The Buck Toothed Girl's Guide to a Colgate Smile – Young Blood Runs Wild

Víte co, tento blog byl jedním z nejtěžších na psaní.

Vlastně jsem ho odkládala celé TÝDNY. Nejméně pětkrát jsem si sedla, že ho napíšu, a místo toho jsem si seřadila podle abecedy poličku s knihami a podle Marie Kondó své šuplíky s aktivním oblečením.

Proč?

Protože mluvím o jedné ze svých celoživotních nejistot a to je pro mě zjevně děsivější než se třeba svěřit se svou úzkostí nebo sdílet své zkušenosti se zlomeným srdcem a odmítnutím.

Jak dlouho si pamatuji, nenávidím své zuby. A mám k tomu dobrý důvod. Byly hrozné, úplně na hovno.

Především jsem si příliš dlouho cucala palec. Třeba hluboko do puberty. Nebudu vám říkat, jak přesně starý, protože je to ponižující, ani se nebudu dotýkat psychologických důvodů (hellllooooooo problémy s opuštěním!), ale tenhle zlozvyk měl za následek docela silný předkus a vyceněné zuby.

K tomu všemu mi můj mladší bratr kdysi dávno při zápase omylem strčil hlavu do kliky od dveří, takže jeden z mých předních zubů měl trojúhelníkový úlomek (který byl špatně opravený a hrozilo, že každou chvíli vypadne).

V 23 letech mi také jeden z horních zubů prorazil ret v důsledku bujarého domácího večírku, což mi zanechalo mrtvý zub (nemluvě o tlustém rtu!) Tenhle zlobivec byl obzvlášť nepříjemný, protože pomalu šedivěl, pokud jsem si ho každých pár měsíců nenechala vybělit zevnitř ven. Horké, že?

Nakonec jsem měla dole přeplněnou pusu. Celá moje pusa byla totální clusterfuck a když se ohlédnu zpátky, upřímně se divím, že jsem vůbec někoho přesvědčila, aby mi ji políbil.

Mám matné vzpomínky na to, jak se mi rodiče v mládí snažili pořídit rovnátka, ale už jako dítěti se mi ta představa hnusila.

Naopak mám velmi živé vzpomínky na modelingové agenty a castingové režiséry, kteří mi říkali, že si musím nechat spravit zuby, pokud chci získat práci. Mám hrozné, potlačované vzpomínky na to, jak mi fotografové říkali, abych se „usmívala“, a pak hned „dobře, možná se neusmívej“.

Je však znepokojivější, že jak jsem stárla, moje zuby opravdu ovlivňovaly mé sebevědomí. Byla jsem si jich tak vědoma a byla jsem přesvědčená, že všichni jsou na ně stejně fixovaní. Zdokonalila jsem umění usmívat se, aniž bych je ukazovala, ale bylo mi z toho smutno. Nesnášela jsem pohled do zrcadla.

V roce 2011 jsem nastoupila do své první „velké dívčí“ práce v reklamě a najednou jsem musela přednášet důležité prezentace před klienty a spolupracovníky a můj problém se zuby se mi začal vymykat z rukou.

Rozhodla jsem se s tím něco udělat a začala jsem s průzkumem nejlepších zubařů v Sydney. Nikdy jsem k zubaři nechodil rád – kdo by chodil rád? Co se proboha může líbit? Velké jehly, krev a bolest a obrovské účty za zubaře… děkuji, další.

Ale moje první konzultace u sydneyského kosmetického zubaře doktora Angela Lazarise taková nebyla.

Za prvé byl k popukání. (Kdo by řekl, že zubaři mohou být vtipní?!) Ale také žádné kecy. Po důkladné prohlídce a miliardě rentgenových snímků mi to řekl na rovinu: jsem v prdeli. Bylo potřeba udělat spoustu práce. Dokonce i nějaká práce, kterou je třeba udělat. Práce předchozích, méně zkušených zubařů, kterou by doktor Lazaris musel jít opravit.

Byl jsem zničený.

Doktor Lazaris mě však ujistil, že má plán. Že je odhodlaný mi pomoci získat úsměv Colgate, o kterém jsem snila už léta. Cítila jsem naději, ale věděla jsem, že mě čeká dlouhá cesta.

KROK 1: Oprava & Výměna

Prvním krokem bylo opravit všechna poškození. Všechny dutiny byly ucpány a vyleštěny. Všechny pochybné práce byly vyměněny. Šedý zub byl čerstvě vybělen. A poprvé mi zubní hygienistka pořádně vyčistila zuby. Dokonce mi vytrhla všechny zuby moudrosti, a to přímo v křesle. To všechno může znít docela jednoduše, ale vyžadovalo to docela dost schůzek a spoustu tvrdé práce týmu v ordinaci doktora Lazarise, nemluvě o spoustě veselého plynu a nálepek za to, že jsem „hodná holka“.

KROK 2: Invisalign

Toto byl asi největší krok na mé cestě k dokonalým špičákům. Jak už bylo zmíněno, byla jsem mrtvě proti rovnátkům. Viděla jsem, jak jimi během střední školy trpělo tolik mých kamarádů (včetně mého mladšího bratra), a vždycky mi připadaly tak bolestivé, otravné a komplikované. Nemluvě o tom, že byly OBVYKLÉ a v té době mi bylo dvacet a měla jsem velké obavy o to, abych si mohla vrznout. Stará školní rovnátka se všemi těmi kovovými a elastickými pásky a utahováním pro mě prostě nepřipadala v úvahu.

O Invisalignu jsem samozřejmě slyšela, ale byla to stále poměrně nová technologie a nikdo z mých známých s ní neměl zkušenosti, takže jsem měla asi 101 otázek a spoustu obav.

Doktor Lazaris je však dokázal všechny vyřešit tím, že mi ukázal, jak se mé zuby budou pomalu rovnat a měnit v průběhu času, a to pomocí kouzelné počítačové animace. (Více informací o Invisalign v Sydney u Dr. Angela Lazarise.)

Pro ty, kteří netuší, co je Invisalign – představte si průhledný chránič zubů, který nosíte 22 hodin denně, jenže na rozdíl od těch, které vídáte při sportovních hrách, je super tenký a těsně přiléhá k zubům. Ruku na srdce, téměř neviditelný.

Každý týden vylepšíte svůj Invisalign retainer na trochu jiný tvar, který pomalu, ale jistě rovná vaše zuby. Žádné dráty. Žádné hloupé barevné kousky plastu. Žádné uvíznutí jídla v kovových kolejničkách. Zdá se to příliš dobré na to, aby to byla pravda, že?“

Tady bylo několik mých otázek a odpovědí na ně…

• Je to drahé? Zaprvé, nemohu vám dát přesnou nabídku nebo dokonce přibližnou cenu, protože každý případ bude úplně jiný. Někdo může Invisalign potřebovat jen 6 měsíců, jiný roky. Co ale řeknu je, že jsem se na něj vždycky díval jako na investici a teď, když jsem s ním skončil, naprosto stojí za to. Nelituji ničeho. Nula.

• Bolí to? Zkrátka a dobře: ne. Když dostanete rovnátka poprvé, připadají vám v ústech těsná, nepohodlná a cizí, ale zvyknete si na ně poměrně rychle. Plné odhalení: zpočátku jsem také trochu šišlal, zatímco jsem si zvykal na mluvení s rovnátkem, ale opět si na to velmi rychle zvyknete a šišlání zmizí.

• Musíte je opravdu nosit 24 hodin denně? Oficiální časování je 22 hodin denně, takže se do toho nepočítá doba jídla. Máš si je sundat, kdykoli něco jíš nebo piješ, což může být zpočátku otravné. Je to spousta administrativy a máte pocit, že si neustále čistíte zuby/retainer, ALE zabránilo mi to tolik svačit, takže… světlá stránka? (Opět plné odhalení: Během Big Brothera jsem stále měla rovnátka, ale nechtěla jsem je nosit každý den, zatímco mě natáčeli pro televizi, takže jsem porušila všechna pravidla a nosila je jen v noci, což rozhodně prodloužilo můj časový plán. Hej, když je to dost dobré pro Justina Biebera, je to dost dobré i pro mě. Pozor, spoiler: doktor Lazaris nebyl nadšený.) Nejlepší na Invisalignu je ale to, že si je MŮŽETE prostě vyndat. Ať už kvůli selfie nebo žhavému rande, můžete je vyndat, kdykoli potřebujete, což u tradičních rovnátek prostě není možné.

• Je Invisalign opravdu „neviditelný“? Tohle byl jediný aspekt, který mi připadal trochu… zavádějící. Když poprvé dostanete první rovnátka, prostě se vám bez problémů nasadí na zuby a vypadají stejně jako každá hezká brožurka Invisalign, kterou jste viděli. Po několika týdnech mě však překvapila zpráva, že si nyní musím na některé zuby nechat nasadit „nástavce“ nebo „knoflíky“. To pro mě byla novinka a najednou jsem se cítila (a vypadala) skoro jako bych měla ty stařičké průhledné rovnátkové nástavce, jen bez drátků. Bylo mi řečeno, že to má pomoci tvrdohlavějším nebo křivým zubům (kterých jsem měla hodně), aby se hýbaly, ale nebyla jsem z toho nadšená. Opět platí, že počet nástavců se bude lišit případ od případu: někteří lidé nemusí potřebovat žádné a někteří jich mohou potřebovat jen pár a jen na zadních zubech, takže jsou úplně skryté, ale v duchu vyložení všeho na stůl – to je 411. Takže se na tento krok nezapomeňte zeptat, než budete pokračovat! (Upřímně řečeno, nástavce se staly takovou samozřejmostí, že přátelé, které jsem znala léta, se mě najednou ptali: „Odkdy máš tyhle věci na zubech?“ Dobrý rok po jejich nasazení. Takže ano. Nemohly být TAK nápadné!)

V době, kdy byla moje léčba Invisalign dokončena, jsem byla unešená. Změnil se mi celý tvar úst. Zuby jsem měla rovné, předkus zmizel. A celý proces (i když byl delší, než se původně plánovalo) byl v podstatě bezbolestný. Upřímně nemohu Invisalign doporučit – změnil mi život.

KROK 3: Porcelánové dýhy

PŘEKVAPENÍ! Vsadím se, že většina z vás ani nevěděla, že mám fazety, a to přesně takové, jaké jsem chtěla!“

Fazety nikdy nebyly něčím, o čem bychom se s doktorem Lazarisem bavili před lety při mé první konzultaci. V té době byly mé zuby tak špatné, že mi šlo jen o to, abych opravil to, co mám, pokud to vůbec bylo možné (a nebyl jsem si tím úplně jistý).

Když však byla moje cesta za Invisalign hotová a zaprášená, doktor Lazaris mi vysvětlil, že některé z mých největších problémů se zuby mi budou z dlouhodobého hlediska stále působit potíže.

Ano, mé zuby byly nyní rovné, ale stále jsem měl ten starý šedivý zub, který potřeboval neustále bělit. Pořád jsem měl ten ulomený přední zub, který byl tak křehký, že bylo opravdu jen otázkou času, kdy mi při večeři vypadne.

Moje první reakce byla: „A nemůžeme prostě vyměnit ty dva?“ Ale jak mi doktor Lazaris vysvětlil, vypadalo by velmi divně, kdybych nahradila pouze dva přední zuby zbrusu novými, třpytivými fazetami. Navrhl tedy výměnu předních 4….a pak po další prohlídce a poté, co navrhl můj „úsměv“ na svém luxusním počítači, mě přesvědčil, abych si nechala udělat 6 porcelánových fazet pouze nahoře.

Měla jsem velké obavy. Líbil se mi vzhled přirozených zubů, nechtěla jsem obrovské „koňské zuby“, jen zuby, se kterými by mi bylo příjemné se usmívat. On mě však ujistil, že budou stále vypadat velmi podobně jako moje vlastní zuby, jen budou symetričtější a méně problematické.

V té době už jsem byl jedním z hvězdných pacientů doktora Angela Lazarise v Sydney (a dobrým přítelem) a důvěřoval jsem jeho úsudku, takže jsem souhlasil, že do fazet půjdu.

Po několika dlouhých dnech v křesle jsme byli hotovi.

Dal nám třešničku na dortu posraného zubního poháru.

Třešničku na mém ústním dortu.

Měla jsem teď krásné, rovné, bílé zuby, které nebyly příliš velké, nebyly příliš malé. Nebyly ani příliš dlouhé, ani příliš slepé – byly dokonalé.

Působily tak přirozeně, že ani moje nejlepší kamarádka si nevšimla, že se něco změnilo, a to je přesně to, v co jsem doufala.

Byla to nesmírně dlouhá cesta (moje chyba, ne doktora Lazarise), ale zvládli jsme ji. Byl jsem ohromen proměnou a nadšen výsledky.

Rád bych touto cestou vyjádřil své upřímné poděkování a vděčnost doktoru Angelu Lazarisovi a jeho pracovitému týmu. Vzali jste malou nervózní trosku s příšernými zuby a strachem ze zubařů a udělali z ní sebevědomou ženu, která se usmívá tak, až mě z toho někdy bolí tváře.

Jste nejen nejlepší zubař na světě, ale nyní také někdo, koho považuji za drahého přítele. Vaše trpělivost, smysl pro humor, profesionalita… Vaše flexibilita a ochota vtěsnat mě na poslední chvíli nebo po pracovní době, znalosti a odbornost vyústily v úsměv, který mi upřímně změnil život. K tomu všemu jsi mě držel za ruku a celou dobu jsi mě rozesmíval. Nemohu být vděčnější za vše, co jste pro mě udělal, a budu vás i nadále doporučovat každému, kdo bude chtít poslouchat.

Říká se, že bez úsměvu nejste nikdy úplně oblečený, takže vám děkuji za to, že se staráte o to, abych vždy vypadala dobře, a co je důležitější, abych se tak cítila.

Zuby nehty, jsi nejlepší.

Kosmetický zubní lékař, Dr. Angelo Lazaris:
2/160 Crown Street, Darlinghurst (Sydney), NSW 2010
(02) 8999 5108

.