Tenochtitlán – hlavní město Aztéků
Tenochtitlán byl hlavním městem aztécké civilizace, které se nacházelo na vyvýšeném ostrůvku v západní části mělkého jezera Texcoco, které je dnes historickou částí dnešního Mexico City.
Altepetl (město) založili Mexikové, nahuatlsky mluvící domorodý národ z Mexického údolí, který se do Mexické pánve dostal po úpadku toltécké civilizace. V sousedství Tenochtitlánu založila disidentská skupina také altepetl Mexiko-Tlatelolco („Místo kulovité mohyly země“) s vlastní dynastickou linií.
Podle mytologie hledali Mexici osudový domov, kde „orel s hadem v zobáku seděl na opunciovém kaktusu“. Když dorazili k jezeru Texcoco, přesvědčili krále malého městského státu Culhuacan, aby jim dovolil usadit se na poměrně neúrodném kousku země zvaném Chapultepec (Chapoltepēc, „v kopci lučních koníků“).
Mexičané údajně na příkaz svého boha Xipe Toteca obětovali jednu z dcer culhuacanských vládců a stáhli z ní kůži. To vedlo Culhuacany k útoku na Mexiky, který je zahnal do útočiště na neúrodném ostrově „mezi plody kaktusů kamenné hrušky“, kde založili své nové město v roce „ōme calli“ kolem roku 1325 až 1345 n. l.
Mexičané přetvořili ostrov pomocí systému chinampa, kdy na mělkém dně jezera vytvořili malé obdélníkové plochy úrodné orné půdy pro pěstování plodin.
Osídlení se rychle rozrostlo v městský stát a stalo se součástí Trojspolku Tenochtitlan, Texcoco a Tlacopan. Tenochtitlán se stal dominantní silou a faktickým vládcem aliance, dobyl sousední městské státy a vytvořil říši, která se opírala o systém císařských poplatků.
Tenochtitlán byl rozvržen symetricky a rozdělen do čtyř zón o rozloze 3212 akrů. Každá zóna obsahovala 20 calpulli (čtvrtí), které protínaly tlaxilcalli (ulice), jež se napojovaly na velké hráze vedoucí na pevninu. V každém calpulli se nacházelo centrální tiyanquiztli (tržiště) spolu s různými obydlími a pracovišti tkalců, sochařů a hrnčířů.
V centru Tenochtitlánu se nacházel obřadní komplex obsahující veřejné budovy, chrámy a paláce, mj: Templo Mayor, který byl zasvěcen aztéckému patronskému božstvu Huitzilopochtlimu a bohu deště Tlalocovi; chrám Quetzalcoatla; tlachtli (hřiště pro míčové hry) s tzompantli neboli stojanem na lebky; Chrám slunce, který byl zasvěcen Tonatiuhovi; Orlí dům, který byl spojován s válečníky a dávnou mocí vládců; plošiny pro gladiátorské oběti a některé menší chrámy.
Při příchodu španělských conquistadorů v roce 1519 n. l. bylo město na svém vrcholu a počet obyvatel se odhadoval na 200 000-400 000. V roce 1519 se město rozrostlo o další část, která se stala součástí města. Obyvatelé Tenochtitlánu byli brzy vystaveni nemocem, vůči nimž neměli imunitu, což populaci zničilo – podle odhadů podlehlo neštovicím více než 50 % obyvatel regionu.
Španělští conquistadoři, podporovaní aliancí domorodých kmenů a bývalých tributárních městských států, obléhali Tenochtitlan 93 dní, dokud se Mexičané 13. srpna 1521 nevzdali, což znamenalo začátek španělské hegemonie ve středním Mexiku.
Obrázek v záhlaví – Malba obřadního centra Tenochtitlanu – Image Credit : Gary Todd – Public Domain
.