The Fatal Calculations of the Economists Steering Our Public Health

Arthur Laffer in 1981. Foto: AP//AP/

Jedné noci na konci března vyhledal prezident Trump, zachvácený jedním ze svých pravidelných záchvatů zděšení z úředníků veřejného zdravotnictví, druhý názor na to, jak se vypořádat s pandemií koronaviru. Zavolal Arthuru Lafferovi. Poté, co zmeškal první tři prezidentovy telefonáty, 79letý Laffer konečně hovor zvedl a oba muži se spojili k rozhovoru, který Laffer popsal jako „velmi vážný“ a po němž Trump krátce nato na Twitteru napsal: „NESMÍME DOPUSTIT, ABY LÉČBA BYLA ŠPATNĚJŠÍ NEŽ PROBLÉM SÁM.“

Trump se vrátil ke svým poradcům pro veřejné zdraví, ale opět se přiklání k opačnému pólu – k tomu, který zakotvil Laffer a jeho blízcí spojenci: Šéf Národní ekonomické rady Lawrence Kudlow a ekonomický poradce Stephen Moore. Ti se chopili své historické role protivníků veřejně-zdravotnického křídla administrativy, protože mají svou vlastní, po desetiletí zdokonalovanou zvláštní kompetenci: přesvědčit republikánské úředníky, aby ignorovali odborníky.

Již před svou současnou rolí byl Laffer zřejmě nejúspěšnějším politickým podnikatelem v moderních amerických dějinách, alespoň pokud se měří politickým vlivem. V 70. letech 20. století Laffer jako profesor ekonomie, který působil v Nixonově Úřadu pro řízení a rozpočet, navázal přátelství s redaktorem deníku Wall Street Journal Judem Wanniskim, jehož pracovní náplní byla předtím obhajoba chování Richarda Nixona v aféře Watergate. Oba dospěli k přesvědčení, že Laffer přišel na oslnivý poznatek, který má celosvětový dopad. Laffer tvrdil, že daňová sazba nula nebo sto by nepřinesla žádné daňové příjmy. Nakreslil šikmou, do strany se svažující křivku mezi těmito body a dále vyslovil hypotézu, že snížení daňových sazeb by mohlo zvýšit příjmy.

„Lafferova křivka“, kterou Laffer v jednu chvíli nakreslil na koktejlový ubrousek pro ohromeného Dicka Cheneyho (Smithsonian nyní tvrdí, že vystavuje originál), vytvořila základ toho, co se stalo známým jako „ekonomie strany nabídky“. Tato doktrína tvrdila nejen to, že snížení daní může zvýšit daňové příjmy, ale také to, že změny daňových sazeb jsou hlavním motorem všech ekonomických událostí. Republikánský ekonom Herb Stein vymyslel tento název jako posměšný výraz se záměrem upozornit na absurditu budování modelu výhradně na jedné straně ekonomiky namísto zohlednění nabídky i poptávky. Ekonomičtí experti se vysmívali Lafferově představě, že by snížení daňových sazeb na stávající úrovni mohlo přinést dostatečný nový hospodářský růst, který by se zaplatil.

A experti … měli naprostou pravdu. Poté, co stoupenci nabídky obrátili Ronalda Reagana a slíbili, že se jeho snížení daní zaplatí samo, příjmy krvácely. Reaganovi poradci, kteří nebyli na straně nabídky, ho přemluvili, aby podepsal sérii zvýšení daní za účelem „snížení velikosti národní fiskální katastrofy“, jak později přiznal jeho rozpočtový ředitel. Když Bill Clinton zvýšil nejvyšší daňovou sazbu z 31 % na 39,6 %, zastánci nabídky trvali na tom, že tím zabije oživení a sníží daňové příjmy. Místo toho příjmy vzrostly mnohem více, než kdokoli předpovídal.

Kudlow a Moore začali v osmdesátých letech stoupat vzhůru, pendlovali mezi pravicovými think-tanky a médii – zejména redakcí deníku Journal, který zůstal nejvyšším chrámem kultu strany nabídky. Poprvé jsem se s Moorem setkal, když psal do Journalu sloupky, v nichž argumentoval, že stoupenci nabídky měli pravdu, když předpovídali, že zvýšení daní Billem Clintonem sníží příjmy. (Charakteristickým znakem myšlení strany nabídky bylo odmítat připustit jakoukoli chybu nebo komplikaci ve své analýze). Stoupenci nabídky dále trvali na tom, že snížení daní George W. Bushe přinese nevýslovnou prosperitu. Moore napsal knihu s názvem Bullish on Bush a Kudlow napsal předmluvu ke knize The Bush Boom a sérii sloupků odmítajících „pesimisty“, kteří rozpoznali ekonomické otřesy. „Žádná recese nepřichází. Pesimisté se mýlili,“ napsal v prosinci 2007.

Na jaře 2016, těsně poté, co si Trump zajistil nominaci, se Laffer, Kudlow a Moore vydali na setkání s kandidátem do Trump Tower. Stejně jako mnozí členové konzervativní elity k němu zpočátku chovali výhrady. Na rozdíl od zahraničněpolitických jestřábů nebo sociálních tradicionalistů však jejich obavy postrádaly jakoukoli morální složku, například podezření vůči diktátorům nebo záletníkům. Jejich jediné obavy se týkaly Trumpovy populistické rétoriky a občasných předvolebních slibů, že si sám zvýší daně. Trojice chtěla zjistit, zda to myslí skutečně vážně. K jejich úlevě to tak nemyslel. „Chtěl snížit daně. Chtěl deregulovat, chtěl odstranit vládu z cesty,“ vyprávěl Kudlow v předmluvě k Lafferově a Moorově pochvalné knize Trumponomics. „My tři jsme viděli Trumpa ve zcela novém světle.“

Kudlow nastoupil do Trumpovy administrativy jako jeho hlavní ekonomický poradce. Trump oznámil, že Moora nominuje do Rady federálních rezerv, ale Senát Moorovu kandidaturu zhatil kvůli kombinaci trapné neznalosti tématu – pouhé dva roky předtím v jednom panelu přiznal: „Nejsem odborník na měnovou politiku“ – a letitých sexistických komentářů, včetně obsedantní nenávisti k ženám pracujícím jako komentátorky basketbalových zápasů. On a Laffer místo toho sloužili jako externí poradci a spojenci Trumpa, který Lafferovi loni v létě udělil Prezidentskou medaili svobody.

Trump jejich důvěru odměnil zavedením rozsáhlého snížení korporátní daně, které mělo podpořit větší investice podniků, a proto „by přineslo přibližně stejné příjmy – a možná i vyšší – než současný systém,“ napsali Laffer a Moore v knize Trumponomics. To se samozřejmě nepodařilo. Majitelé firem sice získali nečekaný zisk, ale žádný boom firemních investic nenastal a příjmy z firemních daní klesly o více než třetinu. Stejně přirozeně se chovali, jako by jim události daly za pravdu.

A tak když udeřil koronavirus, měl Trump po ruce koterii věrných, kteří neváhali zpochybňovat legitimní odborníky. Kudlow důrazně podpořil Trumpův optimismus, že se virus nikdy nerozšíří. Dne 25. února Kudlow prohlásil, že byl „zvládnut … téměř neprůstřelně“. Ještě o dva týdny později trval na svém: „Stále bych vám tvrdil, že ta věc je zvládnutá.“

Když představitelé veřejného zdravotnictví přesvědčili Trumpa, aby upustil od svého popírání, vytvořili zásobovači odboj. Uplatnili staré Lafferovo diktum: „Všechny ekonomické problémy spočívají v odstraňování překážek nabídky, nikoliv poptávky,“ a usoudili, že problémem, kterému ekonomika čelí, není smrtící pandemie, ale jako vždy špatné pobídky uvalené vládou – v tomto případě omezení podnikání a příliš štědré dávky v nezaměstnanosti, které „odrazují od práce“. Kdyby vláda prostě přestala potlačovat pobídky, ekonomika by znovu ožila.

Na redakční stránce deníku Journal byly zveřejněny jedny z prvních výtek proti moudrosti výluk. Již v polovině března Moore v televizi Fox News odsoudil první uzavírky, a to v Kalifornii, jako „velmi nebezpečnou, téměř orwellovskou situaci“. Trump začal opakovat varování zásobovačů, že přenechal příliš mnoho pravomocí vědcům („Kdyby to bylo na doktorech,“ zamyslel se, „mohli by říct, zavřete celý svět“). Trump ustoupil svým odborníkům na veřejné zdraví, ale počátkem dubna opět naslouchal zásobovačům. Moore začal navrhovat 1. květen jako termín pro znovuotevření ekonomiky, což Trump brzy poté podpořil.

Snaha supply-siderů odtrhnout Trumpa od jeho lékařských expertů má jak veřejnou, tak soukromou stránku. Laffer a Moore prosazovali novou pracovní skupinu administrativy, která se má zaměřit na znovuotevření ekonomiky, což je protiváha pracovní skupiny pro koronaviry vedené lékaři Anthonym Faucim a Deborah Birxovou. Moore podpořil protesty proti zavírání podniků v několika státech s cílem vyvinout tlak na guvernéry, aby urychlili harmonogramy pro znovuotevření podniků. „Nazývám tyto lidi novodobou Rosou Parksovou,“ vysvětlil, „protestují proti nespravedlnosti a ztrátě svobod.“

Laffer a Moore ve své knize s oblibou vzpomínají na to, jak Kudlow instruoval Trumpa, aby ignoroval rozpočtové prognózy, že snížení daní sníží příjmy. „Nenechte se stresovat falešnými čísly washingtonských počtářů,“ řekl. „Vždycky se mýlí.“ Dnešní poselství se do značné míry nezměnilo. Hlavní rozdíl je v tom, že experti, které vyzývají, aby prezident odmítl, počítají životy. My jsme fazole.

*Tento článek vyšel 27. dubna 2020 v New York Magazine. Předplaťte si ho!