Tohle uvidíte v pittsburské epizodě Anthonyho Bourdaina v pořadu „Parts Unknown“

Anthony Bourdain hraje v Bloomfieldu bocciu, jí klobásu a papriky s italskými stařešiny ve scéně z pittsburské epizody pořadu „Parts Unknown“. „Říkám lidem: ‚Až přijedete do Bloomfieldu, nemluvte o nikom, protože jsme všichni nějak propojeni,'“ říká jeden z jeho společníků. Tento muž je starým Pittsburčanem, který svým způsobem opakuje zlaté pravidlo města.

Jedná se samozřejmě o starou vizi Pittsburghu, nikoliv o nablýskaný nový obraz, který má tendenci přitahovat naši národní pozornost. A tato stará verze převládá v celé epizodě. Okraje pirohů jsou dokonale vymačkané a podávají se spolu s krautem a klobásou. Lederhosen se objevují v Deutchtownu. Staré rezavé mlýny vrhají své stíny.

Přesto epizoda jasně ukazuje, v čem spočívá „nový Pittsburgh“ a proč je miláčkem Ameriky. CMU je vychvalována jako technologická mekka, kterou je. Na obrazovce se míhají tváře známých šéfkuchařů a jejich bezvadně prostřené pokrmy, které jsou servírovány pittsburským titánům. Záběry jsou drsné a nádherné. Bourdain pije hodně Yuenglingu.

Ale je důležité si uvědomit, že celá myšlenka pořadu Parts Unknown spočívá v tom, že se ponoří do těch stránek města, které se zkoumají jen zřídka. Pořad by nebyl pořadem, kdyby představoval Warholovo muzeum nebo Randyland. Tato epizoda není a nikdy by nebyla cestovní brožurou o Pittsburghu. Je to tvrdý pohled očima místních obyvatel na to, kdo jsme.

Jistě, Pittsburgh není jednoduchý obrázek, ale Bourdainovi slouží ke cti, že zkoumá celé spektrum. Sedí s místním spisovatelem Stewartem O’Nanem v kavárně Squirrel Hill a nad cheeseburgery se ho Bourdain ptá na Pittsburgh jednoduše: „Co se stalo?“

O’Nan zdůrazňuje, že Pittsburgh byl kdysi (podle něj) šestým největším městem v zemi. Nyní jsme na 63. místě, říká. O’Nan se rozplývá nad tím, co se pokazilo, a zmiňuje úbytek obyvatelstva a s ním i velkou část naší daňové základny.

Bourdain se pak ptá, „co se v posledních letech povedlo“. „Co se povedlo,“ odpovídá O’Nan, „bylo kupodivu to, co se nepovedlo.“ Vysvětluje, jak se naše město stalo atraktivním pro cizince, jak jsme byli a (pravděpodobně) stále jsme cenově dostupní a jak je to lákavé pro technické „tužkové krky“, jak je Bourdain nazývá.

Což naznačuje jádro toho, co epizoda zkoumá:

Není tedy divu, že se nevyhnutelná otázka gentrifikace objeví v této epizodě více než jednou, a v jednom případě je to jeden z nejpodnětnějších momentů hodiny. Bourdain si sedne s šéfkuchaři/majiteli restaurace Dinette Sonjou Finnovou a Justinem Severinem z restaurací Cure a Morcilla, aby s nimi probral dnes již uznávanou pittsburskou gastronomickou scénu a jejich role v ní. Oba se potýkají s tím, že je někteří označují za yuppie gentrifikátory, ale když dojde na otázku, zda mají povinnost brát při otevírání restaurace ohled na své okolí, nakonec se neshodnou.

„Rozhodně jsem myslela na okolí, když jsem ,“ říká Finnová. „Nejsem žádný egomaniak, který si myslí, že už jen to, že vydávám jídlo, je důvod – aby si všichni mohli vychutnat ‚uměleckost‘ mého jídla, to je důvod, proč otevírám restauraci. O to přece nejde.“

Severino má na věc jiný názor.

„Neotevřel jsem Cure v Lawrenceville proto, že bych chtěl změnit čtvrť. Upřímně jsem Cure otevřel kvůli sobě. Na sto procent. … Cure byl především o tom, aby mě uspokojil.“

Věrný Bourdainovým kořenům, jídlo hraje v pořadu Parts Unknown významnou roli a tento díl není výjimkou. Podnikne výlet do Braddocku, kde mu Kevin Sousa v prostorách, z nichž se brzy stane Superior Motors, naservíruje Walleye z jezera Erie po boku starosty Johna Fettermana, jeho manželky, místní aktivistky Gisele Fettermanové, a Franca Harrise.

Ale není to jen samé pozlátko. S šéfkuchařkou Jamilkou Borgesovou z restaurace Spoon zajde do Jozsa Corner a s dvojicí místních profesionálních zápasníků si pozdě v noci zajde na pirohy. Snídá také v restauraci Grandma B’s s aktivistkou za občanská práva Salou Udin, která ho na pozadí Hill District, kterou nepoznává, upozorňuje na díry v ekonomickém plánu Pittsburghu.

Pokud to všechno zní jako smíšená směs, tak je to tak. A je to příhodné, protože Pittsburgh není jen jedna věc. Je vysoký i nízký. Je špičkový i staromódní. Je světový i domácí.

Na konci epizody Bourdain přemýšlí: „Jak jít do budoucnosti a přitom si udržet to, co máte rádi z minulosti?“

To je skvělá otázka, Tony. My, obyvatelé Pittsburghu, na ni stále hledáme odpověď.

Pittsburská epizoda pořadu Parts Unknown se vysílá 22. října na stanici CNN.

Podívejte se také: Náš rozhovor s Anthonym Bourdainem, ve kterém o Pittsburghu říká: „“Vždycky jsem cítil, že se mnou rezonuje.““

.