The Fault in Our Stars

August v mnoha ohledech předvádí svou vlastní existenci. Proto v románu existují dvě verze jeho postavy. První verzí, se kterou se setkáváme, je fasáda jménem Augustus Waters. Augustus, pojmenovaný zcela velkolepě po prvním římském císaři, hraje silného, sebevědomého, zábavného a okouzlujícího chlapce. Neustále fetišizuje svou vlastní velkolepost. Je přesvědčen, že důležité v životě je být hrdinou, zanechat vznešený odkaz a monumentálně ovlivnit lidstvo. Tato verze Augusta tápe ve vykalkulovaných monolozích v parku. Přehnaně plánuje pikniky s holandskou tematikou, a to až do posledního mučivého detailu, čistě pro jevištní efekt. Blouzní v efektních metaforách vlastní konstrukce, jako když se ve videohře obětuje skokem na granát, aby zachránil děti.

Jakmile se mu však vrátí rakovina, všechno toto představení odpadá. Zůstává Gus, dospívající chlapec z Indianapolisu, který býval hvězdným sportovcem a nyní zjišťuje, že umírá na rakovinu. Gus je chlapec, kterého jeho rodiče vždycky viděli. Hazel se vlastně dozvídá, že jeho přezdívka je „Gus“ jen proto, že mu tak říkají rodiče. Hazel ho však nemá o nic méně ráda za to, že je Gus. Právě naopak: Až poté, co se důvěrně seznámí, až když Hazel pozná všechny jeho aspekty, a ne jen předváděnou verzi, se kterou se setká poprvé, začne mu říkat Gus a ne Augustus. Vidí, že pod romantickými gesty a teatrální velkolepostí je Gus milý, starostlivý a pochopitelně vyděšený sedmnáctiletý kluk. A co víc, právě jeho láska k Hazel Grace naučí Augusta, že je v pořádku být Gusem. Jak se jeho fyzická kondice zhoršuje, je nucen konfrontovat se s faktem, že zemře, aniž by udělal něco, co by lidstvo jako celek považovalo za výjimečné, a dochází k hlubšímu duchovnímu přechodu. Díky Hazel si uvědomí, že neudělat něco mimořádného se nerovná být bezvýznamný.

V průběhu románu se pravý Gus odhaluje prostřednictvím nejsymboličtějšího gesta svého augustovského protějšku: aktem vložení cigarety do úst. Metafora cigarety slouží jako pojítko, které spojuje obě nesourodé identity. To proto, že cigareta odhaluje opak toho, co má promítat: Augustus chce, aby cigareta představovala jeho kontrolu nad věcí, která ho může zabít, ale ve skutečnosti je to prostředek, na který se spoléhá, když se cítí nejzranitelnější, nejvíc jako Gus. Po cigaretě sahá ve chvílích nejistoty, jako když se poprvé setká s Hazel nebo na palubě letadla, když se bojí letu.

Peter Van Houten: V románu, který je do jisté míry postaven na metafikci, přičemž Císařská aféra hraje hlavní roli ve fikci, kterou čteme, je Van Houten jejím nejzanícenějším představitelem. Jako takový odhaluje magickou moc fikce a zároveň demystifikuje romantiku připisovanou autorství. Po většinu románu Hazel považuje Van Houtena za skutečného boha, nebo přinejmenším za mocného proroka. Císařské utrpení je Hazelovou osobní biblí. Román k ní promlouvá o smrtelné nemoci způsobem, jakým to žádné jiné médium, člověk ani podpůrná skupina nikdy neudělají. Akt čtení Van Houtenova románu je pro Hazel tak neuvěřitelně osobní, že si mylně spojuje kouzlo románu s velikostí jeho autora. Když se však Hazel poprvé setká s Van Houtenem, magický pocit se rozplyne. Vidí v něm nedbalého a často podlého opilce, jakým ve skutečnosti je. Poznává, že autor není nic jiného než lidská bytost s lidskými vlastnostmi a problémy.

Van Houten nosí v celém románu mnoho masek. Jednou z jeho nejdůležitějších rolí je zobrazit rozmanitost způsobů, jakými se lidé vyrovnávají s bolestí. Když se dozvíme, že Císařské utrpení je ve skutečnosti fiktivním popisem života Van Houtenovy dcery Anny, která v mladém věku zemřela na rakovinu, dokážeme autora vnímat s větším pochopením. Ve svém románu je skutečnou tragickou verzí fiktivní Anniny matky. Stává se tak živým ztělesněním Hazelina největšího strachu: že její rodiče budou její smrtí tak zdrceni, že nebudou schopni jít dál.