@theU

Tato zpráva je převzata z materiálu připraveného University College London

Zda se „cizím“ ptačím druhům v novém prostředí daří, závisí více na podmínkách prostředí než na velikosti populace nebo vlastnostech invazního ptačího druhu, tvrdí vědci, včetně ornitologa Çağana Şekercioğlu z University of Utah.

Nová studie publikovaná 19. června 2019 v časopise Nature ukazuje, že introdukce cizích druhů ptáků jsou nejúspěšnější v lokalitách a klimatických podmínkách podobných jejich původním biotopům a v místech, kde se již usadily jiné cizí druhy.

Objev je důležitý pro pochopení procesů, které napomáhají nebo brání přesunu druhů mezi lokalitami, a pro další kroky při předpovídání a omezování hrozby budoucích biologických invazí.

S tím, jak lidská činnost stále přetváří svět, se cizí druhy stávají stále větším problémem díky svým negativním dopadům, včetně poškozování zemědělství, šíření nemocí a nákladných škod na infrastruktuře.

Mají také dopad na původní druhy, přičemž se odhaduje, že třetina vymírání živočichů na světě a čtvrtina vymírání rostlin od roku 1500 byla částečně způsobena cizími druhy.

„Víme, že cizí druhy jsou hlavní příčinou nedávného vymírání zvířat i rostlin, takže existuje jasná a naléhavá potřeba lepších opatření biologické bezpečnosti, která by zabránila nebo zmírnila dopad budoucích invazí a ochránila ohrožené původní druhy,“ vysvětlil první autor David Redding z University College London.

„S rostoucím globálním obchodem se po světě převáží více druhů, ať už záměrně, nebo jako černí pasažéři, což vytváří více příležitostí pro cizí druhy, aby se usadily v nových biotopech.“

„Ptáci jsou nejznámější hlavní třídou organismů, a to díky staletému zájmu profesionálních i občanských vědců,“ řekl Şekercioğlu. V posledních dvou desetiletích udržuje se svou laboratoří nejobsáhlejší databázi o ekologii, ochraně a biogeografii ptáků na světě. „Naše ‚Birdbase‘ poskytla velkou část dat pro tuto práci,“ řekl, „která je vynikajícím příkladem kritického globálního makroekologického a ochranářského výzkumu, který lze provádět pomocí ekologických a ornitologických velkých dat.“

Tým, jehož členy byli také vědci z Londýnské zoologické společnosti a Queenslandské univerzity, použil ptáky jako modelový systém pro ostatní volně žijící živočichy. Analyzovali 4 346 globálních invazí zahrnujících 708 druhů, aby zjistili, které faktory umožnily ptákům prosperovat v novém prostředí.

„Předchozí studie se často zabývaly znaky druhů, počtem introdukovaných jedinců nebo zkoumaly aspekty míst introdukce, aby vysvětlily úspěšnost introdukce cizích druhů, ale pochopit, jak tyto faktory působí společně, je mnohem těžší,“ dodal spoluautor Tim Blackburn z University College London a Zoological Society of London.

„Naše studie je první, která zkoumá všechny tyto aspekty introdukce cizích druhů, aby určila, které z nich mají největší význam, a to v globálním měřítku a pro celou skupinu cizích druhů.“

Zjistili, že cizí druhy se s větší pravděpodobností usadí, pokud je místní prostředí podobné jejich domovskému prostředí a má málo extrémních povětrnostních jevů:

Ptákům se také s větší pravděpodobností daří v místech, kde se daří jiným cizím druhům, což může vést ke kumulaci cizích druhů v „horkých místech“.

„Obáváme se, že předchozí cizí druhy dláždí cestu novým, což může vést k „invaznímu kolapsu“. Potřebujeme mezinárodně dohodnuté plány řízení, které by odhalovaly černé pasažéry na vstupních místech, jako jsou přístavy, a musíme být mnohem opatrnější v tom, které druhy jsou do nové oblasti cíleně zaváděny,“ řekl Blackburn.

Autoři doporučují prioritně přijmout opatření biologické bezpečnosti v horkých oblastech, aby se zabránilo dalšímu zavlékání cizích druhů a ochránila se místní příroda.

Výzkum financovaly organizace Leverhulme Trust, University College London, King Saud University, Royal Society a Medical Research Council.

Celý článek najdete zde.