Trenérská historie Anaheim Ducks

Anaheim Ducks se momentálně nachází uprostřed sestupné tendence a v průběhu své historie zažili spoustu vzestupů a pádů. V NHL – a ve sportovních ligách po celém světě – je hlavní trenér vnímán jako představitel těchto vzestupů a pádů, protože je chválen za úspěchy svého týmu a vysmíván za jeho neúspěchy. V průběhu let přivedli Kačery trenéři na vrchol úspěchu v podobě Stanley Cupu, ale i na dno neúspěchu, když se ocitli na dně tabulky. Tohle jsou tito trenéři:

Ron Wilson (1993-97)

V roce 1993 přivedla společnost Walta Disneyho prostřednictvím Mighty Ducks hokej do Anaheimu a jejich hlavní trenér stál před mohutnou výzvou, když musel oživit rozšiřující se tým na novém hokejovém trhu. Za tímto účelem přivedl generální manažer Jack Ferreira asistenta trenéra Vancouver Canucks Rona Wilsona.

Wilson začal svou hokejovou kariéru na univerzitě v Providence College. Poté žongloval mezi AHL, švýcarskou národní ligou a NHL, než v roce 1988 ukončil kariéru. Po odchodu do důchodu byl zaměstnán jako asistent trenéra v týmu Milwaukee Admirals. Později nastoupil do stejné funkce v týmu Canucks, kde strávil nějaký čas s legendárním trenérem a hokejovým manažerem Patem Quinnem.

Wilson přišel do Anaheimu na velké doporučení Quinna a také Lou Lamoriella a Briana Burka. Jeho týmy se zpočátku potýkaly s problémy a vítězný rekord zaznamenaly až v sezóně 1996-97, kdy se Paul Kariya, Teemu Selänne a Steve Rucchin stali dominantní útočnou formací. V play-off 1997 vyřadili Wilsonovi Mighty Ducks tým Phoenix Coyotes v sedmém zápase a sérii vyhráli 4:3 na zápasy. V dalším kole Kačery vyřadil pozdější vítěz Stanley Cupu Detroit Red Wings.

Wilson byl po sezóně 1996-97 propuštěn, přičemž Ferreira jako důvod propuštění trenéra uvedl „filozofické rozdíly“. Wilson se často střetával s prezidentem týmu Mighty Ducks Tonym Tavaresem a pomalu začínalo být zřejmé, že spolu nedokážou spolupracovat. Wilson ukončil svou kariéru v Anaheimu s bilancí 120-145-31 v základní části a 4-7 v play-off. Následovala úspěšná trenérská angažmá v týmech Washington Capitals, San Jose Sharks a Toronto Maple Leafs a také trénování amerického olympijského hokejového týmu, který v roce 2010 získal stříbrnou medaili.

Pierre Page (1997-98)

Po sezóně 1996-97 byla očekávání od Mighty Ducks vysoká. Poprvé za svou mladou existenci se probojovali do play-off a průlomové hvězdy Kariya a Selänne byly na vrcholu své kariéry. Vyhodili Wilsona a chtěli přivést někoho, kdo je posune na vyšší úroveň. Přišel Pierre Page.

Page a GM Ferreira byli dobří přátelé a znali se od roku 1980, kdy pracovali pro Calgary Flames, Page jako asistent trenéra a Ferreira jako skaut. Ferreira předtím najal Page jako hlavního trenéra týmu Minnesota North Stars, kde Page trénoval dvě sezóny.

Pageova sezóna u Mighty Ducks začala těžce, protože Kariya prvních 32 zápasů proseděl kvůli sporu o smlouvu a později po otřesu mozku vynechal posledních 28 zápasů sezóny. V průběhu sezóny se Mighty Ducks zranili Selänne, Ručinský, Travis Green a Scott Young.

Mighty Ducks zakončili sezónu s bilancí 26-43-13, byli šestí ve své divizi a jen o bod před sedmými Canucks. Po tak neúspěšné sezóně byl Ferreira připraven dát Pageovi další šanci, ten však chtěl tým vést jiným směrem. Po dlouhém přemýšlení se Ferreira rozhodl Page vyhodit se slovy: „Myslel jsem, že jsme spolu na , ale nebyli jsme.“

Craig Hartsburg (1998-2000) & Guy Charron (2000-01)

V roce 1998 prožili Mighty Ducks bouřlivou sezónu, když přivedli Pierra Gauthiera, který převzal po Ferreirovi povinnosti generálního manažera. Gauthier byl GM Ottawy Senators a náhle odešel, aby strávil čas mimo hokej a věnoval se rodině. Sedmnáct dní po odchodu z Ottawy ho najal Anaheim. Někteří podezřívali Anaheim z nečisté hry, ale Gautier trval na tom, že byl „volným agentem. Měl jsem spoustu příležitostí po celé lize. Byl to přátelský rozchod,“ (z ‚Rebuilding Project‘ – The LA Times – 10. 6. 1998).

K Gauthierovu najmutí došlo v době, kdy se vedení snažilo podepsat smlouvu s Butchem Goringem jako hlavním trenérem. Goring práci odmítl kvůli neochotě Anaheimu platit mu více než 400 000 dolarů za sezónu. Gauthier přešel k jejich druhé volbě, Craigu Hartsburgovi.

Hartsburg byl právě propuštěn z týmu Chicago Blackhawks po sezóně, v níž poprvé od roku 1969 nepostoupil do play-off. Mighty Ducks s ním podepsali tříletou smlouvu, přičemž Gauthier prohlásil: „Nenajímáme trenéra, kterého bychom si nechali na jeden rok.“ (z článku „And Finally… It’s Hartsburg as Ducks Coach“ – The LA Times – 22. 7. 1998) Po neúspěchu Page se Mighty Ducks snažili udržet určitou konzistenci ve svém trenérském štábu.

V první sezóně svého působení v klubu Hartsburg dovedl Mighty Ducks k postupu do play-off, v němž je v prvním kole smetli Red Wings. Následující sezóny přinesly klesající zisky, když v následujících letech chyběli v play-off. Hartsburg byl 14. prosince 2000, v polovině sezóny 2000/01, propuštěn a do funkce hlavního trenéra byl povýšen asistent Guy Charron.

Charron zakončil sezónu 2000/01 s bilancí 14-26-7-2. V sezóně 2000/01 se mu podařilo získat tři body. Na konci sezóny byl okamžitě propuštěn poté, co Mighty Ducks skončili s 66 body, což byl druhý nejhorší rekord v historii klubu po sezóně 1997-98, v níž získali 65 bodů.

Bryan Murray (2001-02) & Mike Babcock (2002-04)

V roce 2001 klub Mighty Ducks stagnoval. Během osmi sezón se dvakrát dostali do play-off, ale nijak se neprosadili. V Kariyovi měli superhvězdu, ale nedokázali kolem něj vybudovat slušný tým (zejména po výměně Selänneho v průběhu sezóny 2000/01).

Společnost Walt Disney Co. se rozhodla, že jejich podnik ve sportu není tak plodný, jak doufali, a tak dali tým na prodej. Po další prohrané sezóně byla budoucnost Mighty Ducks jako franšízy nejistá. Hledali nového trenéra a nějaký směr. Aby zaplnili trenérskou mezeru, přivedli Bryana Murrayho.

Murray byl známý především jako opravář. Mnoho let trénoval Capitals a v sezóně 1983-84 získal Jack Adams Trophy pro trenéra roku. V letech 1990-1994 byl GM týmu Red Wings a v letech 1994-2001 expanzivního týmu Florida Panthers. Z obou klubů udělal vítězné týmy a Panthers dokonce dostal do finále Stanley Cupu v roce 1996, pouhé tři roky po jejich příchodu do NHL.

Jeho působení v roli hlavního trenéra Mighty Ducks nebylo příliš úspěšné – jedna sezóna a bilance 29-42-8-3. V roce 1996 se stal hlavním trenérem Floridy. Po sezóně 2000/01 Mighty Ducks propustili Gauthiera a přivedli Murrayho, aby převzal funkci GM.

V Mighty Ducks viděl Murray velký potenciál. Měli slušnou soupisku, ale potřebovali několik kousků, které by tým doplnily. Murray před sezónou 2002-03 a během ní uskutečnil řadu výměn a přivedl hráče jako Adam Oates, Petr Sýkora, Sandis Ozolnich a Rob Niedermayer. Celkem Murray přivedl 12 nových hráčů, aby tým přebudoval.

Potřebovali také vítěznou mentalitu, a aby to Murray vyřešil, přivedl Mika Babcocka jako nového hlavního trenéra. Předtím, než ho Mighty Ducks najali, si Babcock vylámal zuby ve WHL v týmech Moose Jaw Warriors a Spokane Chiefs a v AHL v Cincinnati Mighty Ducks. Trénování Anaheimu bylo jeho první trenérskou zkušeností v NHL.

Tyto kroky se vyplatily, protože Babcock se s týmem Mighty Ducks dostal v roce 2003 do play-off Stanley Cupu. A nejen to, díky nelidskému výkonu brankáře Jeana-Sebastiena Giguera se dostali až do finále Stanley Cupu. V sedmém zápase přetlačili silný tým New Jersey Devils, ale nakonec prohráli a přenechali pohár Ďáblům.

Nedlouho po neuvěřitelném tažení Stanley Cupem byli Mighty Ducks velmi aktivní v draftu 2003. Murray využil 19. volbu v celkovém pořadí k získání urostlého centra Ryana Getzlafa a vyměnil dvě volby ve druhém kole, aby získal Coreyho Perryho. Tyto tahy přinesly ovoce, protože Getzlaf a Perry vytvořili skvělou dvojici, z níž se staly základní kameny klubu, a byli klíčovými hráči týmu, který Kačerům přinesl Stanley Cup.

Po draftu se Murraymu začalo dařit, protože se mu nepodařilo znovu podepsat smlouvu s hvězdným útočníkem Paulem Kariyou. Mezeru po Kariyově odchodu se snažil zaplnit podpisem hvězdného útočníka Sergeje Fjodorova a Vinnyho Prospala, který v sezóně 2003-04 vedl tým v počtu bodů. Mighty Ducks však nedokázali zopakovat kouzlo z ročníku 2002-03, které je dovedlo až do finále Stanley Cupu. V této sezóně jim uniklo play-off.

Po sezóně 2003-04 se Murray rozhodl opustit vedení Mighty Ducks a ucházet se o místo hlavního trenéra v týmu Senators. Nový GM Brian Burke nabídl Babcockovi, kterému vypršela smlouva, roční smlouvu na návrat do týmu, ale Babcock odmítl. Měl pocit, že Anaheim už pro něj není vhodný a že by mohl najít lepší nabídky jinde. Nakonec podepsal smlouvu jako hlavní trenér Red Wings a dosáhl zde velkých úspěchů.

Randy Carlyle (2005-11)

Po sezóně 2003-04 se majitelé a hráči NHL dostali do pracovněprávního sporu, který vedl ke zrušení sezóny 2004-05. V roce 2004 se Babcock stal hlavním trenérem Red Wings. Během výluky v sezóně 2004-05 prodala společnost Walt Disney Co. klub Mighty Ducks Henrymu a Susan Samuelliovým, pro které bylo po Murrayho odchodu prioritou přebudovat vedení klubu.

Na důrazné doporučení komisaře NHL Garyho Bettmana přivedli Samuelliovi bývalého viceprezidenta Canucks a GM Briana Burka. Při hledání trenéra chtěl Burke někoho, kdo by sdílel jeho vášeň a intenzitu pro hru. Našel ho v Randym Carlyleovi.

„Nerad prohrávám. Vím, že Randy nesnáší prohry stejně jako já,“ řekl Burke o Carlyleovi. Carlyle byl dříve úspěšným trenérem v IHL v týmu Manitoba Moose. V pěti ze šesti sezón, kdy byl hlavním trenérem, je dovedl do play-off a na tento úspěch navázal i u Ducks, které hned ve své první sezóně dovedl do finále Západní konference.

Ducks byli skvělým týmem, který v roce 2005 získal z volných hráčů elitního obránce Scotta Niedermayera. Burke také přivedl zpět Selänneho, který prožil obnovenou sezónu a vedl tým s 90 body. Kačeři cítili, že jim chybí už jen kousek k tomu, aby se stali právoplatným uchazečem o Stanley Cup, a ten kousek našli v obránci Chrisi Prongerovi.

Kačeři pod Carlyleovým vedením se v sezóně 2006-07 stali dominantním týmem a v základní části získali 110 bodů, což jim stačilo na první místo v Pacifické divizi. Dominantní byli i v play-off a vybojovali si účast ve finále Stanley Cupu proti Senátorům, které trénoval Murray. Ducks tuto sérii vyhráli v pěti zápasech, čímž získali první a jediný Stanley Cup v historii klubu a první Stanley Cup, který vyhrál kalifornský tým.

Po skončení sezóny, v níž Kačeři získali Stanley Cup, pokračoval Carlyle v trénování Kačerů s mírnými úspěchy a v pěti ze šesti celých sezón, kdy tým trénoval, se dostal do play-off. Až v sezóně 2011/12 se Carlyleovi začalo dařit opravdu špatně. Na začátku této sezóny trénoval tým s bilancí 7-13-4 v prvních 24 zápasech, včetně sedmizápasové série porážek. Po tak špatném začátku nahradil GM Bob Murray Carlylea Brucem Boudreauem, což zdůvodnil potřebou „nového hlasu“ v šatně.

Bruce Boudreau (2011-16)

Boudreau se ve své trenérské kariéře v NHL trefil do černého. Po velmi úspěšném působení u týmu Hershey Bears v AHL byl po neúspěšném začátku sezóny 2007-08 přiveden k trénování Capitals. Tento tým změnil a dovedl ho na vrchol divize a do krátkého play-off. V každé sezóně, kdy byl hlavním trenérem, dovedl Capitals na vrchol divize a stal se nejrychlejším trenérem, který dosáhl 200 vítězství v historii NHL.

V sezóně 2011-12 začali Capitals velmi dobře, když na začátku sezóny zaznamenali bilanci 7-0. V sezóně 2011-12 se Capitals podařilo vyhrát na ledě soupeře. Poté však ztratil u hráčů uši. Washington pokračoval s bilancí 12-9-1, než se vyhazov Boudreaua stal nevyhnutelným. Murray cítil, že jeho vlastní tým potřebuje v šatně nový hlas, a tak neztrácel čas a Boudreaua vyzvedl. Dva dny poté, co ho Washington vyhodil, měli Kačeři nového hlavního trenéra.

Boudreauova bilance v základní části byla u Kačerů mimořádně úspěšná, v každé kompletní sezoně, kdy tým trénoval, je dovedl k diviznímu titulu. Jeho problémy přišly v play-off, kdy čtyři roky po sobě Kačeři vedli v sérii 3:2, aby pak sérii prohráli v sedmém zápase, včetně finále Západní konference proti Blackhawks.

Po jedné příliš dlouhé sezóně s klesajícími výsledky Murray Boudreaua vyhodil a přivedl někoho, kdo by dokázal tým lépe provést play-off. Boudreau opustil Ducks s impozantní bilancí v základní části 208-104-40 a v play-off měl bilanci 24-19.

Příchod Randyho Carlylea (2016-19)

Murray věděl, že okno play-off se jeho týmu zavírá. Jeho základní hráči Getzlaf, Perry a Ryan Kesler rychle stárli a za několik let by nebyli schopni tým táhnout. Murray cítil potřebu přivést trenéra, který by jim pomohl vyhrávat hned. Proto přivedl zpět Carlylea, nejúspěšnějšího trenéra v historii Ducks.

Carlyleův návrat se okamžitě vyplatil, když v roce 2017 dovedl svůj tým do finále Západní konference v play-off. Kačeři doufali, že na tento úspěch navážou v následující sezóně, ale v prvním kole je smetli Žraloci.

Sezóna 2018-19 byla pro Kačery průměrná, včetně rekordní série 12 proher. Murray se však Carlylea zastal a trval na tom, že jejich problémy jsou hlubší než jen výměna trenéra.

Ať už tomu Murray skutečně věřil, nebo ne, přišel okamžik, kdy toho bylo dost. Carlyle byl v únoru 2019 propuštěn a Murray se rozhodl, že bude lepší, když bude tým po zbytek sezony trénovat on sám, než aby jmenoval dočasného hlavního kouče.

Dallas Eakins (2019-současnost)

Přijetí Eakinse znamenalo pro Ducks novou éru. Nepříjemná pachuť z Carlyleova vyhazovu v předchozí sezóně stále přetrvávala v ústech fanoušků poté, co se Murray rozhodl vzít věci do vlastních rukou a po Carlyleově odchodu v únoru 2019 trénovat tým až do konce sezóny.

Přijetí Eakinse bylo vnímáno jako vhodná odměna pro někoho, jehož předchozí trenérské zkušenosti na úrovni NHL nebyly zrovna hvězdné. Eakins během svých dílčích dvou sezón v roli hlavního trenéra vedl několik brutálních týmů Oilers – během své druhé sezóny byl propuštěn poté, co tým prohrál 15 ze 16 zápasů. Ztratil šatnu a po celou dobu svého působení byl silně kritizován za to, že z hráčů jako Ryan Nugent-Hopkins, Taylor Hall a Nail Jakupov nedostal maximum.

Po propuštění od Oilers nastoupil Eakins v roce 2015 jako první hlavní trenér do týmu San Diego Gulls, pobočky Ducks v AHL. Zatímco Eakinsova trenérská bilance na úrovni NHL do té doby nesplňovala očekávání, na úrovni AHL byl respektovaným hlavním trenérem.

Během jeho čtyřletého působení ve funkci hlavního trenéra Toronto Marlies – pobočky Maple Leafs v AHL – se tým dvakrát dostal do finále konference a v roce 2012 do finále Calder Cupu, kde prohrál s Norfolk Admirals. Ti samí Admirals byli v té době pobočkou Ducks v AHL a byli týmem, který se nakonec v roce 2015 přestěhoval do San Diega a stal se týmem Gulls. Mluvíme o zvratu osudu.

Čajkám se pod Eakinsovým vedením mimořádně dařilo a dvě sezony po sobě se probojovaly do semifinále Západní konference. Po sezóně bez postupových ambicí v roce 2018 se Gulls v následující sezóně do play-off vrátili a došli až do finále Západní konference, kde prohráli s týmem Chicago Wolves.

Výkony Čajů s Eakinsem u kormidla – spolu s jeho schopností navázat kontakt s mladšími hráči týmu – přesvědčily Murrayho a zbytek majitelů Ducks, že si bývalý trenér Oilers zaslouží šanci na záchranu a je tím pravým mužem, který by měl být považován za desátého hlavního trenéra v historii Ducks.

Ducks už nejsou takovými uchazeči o Stanley Cup, jakými bývali v průběhu roku 2010, a pravděpodobně by se měli přestavět. Je však těžké takovou operaci podstoupit, když je muž v brance zdánlivě nejlepším hráčem týmu a je na několik příštích let vázán smlouvou přátelskou k týmu. Jakkoli se to teď zdá nemožné, Getzlaf chce také vyhrát další šampionát a chce to dokázat s Kačery.

Po zkrácené sezóně měli Kačeři bilanci 29-33-9, což bylo dost dobré (nebo špatné) na to, aby jim to vyneslo šestou volbu v draftu NHL 2020. Vybrali si obránce Erie Otters Jamieho Drysdalea. Spolu s Drysdalem disponují Kačeři mladými talenty Trevorem Zegrasem, Maxime Comtoisem, Troyem Terrym a Samem Steelem.

Eakins musí z těchto mladých hráčů dostat maximum, pokud Kačeři doufají v návrat do play-off. Při vstupu do své druhé sezóny u Kačerů by měl Eakins lépe chápat, jak jeho tým hraje a co je třeba udělat, aby se rozjel. Jeho druhé působení v roli hlavního trenéra NHL zatím probíhá poměrně hladce.

.