UVA Today

Truman Lobs an Ulcerous Insult

6. prosince 1950 zveřejnil hudební kritik listu Washington Post Paul Hume špatné hodnocení pěveckého vystoupení první dcery Margaret Trumanové. Rozhořčený prezident Harry Truman napsal Humovi na papír Bílého domu palčivou výtku.

Truman dopis otevírá touto neobvyklou urážkou: „Dospěl jsem k závěru, že jste ‚muž s osmi vředy a čtyřmi vředy platu'“. Prezident dále zpochybňuje Humovu spisovatelskou kariéru a vyhrožuje mu fyzicky.

„Doufám, že se s vámi jednoho dne setkám,“ napsal. „Až se to stane, budeš potřebovat nový nos, spoustu hovězího steaku na monokly a možná i příznivce dole!“

Ačkoli nejsprostší slovo použité v dopise je „makovice“, Riley poznamenal, že tento dopis vyniká samotnou prezidentovou ochotou napsat tak zlomyslný dopis někomu, kdo měl jistě moc ho zveřejnit.

Hume ho nikdy neotiskl, ale možná se mu vysmál naposledy. V roce 1951 prodal originál dopisu soukromému sběrateli za 3 500 dolarů.

Bushovo popálení vzplálo na rozpáleném mikrofonu

Při kandidatuře na prezidenta v roce 2000 si George W. Bush neuvědomil, že mikrofon v blízkosti jeho a jeho protikandidáta Dicka Cheneyho je zapnutý. Když mluvil k Cheneymu, ukázal na předvolebním shromáždění v Illinois na reportéra v davu a řekl: „Támhle je Adam Clymer, prvoligový k–rva z New York Times.“

Média si z této poznámky tehdy udělala velkou legraci, ale kampani budoucího prezidenta to příliš neuškodilo. V některých ohledech mu to možná dokonce pomohlo.

„Nakonec si myslím, že v případech, jako je tento, bylo hlavním efektem veřejného odhalení navození pocitu drsné autenticity – blízkého přiblížení se tvrdosti – což působí ve prospěch prezidenta (nebo prezidentského kandidáta),“ řekl Riley.

Nadávky Andrewa Jacksona

Sedmý americký prezident nikdy nebyl známý svou osobní zdrženlivostí a zdá se, že sklon Andrewa Jacksona ke sprostým slovům se přenesl i na jeho domácího papouška.

Soudobé zprávy naznačují, že papoušek, rozrušený davy účastníků Jacksonova pohřbu v jeho domě v roce 1845, spustil sprostou tirádu, zatímco byl obklopen truchlícími.

Později účastník pohřbu rev. William Menefee Norment napsal: „Před kázáním a v době, kdy se shromažďoval dav, se zlý papoušek, který byl domácím mazlíčkem, vzrušil a začal nadávat tak hlasitě a dlouho, až vyrušil lidi, a musel být vynesen z domu.“

Obama volá „BS“

Na konci dlouhého rozhovoru během prezidentské kampaně v roce 2012 novinář Eric Bates a prezident Obama vtipkovali, že Obama by určitě vyhrál v demografické skupině od 6 do 12 let, kdyby mládež mohla volit. Obama řekl, že děti by ho volily, protože mají dobré instinkty.

„Podívají se na toho druhého a řeknou si: ‚No, to je bejk—–r, to se pozná‘,“ řekl.

Když přijde problém, Carter ho vybičuje

Prezident Jimmy Carter a zesnulý sen. Edward Kennedy měli slavnou rivalitu, která se dostala do celostátního povědomí během Kennedyho demokratických primárek, v nichž vyzval Cartera na souboj v prezidentských volbách v roce 1980.

Carter byl rozzuřen představou, že by ho Kennedy mohl v roce 1980 vyzvat na souboj, a ještě předtím, než senátor oznámil svou primární kandidaturu, řekl Carter v roce 1979 skupině kongresmanů: „Jestli bude Kennedy kandidovat, tak mu nakopu pr…“

Nakonec tak i učinil. Ačkoli později prohrál všeobecné volby s Ronaldem Reaganem, Carter vstupoval do Národního sjezdu Demokratické strany v roce 1980 s jasnou většinou delegátů. Carter a Kennedy k sobě po další desetiletí chovali veřejnou nechuť.

Andrew Johnson ve whiskey

Při druhé inauguraci Abrahama Lincolna v roce 1865 pronesl Andrew Johnson ve své nové roli viceprezidenta krkolomný projev. Profánní ani ne tak obsahem, jako spíše způsobem přednesu, více dobových svědectví popisuje Johnsona jako padajícího opilce po celou dobu jeho projevu.

Johnsonova blábolivá slova byla tak bolestně špatná, že se ho prý odstupující viceprezident Hannibal Hamlin marně snažil přimět, aby přestal, a to zataháním za ocas.

Michiganský republikánský senátor Zachariah Chandler v dopise své ženě, v němž událost popisoval, napsal: „Nikdy v životě jsem nebyl tak umrtven, kdybych byl schopen najít díru, propadl bych jí z dohledu.“

Nixonovy tirády zachycené na páskách

Když Nixon v roce 1974 zveřejnil přepisy nahrávek ze své Oválné pracovny, jedním z mnoha odhalení, která šokovala veřejnost, bylo, kolikrát se v textu objevil zápis „“.

Přehled všech Nixonových nahrávek odhalil, že sprostá slova na čtyři písmena se nejčastěji objevovala v jeho rozhovorech s asistenty. Hughes poukázal zejména na jeden rozhovor z roku 1971, kdy Nixon hovořil s poradcem pro národní bezpečnost Henrym Kissingerem a dalšími poradci o tom, jak se vyhnout nechtěným zprávám. V průběhu rozhovoru Nixon mluví o novináři jako o „zkurvysynovi b—-“ a používá i další neslušná označení pro reportéry.

Na rozdíl od jiných případů prezidentových nadávek, které podle Rileyho odhalily autenticitu, Nixonova sprostá ústa jen přispěla k jeho upadající pověsti.

„Je rozdíl mezi takovým jednorázovým odhalením – krátkým nahlédnutím do zákulisí, které řečník obvykle bere s jistými rozpaky – a dlouhým řetězem nadávek využívajících ta nejsprostší slova v jazyce, což má nyní Anthony Scaramucci s Richardem Nixonem společné,“ řekl Riley. „Obvyklé objevování nejsprostších výrazů je považováno za známku charakterového nedostatku.“

Ať už je to stresem z práce nebo povahou těch, kteří mají tendenci být zvoleni, těchto sedm prominentních příkladů je pravděpodobně jen několika málo okamžiky, kdy američtí prezidenti nechali sprostá ústa volně plynout.

Z celého svého výzkumu minulých prezidentů McKee poznamenal: „Prezidenti a viceprezidenti, kteří nenadávají, jsou výjimkou.“