The Relevance of Title, Abstract and Keywords for Scientific Paper Writing

BY admin
|

Na úvod bychom chtěli poděkovat redakci respektovaného časopisu Journal of Contemporary Administration (RAC), zejména profesoru Wesley Mendes-Da-Silva, editoru, za důvěru a pozvání. Tento úvodník si klade za cíl zabývat se relevantní otázkou pro výzkumné pracovníky obecně a konkrétněji pro ty, kteří se věnují oblasti podnikání, stejně jako pro vědecké časopisy, autory a čtenáře. Naším cílem je diskutovat o důležitosti názvů, abstraktů a klíčových slov u publikovaných článků. Tím, že zajišťují první kontakt čtenářů s texty, jsou tyto počáteční součásti každé vědecké publikace základními nástroji určujícími viditelnost díla.

Diskuze, které se týkají vědeckého psaní, vzbuzují náš zájem především kvůli úspěchům a obtížím, s nimiž jsme se setkávali v různých fázích během naší praxe v akademickém prostředí, poznamenané vypracováváním projektů a výzkumných zpráv od pregraduálního výzkumu až po výzkum postdoktorandský, tvorbou vědeckých článků a jejich zasíláním do národních a mezinárodních časopisů. Kromě toho v nás nashromážděné znalosti jako recenzentů a posuzovatelů tohoto typu textové produkce probudily touhu podělit se o tyto znalosti s těmi, kteří se věnují výzkumu. Věříme, že některé návrhy a doporučení mohou zlepšit kvalitu prezentace prací vědeckých pracovníků a v důsledku toho zvýšit kapilaritu šíření výsledků jejich výzkumu.

Efektivní vědecké psaní se v dnešní době stalo velmi aktuálním tématem. Časopis Journal of Contemporary Administration tím, že se ve svých nejnovějších úvodnících věnuje relevantním otázkám podnikového výzkumu, sdílí tento závazek přinášet svým autorům a čtenářům více informací, které jim pomohou pochopit současné požadavky vědy a to, jak se to odráží v produkci a šíření výzkumu.

Tento zájem lze částečně vysvětlit rostoucím požadavkem výzkumných a výukových institucí, a dokonce i některých podniků, aby výzkumní pracovníci s nimi spojení publikovali své práce v časopisech. Podle zprávy Research in Brazil, kterou vypracovala společnost Clarivate Analytics pro organizaci Coordination for the Improvement of Higher Education Personnel (CAPES), je Brazílie 13. největším producentem výzkumných publikací na světě a její příspěvek se každoročně zvyšuje (Cross, Thomson, & Sibclair, 2019). V roce 2016 publikovali Brazilci přibližně 2,3 milionu vědeckých prací v renomovaných časopisech, jak jsou klasifikovány v databázi Scopus (Pierro, 2019).

Tento velký objem publikací zasílaných do časopisů s vysokým impaktem potvrzuje potřebu efektivní komunikace ve vědeckých pracích. Stále přísnější hodnocení editorů a recenzentů vyžaduje od autorů větší péči a pozornost, pokud jde o obsah textu a způsob jeho psaní.

Výzkum, který podporuje sdílení informací a dat mezi několika oblastmi znalostí s cílem řešit komplexní problémy (Mendes-Da-Silva, 2019a, 2019b), tak běžný pro oblast podnikání, navíc vyžaduje, aby komunikace mezi jednotlivými aktéry zapojenými do projektu byla jednoduchá a objektivní. Vědecké psaní musí být srozumitelné různým zúčastněným stranám, aby přispělo k tvorbě výsledků, které pozitivně ovlivní kvalitu života občanů, s přísností definovat genderové problémy a další.

Publikace vědeckých prací posouvá vědu, protože nové výzkumy se vyvíjejí z předchozích, tj. vycházejí z předchozích výzkumů, aby je potvrdily, zpochybnily nebo vyvrátily. Konzultace sociálně konstruovaných znalostí umožňuje uchopit nové objevy o daném jevu; určit existující mezery a/nebo využít tyto znalosti k vývoji nástrojů, které odpovídají požadavkům společnosti.

Tytéž publikace navíc propagují vědecký svět. Práce legitimizované společností zaručují svým autorům společenský a odborný a zvyšují možnost profesního a akademického postupu. Instituce, která podporuje výzkum, má na těchto zásluhách také podíl. Společenská prestiž odrážející jejich úspěšné vědecké výstupy zvyšuje pravděpodobnost získání finančních prostředků a zdrojů na realizaci nových projektů (Aguinis, Suárez-González, Lannelongue, & Joo, 2012).

Publikovat však nestačí. Výzkum dosáhne svého cíle pouze tehdy, když je sdílen, tj. když autor najde publikum, které ocení jeho myšlenky, poznatky. Zájem čtenářů lze dnes měřit počtem zobrazení, která článek získá. Dále validita výzkumu, jeho legitimizace a uznání, závisí na čtenářském úsudku vztahujícím se k textu, který lze měřit mírou a hlavně citovaností v jiných pracích.

Vzhledem k výhodám efektivní vědecké komunikace, rostoucímu počtu publikací v časopisech a tendenci zpřístupňovat je v digitálních médiích1 , jak mohou vědecké články oslovit co největší počet čtenářů, a to konkrétně publikum, pro které bude práce nejvýznamnější? Mezi několika faktory, které přispívají k vyhledávání článků čtenáři, převažuje potřeba, aby byl tento dokument snadno nalezen v databázích tištěných i digitálních textů. Pečlivé vypracování názvu a abstraktu a uvážený výběr klíčových slov jsou základem pro to, aby texty byly vyhledávači vyhledány a nakonec se dostaly ke svým potenciálním čtenářům. Znalost vyhledávacích výrazů pro vědecké články je důležitá pro zviditelnění textu (Garcia, Gattaz, & Cruvinel, 2019; Rossetto, Bernardes, Borini, & Gattaz, 2018). Znalost charakteristik souvisejících s vysokým citačním indexem článku je důležitá nejen pro autory, ale také pro vydávající časopisy, aby se „zlepšila důvěryhodnost, relevance a finanční nezávislost časopisu“ (Paiva, Lima, & Paiva, 2012, s. 509).

Platformy jako Web of Science, Scopus, Google Scholar používají klíčová slova nebo fráze pro vyhledávání, aby pomohly čtenářům najít dokumenty. Většina systémů pro vyhledávání informací vybírá dokumenty z daného vyhledávacího výrazu pomocí počítání slov v článcích. Tyto výsledky se zobrazují v pořadí podle klasifikace nejvíce prohlížených a citovaných článků a autorů s ohledem na počet odkazů, které se k nim vztahují, a jejich relevanci k literatuře ke zpracovávanému tématu.

Dobře zpracované vyhledávání je velmi přínosné pro autory systematických přehledů, což je téma, kterému se věnovalo předchozí vydání časopisu Současná správa (ročník 23, číslo 2). Takový úspěch závisí na správném výběru klíčových slov pro přístup ke stavu poznání.

Po vyhledání článku v časopise je uživateli obvykle poskytnut jeho název a abstrakt, aby se čtenář mohl rozhodnout, zda přistoupí k plnému textu. Ačkoli čtenáři v procesu rozpoznávání a citování článku hodnotí mnoho parametrů, neměli by zapomínat, že vše začíná, a to těmito třemi počátečními složkami: umístěním dokumentu, prověřením atraktivního a srozumitelného názvu a přečtením jasného a stručného abstraktu. Tyto prvky musí čtenáře určitým způsobem zaujmout a vzbudit v něm zájem o podrobnosti výzkumu obsažené v obsáhlém díle.

Dostupné vědecké publikace je možné si představit jako velký ledovec, v jehož horní části se nacházejí nejvíce zviditelňované, citované a doporučované články. Aniž bychom snižovali zásluhy těchto publikací, lze z toho vyvodit, že mnoho článků s dobrými nápady, které se nacházejí ve velkém podpalubí, je v podstatě nepřehlédnutelných, a to z důvodu zanedbání nebo nedostatečného využití těchto tří prvků ze strany vědců k jejich efektivnímu využití.

Následují některé úspěšné strategie pro vypracování názvu, abstraktu a klíčových slov, které mají vzbudit zájem čtenářů a zvýšit šance na citování v dalších odborných a vědeckých pracích.

Titulek

Jedná se o první a v mnoha případech jedinou informaci, kterou má čtenář při vyhledávání literatury k danému tématu k dispozici, a pokud je špatně prezentována, nemusí vzbudit zájem, nebo dokonce čtenáře odradit.

Aby název upoutal a udržel čtenářovu pozornost, měl by mít několik klíčových vlastností: měl by být srozumitelný a atraktivní pro rychlé skenování; měl by být krátký, ale informativní; musí jasně, stručně a objektivně oznamovat obsah, kterému se bude věnovat celý text (Hairston & Keene, 2003; González Aguilar, 2017); musí , být přesný a jednoznačný, aby nedocházelo k vícenásobným interpretacím nebo záměnám. Tváří v tvář nesčetným možnostem čtení čtenáři jistě odmítnou nahodilé názvy.

Jedním z obecných pravidel je vyhýbat se v názvech vědeckým termínům, stejně jako názvům měst, a López Hernández, Torres, Brito a López (2014) doporučují, aby se autoři vyhýbali zkratkám a technickým detailům. Zkratky, zejména ty nejasné, by mohly odvádět pozornost čtenáře a bránit mu v komunikaci. Technický a hermetický jazyk zase zužuje komunikaci na členy, kteří patří k určité disciplíně nebo oboru.

Ideální rozsah názvu je diskutované a kontroverzní téma. Někteří výzkumníci jako Jamali a Nikzad (2011), Paiva, Lima a Paiva (2012) a Subotic a Mukherjee (2014) považují krátké názvy za výhodu v počtu stažení a citací oproti delším. Na druhou stranu výzkumy vypracované Habibzadehem a Yadollahiem (2010) a Jacquesem a Sebirem (2010) tvrdí pozitivní vztah mezi délkou názvu článku a mírou citovanosti. Jacques a Sebire (2010) zdůrazňují, že názvy s nejvyšší mírou citovanosti mají více než dvakrát více slov než názvy s nejnižším počtem citací. Vysvětlují, že delší názvy bývají obsáhlejší, což zvyšuje pravděpodobnost jejich identifikace elektronickými vyhledávači. Dodávají, že názvy, které poskytují jasnější popis studie a jejích výsledků, jsou pravděpodobně považovány za relevantnější v procesu počátečního výběru.

Je však důležité zdůraznit, že kvalita názvu nezávisí na počtu slov nebo znaků, které jej tvoří, ale na jeho schopnosti popsat téma nebo obsah publikovaného článku (Bavdekar, 2016). Mnoho časopisů omezuje délku názvu, proto je vhodné si při zasílání práce k publikaci pečlivě přečíst a dodržovat pokyny pro autory daného časopisu. Contemporary Administration Journal v této souvislosti dodává, že empirické práce by měly mít názvy naznačující hlavní výsledek publikované studie.

Někteří autoři obhajují používání provokativních názvů, které pomáhají upoutat zájem čtenáře. Hatley (2012) však varuje před používáním slovních hříček, humorných nebo ironických tónů v názvech a tvrdí, že takové charakteristiky nemusí být dobře přijímány oblastmi poznání, které vyžadují větší serióznost svých textů. Kromě toho může tato strategie snížit rozsah článku, neboť jej mohou vyřadit jak nerodilí čtenáři, tak vyhledávače. Humor nejčastěji vychází z kulturního kontextu a autor výzkumu by měl hledat široké publikum, které překračuje kulturní omezení.

Vytvoření několika potenciálních názvů pro stejnou práci může být docela užitečné, protože umožňuje pozorovat nejlepší aspekty každé verze s cílem vytvořit propracovanější a účinnější název.

Abstrakt

Po názvech je abstrakt pravděpodobně nejčtenější částí vědeckého článku. Čtenář v něm chce najít text o rozsahu přibližně 100 až 250 slov, který syntetizuje hlavní body článku. Existují dva typy abstraktů, informativní a orientační (Pereira, 2011). Informativní abstrakty zahrnují všechny části vědecké práce a často se používají v původních výzkumných zprávách a systematických přehledech, aby čtenáře navedly k vyhledání podrobnějších informací v celém článku. Indikativní abstrakty mají jednodušší konstrukci, používají se k vyjádření názorů nebo diskusi o faktech, jsou vytvořeny tak, aby poskytly kontext, podle kterého se čtenář může přiblížit k obsahu.

Z formálního hlediska mohou být abstrakty strukturované nebo nestrukturované. Ty druhé jsou tradičnější, tj. představují hlavní informace článku v běžícím textu tvořeném obvykle jedním odstavcem. Naproti tomu ve strukturovaných abstraktech časopisy určují části, o kterých je třeba uvažovat a které pak autor popisuje, jak je patrné z abstraktu článku „Konkurenceschopnost: rekonfigurace obchodního modelu pro inovace a internacionalizaci“:

Cíl

– Účelem tohoto článku je zamyslet se nad konkurenceschopností pomocí konceptu obchodního modelu a pochopit potřebu přizpůsobit obchodní modely změnám v prostředí.

Design/metodologie/přístup

-Příspěvek na příkladu Katalánska vyvozuje doporučení na základě prezentace a analýzy příkladů společností, označovaných jako „společnosti nové generace“, které inovovaly své obchodní modely. Případové studie ilustrují přínos pojetí obchodního modelu pro diskusi o konkurenceschopnosti.

Zjištění

-Přibližuje historii a současnou praxi katalánských firem, analyzuje příklady společností „nové generace“ a odvozuje doporučení pro manažery, kteří se snaží rekonfigurovat své obchodní modely tak, aby podporovaly inovace a internacionalizaci. Vzhledem k tomu, že obchodní modely jsou jádrem konkurenceschopnosti, musí se na ně zaměřit manažeři usilující o vytvoření efektivních firem, které podporují trvalou konkurenční výhodu.

Omezení výzkumu/implikace

Analýza je založena na malém počtu případových studií.

Originalita/hodnota

Přístup podnikového modelu popsaný v tomto článku obohacuje současnou debatu o konkurenceschopnosti tím, že se analýza zaměřuje na úroveň podniku (Casadesus-Masanell & Ricart, 2010, s. 123).

Podle Hartleyho (2008, 2012) existuje silný pohyb směrem k používání strukturovaných abstraktů v časopisech v oblasti medicíny a psychologie. Strukturovaný abstrakt obsahuje více informací než tradiční abstrakty a prezentuje tyto informace ve formě, která je snadno přístupná čtenářům, redaktorům a recenzentům. Jak však tvrdí Hesson (2013), tato rigidnější struktura může bránit komunikaci v abstraktech týkajících se kvalitativního a konceptuálního výzkumu. Volba, zda vytvořit strukturovaný nebo nestrukturovaný abstrakt, není na autorovi, ale rozhoduje se o ní v rámci redakční politiky časopisu.

Syntetizování obsahu článku může být složité. Autoři mohou najít určitou pomoc ve zjištěních Bhatia (1993) o rétorických hnutích přítomných ve většině akademických. Podle něj by abstrakty měly uvažovat o čtyřech větách a každá z nich musí odpovídat na určitou otázku, jak je vidět níže:

  1. Uvedení účelu (Čím se výzkumník zabýval?): Autor uvádí výzkumný záměr, teze a hypotézy. Je možné nalézt cíle výzkumu a problémy, které chce autor řešit.

  2. Popis metodologie (Jak výzkumník prováděl výzkum?): Stručné představení postupů, metodik a dat použitých ve výzkumu.

  3. Shrnutí výsledků (Co výzkumník zjistil?): Jedna z nejdůležitějších částí abstraktu, neboť představuje závěry, objevy a řešení problémů, na které bylo původně poukázáno.

  4. Prezentace závěrů (K čemu výzkumník dospěl?): Interpretace výsledků a důsledky a/nebo aplikace zjištění.

Dále je důležité, aby autoři zajistili, že cíle a problémy uvedené ve větě 1 jsou zváženy ve větě 3 (výsledky), protože:

Není nic divnějšího než najít rukopis, ve kterém jsou cíl a závěr v rozporu. Obvykle je prvotní prozřetelností hodnotitele zkontrolovat, zda cíl a závěr dávají smysl. Pokud se neshodují, špatně na něj zapůsobí a má tendenci doporučit jeho odmítnutí (Pereira, 2013, s. 707).

Při vypracovávání stručné osnovy práce by se měl vyvarovat používání zkratek, pokud není v abstraktu opakovaně použit velmi rozsáhlý termín. V takových případech by se měl termín nejprve objevit ve své extenzivní podobě a poté by měla následovat zkratka v závorce. Podobně citace a odkazy by neměly být uváděny v abstraktu, ale měly by být podrobně zkoumány v textu článku.

Klíčová slova

Výběr klíčových slov má čtenářům usnadnit efektivní vyhledávání obsahu textu. Jako základní nástroje indexace databází fungují jako brána k textu. Navzdory této zásadní funkci mnozí autoři tuto fázi vědeckého psaní podceňují. Výběr nejvýznamnějších klíčových slov výrazně zvyšuje šanci, že dokument vyhledají nejrelevantnější čtenáři článku, a následně pomáhá podpořit viditelnost článku v rámci publikačního ledovce. Při vytváření tohoto zdroje musí autor nejprve určit slova a pojmy použité v článku, které zdůrazňují hlavní téma, použité techniky a metodiky. Při výběru dokumentu je důležité zvážit, které pojmy by potenciální čtenáři použili, a mít na paměti, že různé skupiny čtenářů mohou pro popis stejných informací používat různé pojmy.

Russel (2004) doporučuje, aby autoři provedli předchozí průzkum jiných kvalitních prací, které se zabývají podobným tématem. Tato technika umožňuje sledovat, které termíny jsou považovány za efektivnější pro reprezentaci takových studií. Kromě toho dotuje zařazení článku do určitého směru výzkumu. Bibliografie článku nebo seznam literatury často poskytne cenný výchozí bod pro tento přehled.

Lebrun (2007) klasifikuje klíčová slova do tří kategorií: obecná, zprostředkující a specifická. Výzkumníci, kteří hledají články, jež se zabývají aspekty a jevy podobnými jejich výzkumu, budou používat specifičtější klíčová slova, zatímco ti, kteří patří do stejné oblasti, ale nejsou obeznámeni s konkrétním tématem, budou jistě používat intermediální termíny. Na druhou stranu obecnější klíčová slova používají například čtenáři, kteří se o dané téma zajímají, ale mohou být ponořeni do jiného vědeckého prostředí nebo oboru. Autoři proto musí definovat zásadní klíčová slova pro článek a zvážit publikum, které chce oslovit. Pokud je cílem rozšířit okruh čtenářů napříč širším publikem, je vhodné různé typy klíčových slov sloučit.

Nejcitovanější článek RAC, jehož autory jsou Maria Tereza Leme Fleury a Afonso Fleury, s názvem „Construindo o conceito de competência“ (2001), používá dvě klíčová slova. První z nich, kompetence, odpovídá širokému tématu, spojenému, jak autoři zdůrazňují, „s různými případy porozumění“ (s. 183, náš překlad). Na druhé straně druhé klíčové slovo, řízení lidí, určuje přístup uvedený v článku, tj. vztahovat pojem kompetence ke strategii a procesům organizačního učení. Volba těchto pojmů zaručuje větší komplexnost ve vztahu ke čtenářům.

Při rozpracování klíčových slov je třeba zvážit i další otázky. Autoři by se měli vyvarovat nově vytvořené terminologie, neobvyklých zkratek a slangu.

Některé časopisy se navíc řídí určitými pravidly, a proto je nutné si před odesláním přečíst pokyny pro autory daného časopisu. Například v oblasti medicíny většina časopisů doporučuje vybírat klíčová slova ze seznamu termínů Medical Subject Headings (MeSH), který vytvořila Národní lékařská knihovna USA. Tento postup zajišťuje používání společného slovníku pro indexování obsahu dokumentu a zároveň zjednodušuje bibliografické vyhledávání. RAC v tomto smyslu začal používat kódy JEL pro usnadnění vyhledávání článků.

Na druhou stranu některé časopisy zakazují používat klíčová slova, která se objevují i v názvu, v teorii, aby se výběr slov diverzifikoval, nikoliv duplikoval, a tím se zvýšila šance na budoucí vyhledání článku.

Nakonec, pečlivý a strategický výběr klíčových slov by měl zohlednit synonymii obsahu, v těle textu. Ta se stává opakováním něčeho existujícího.

Závěrečné úvahy

V dnešní informační společnosti je sdílení znalostí nezbytné pro rozvoj veškerého vědeckého pokroku. Ve firmách hledání znalostí generuje inovace výrobků a služeb, které jsou tak důležité pro přežití těchto institucí na stále globalizovanějším a konkurenčnějším trhu. V akademické sféře šíření výzkumu prostřednictvím publikací podporuje vědecký pokrok a pomáhá zajišťovat rozvoj nového výzkumu, a to jak doplňováním dříve vytvořených poznatků, tak poskytováním podkladů pro finanční investice (a jejich měření), které umožňují realizaci nových projektů.

Těchto přínosů je dosahováno prostřednictvím zviditelnění, ocenění a legitimity vědeckých prací, které se v současnosti měří počtem zobrazení, stažení, sdílení a citací v jiných výzkumech. Mezi různými faktory, které se podílejí na procesu pozitivního uznání výzkumu, zdůrazňujeme význam názvů, abstraktů a klíčových slov. Tyto složky vytvářejí první kontakt čtenáře s výzkumem a rozhodují o tom, zda si text přečte, nebo jej odmítne. Proto je věnování se psaní každého z těchto prvků stejně důležité jako vypracování podrobnějších částí článku a nejpodnětnějších bodů.

.