Víra v jediného Boha

Nejzákladnějším učením islámu je víra v jedinost Boha ve smyslu, že je jediným Stvořitelem, Zachráncem, Živitelem atd. Tato víra však nestačí. Mnozí modloslužebníci věděli a věřili, že toto vše může činit pouze Nejvyšší Bůh, a přesto s Ním spojovali jiné bohy. Proto je třeba uznat skutečnost, že je to pouze Bůh, kdo si zaslouží být uctíván, a zdržet se tak uctívání jakékoli jiné věci či bytosti. Stejně tak muslimové věří, že Bůh nemá otce ani matku, ani syna či dceru. Nikdo se Mu nevyrovná. Je Bohem celého lidstva, nikoliv nějakého zvláštního kmene či rasy.

Uctívání pouze Boha a nikoho jiného

Korán, svatá kniha islámu, připomíná falešnost všech údajných bohů. Uctívačů předmětů vytvořených člověkem se ptá: „Jak můžete uctívat věci, které jste vyřezali vlastníma rukama, když je to Bůh, kdo stvořil vás a všechna vaše díla?“. (37:95-96)

Na jiném místě Bůh říká: „Rci: ‚Proč si berete jiné ochránce než Jeho, kteří nemohou prospět ani uškodit ani sami sobě? Rci: ‚Jsou snad slepí rovni těm, kdož vidí? A jsou hlubiny temnoty rovny světlu?“ „Nebo jsou rovny světlu? Cožpak společníci, které přisuzují Bohu, stvořili něco podobného Jeho výtvoru, takže jejich výtvor je k nerozeznání od Jeho? Rci: ‚Bůh je Stvořitelem všech věcí: On je Jediný, Všemohoucí.“ (13:16)

K uctívačům nebeských těles uvádí Korán příběh o Abrahamovi: „Když se nad ním setmělo, spatřil hvězdu a řekl: ‚To je Pán můj‘, když však zapadla, řekl: ‚Nemám rád věci, které zapadají. A když spatřil vycházející měsíc, řekl: ‚To je můj Pán,‘ ale když i on zapadl, řekl: ‚Pokud mě můj Pán nepovede, budu jedním z těch, kdo bloudí.‘ Pak uviděl vycházet slunce a zvolal: ‚To je můj Pán! To je větší. Když však slunce zapadlo, řekl: ‚Můj lide, zříkám se všeho, co uctíváte kromě Boha. Obrátil jsem svou tvář jako pravý věřící k Tomu, který stvořil nebesa a zemi. Nejsem jedním z polyteistů.“ (6:76-79)

Důležitost víry: Víra v Boha neviditelného

Když člověk dosáhl tohoto poznání jediného pravého Boha, měl by v Něj neustále věřit a neměl by dovolit, aby ho cokoli přimělo popírat pravdu. Když pravá víra vstoupí do srdce člověka, ovlivní jeho pohled na svět a chování. Prorok Muhammad, poslední posel islámu, řekl: „Víra je to, co pevně sídlí v srdci a co se dokazuje skutky.“ Víra je to, co pevně sídlí v srdci a co se dokazuje skutky. (Přečtěte si více: Víra: Víra v neviditelné)

Jedním z pozoruhodných výsledků víry je pocit vděčnosti vůči Bohu, o němž lze říci, že je podstatou uctívání.

Věřící milují Boha a jsou mu vděční za dobrodiní, která jim udělil. Jsou si vědomi skutečnosti, že jejich dobré skutky se nikdy nemohou rovnat Božím milostem, a proto se vždy snaží potěšit Boha. Často vzpomínají na Boha. Korán podporuje tento pocit vděčnosti tím, že velmi často opakuje Boží atributy.

(Více o vděčnosti v islámu se dozvíte zde!)

„On je Bůh: není jiného Boha než Jeho. On je tím, kdo zná to, co je skryté, i to, co je zjevné, On je Pánem milosrdenství, dárcem milosrdenství. On je Bůh: není jiného boha než On, Vládce, Svatý, Zdroj míru, Poskytovatel bezpečí, Strážce nad vším, Všemohoucí, Vynucovatel, Opravdu Velký; Bůh je daleko nad vším, co považují za Jeho partnera. On je Bůh: Stvořitel, Původce, Tvůrce. Jemu patří ta nejlepší jména. Vše na nebesích i na zemi Ho oslavuje: On je Všemohoucí, Moudrý.“ (59:22-24)