretta adaptoval Jeremy Front, jsou ideální pro noční poslech. Zápletky jsou poutavé, dialogy rychlé a sardonické. Parisovy zamotané vztahy – s manželkou a agentem – jsou poutavé, ale nikdy ne sentimentální.

Zcela jiný zážitek přináší herecká představitelka Emma Fieldingová, která do Deníků z Grasmere (2014), vyprávění Dorothy Wordsworthové o životě s bratrem v Dove Cottage, vnesla směs svěžesti a intenzity (a krátké „a“). Zápisy, doprovázené četbou Wordsworthových básní v podání Kennetha Cranhama a Alexe Jenningse, mají perfektní tempo pro poslech. Zde básník skládá v lese a vyráží v nových pantalonech, zde si Dorothy všímá dvou druhů sasanek a k večeři si dává tapioku. Život klouže, jak říká Dorotka o řece – „necestuje ve shonu“.

Naomi Aldermanová

Novinářka a autorka her

Jako školitelka doktorandů na Bath Spa University doporučuji všem svým studentům knihu Umberta Eca Jak psát diplomovou práci (2015). Je použitelná pro jakýkoli osobní výzkum nebo akademickou práci a od někoho, kdo se v tom opravdu vyznal: poslouchejte se sluchátky a vzpomeňte si, jaké to je sedět v tichých knihovnách.

Mám také rád Jonathana Strange & pana Norrella (2004) – atmosférickou a rozkošnou zimní knihu s brilantním vyprávěním Simona Prebblea. Má 32 hodin, takže dost času na to, abyste si při poslechu vytvořili zcela nový návyk na procházky nebo quiltování či pečení focaccie. Až skončí, bude vám smutno.

Julian Rhind-Tutt také skvěle vypráví nové poirotovské romány Sophie Hannahové tím správným stylem „pro každou postavu jiný hlas“. Vynikající lahůdka.

Hew Locke

Sculptor

Když jsme jako děti vyrůstali v Guayaně, spoléhali jsme se na to, že nám teenageři popíšou děj i s akcí u filmů, které byly určeny pro dospělé a ke kterým jsme se nemohli dostat – například u upírských filmů nebo spaghetti westernů. Tato láska k poslechu příběhů mi zůstala, a když pracuji, poslouchám hodně audioknih. Líbí se mi, jak mě dokážou přenést na jiné místo, a někdy jejich atmosféra pronikne i do mé práce.

V knize The Dry od Jane Harperové (2016) se detektiv vrací do rodného města na pohřeb svého nejlepšího přítele, který podle všech spáchal sebevraždu poté, co zavraždil svou ženu a šestiletého syna. Jde o brutální maloměstský thriller, odehrávající se v Austrálii během nejhoršího sucha za posledních sto let. Vidíte to horko a krajinu – poslouchat to je jako sledovat film.“

Poslouchám knihu Moje sestra, sériová vražedkyně (2018) od Oyinkana Braithwaita, když doma maluji během výluky. Je tak osvěžující slyšet od vypravěče Weruche Opia doslova africký hlas. Když jsem audioknihy začala poslouchat poprvé, tohle by vyprávěl bílý herec, který by nasadil příšerný nigerijský přízvuk. Vyprávěno přímočaře, je to dokonalé vyprávění typu „ukliď si po své mladší sestře“.

Jacqueline Wilsonová

Dětská autorka

Zlatovláska Donny Tarttové (2013) je neuvěřitelně napínavý a dojemný příběh, bezvadně napsaný – a herec David Pittu je mistrovský předčítač, který si s bravurou poradí s jakýmkoli přízvukem (jeho přednes získal v roce 2014 dvě ceny Audie). Nezní jako herec – je to, jako by k vám mnohé a rozmanité postavy skutečně promlouvaly. To mě při častých dlouhých cestách do nemocnice tam a zpět zcela pohltilo.

Miranda Sawyerová

Observer audio kritik

Michael „Mike D“ Diamond a Adam „Ad-Rock“ Horovitz, dva zbývající členové Beastie Boys (Adam „MCA“ Yauch zemřel v roce 2012 na rakovinu), sebrali a sepsali knihu Beastie Boys Book, která vyšla v roce 2018. Kromě samotných Beasties se na ní podílí několik autorů a přeskakuje mezi žánry (recepty, karikatury, fotografie i upovídané vzpomínky). Audiokniha jde ještě o krok dál a její části čtou slavní přátelé Beasties, například Jarvis Cocker, Snoop Dogg, John C Reilly, Chloë Sevigny, Bette Midler, ale i oni sami.

.